Rodiče odejdou, my zůstaneme. Mladí čeští Vietnamci o sobě a svých rodinách točí filmy

„Jednou mě táta nachytal, jak u pultu ve večerce počítám kalkulačkou. Další dva dny jsem musel poslouchat jeho přednášku o tom, jaká jsem pro rodinu ostuda, že nezvládnu tak jednoduchou věc,“ psalo se nedávno na facebookové stránce Přiznání Vietnamců. Podobných statusů, které naráží na trapasy a konflikty mezi vietnamskými rodiči a jejich dětmi, je na stránce spousta. „Táta mi jednou řekl, že nedovolí, abych si vzal Češku,“ přidává svou zkušenost mladý filmař Dužan. Jeho dokufikce Bo Hai, hledající styčnou plochu s vlastní rodinou, by měla mít premiéru letos na podzim. Stejně jako Přiznání Vietnamců budí i Bo Hai dojem, že mluví za celou generaci. Filmový táta je od rána do večera ve večerce, máma v kuchyni počítá peníze, které se pošlou rodině do Vietnamu. Syn, který je spíš zaměstnanec než člen rodiny, vypomáhá s vykládáním zboží nebo za kasou. Když může, vymluví se, že se jde učit do knihovny – a vzápětí s kamarádem odpálí joint na střeše večerky nebo paří s partou v opuštěné sídlištní garáži. A pak se jednou večer v kuchyni ozve vyzváněcí tón Skypeu. Příbuzní z Vietnamu mají špatné zprávy – dědeček zemřel. Pod tíhou okolností se rodiče a děti začínají sbližovat.

Bo Hai je pozoruhodný i svým obsazením. Hrají v něm totiž Dužanovi příbuzní. „Vzal jsem sociální herce – tátu, bráchu, kamaráda, náš krám, to je taky herec. Poskládal jsem si ty situace tak, jak je znám. Tátovi jsem do poslední chvíle neřekl, co se děje. Řekl jsem mu jenom: ‚Pamatuješ si, jak jsi mě sprdnul na střeše krámu? Tak takhle mě seřvi,‘“ popisuje natáčení Dužan. Jeho vztah s otcem se v reálném životě také zlepšil. „Myslím, že táta začal v mých aktivitách vidět smysl. Ze začátku je vnímal jako srandu – ‚radši se věnuj ekonomce‘. Můj první film měl ale mezi Vietnamci hype a táta si řekl: ‚To není špatné, když o tom filmu mluví lidi.‘ A pak mi zahrál i v tom druhém. Byl přísný, ale podle mě to bylo jenom naoko.“

BO HAI cncpt teaser from Adam Mach on Vimeo.

V jedné z nejsilnějších scén filmu Bo Hai otec svému synovi ukazuje, jak se modlit za zemřelého dědečka. Je z ní zřejmé, jak daleko má mladá generace ke spiritualitě rodičů, zároveň ale funguje jako terapeutický moment. „Mám ze spirituality respekt. Bohužel mě k ní rodiče nevedli, nedávali mi základní informace. Vždycky jsem jen s úctou koukal, jak si táta něco dělá u oltáře.“ Co Dužan nezažil v reálném životě, si kompenzuje svým filmem.

Jak zvládnout samotu

Animovaný snímek Malá, absolventský film Dužanovy dlouholeté kamarádky Diany, se také zabývá problematikou druhé generace Vietnamců u nás. Hrdinka filmu se musí vyrovnávat s uštěpačnými poznámkami českých spolužáků, i tady se tematizuje spiritualita rodičů jako velká neznámá. Nejvíc traumatické na filmu Malá je ovšem rozhodnutí rodičů, že se vrátí zpět do Vietnamu. „Já jsem ti to vlastně neřekla – můj film je autobiografický,“ přiznává Diana, „všichni naši rodiče to plánují. Podle mě čekají, až si tu založíme rodiny, aby mohli odjet. Už jsem si tím prošla, bylo to docela traumatizující. Ale dává to smysl. Jsou ve Vietnamu šťastní.“ Dianu mrzí jen fakt, že s sebou rodiče do Vietnamu vzali i její mladší sestru, kterou tak prý připravili o lepší vzdělání. Jinak rozhodnutí rodičů chápe. „Oni tady nemají žádný život. To ve Vietnamu mají hrozně moc přátel – a hlavně, chodí tam ven!“ I Dužan vnímá problematickou situaci smířlivě. „Taky mi to říkali doma. Až budeš vydělávat, poletíme domů. Musíš si ale uvědomit, že naši rodiče museli taky opustit svoje rodiče, když přijížděli sem. To je náš osud.“

„Já jsem ale totálně rozhodnutá být tady,“ tvrdí Diana, Dužan to vidí stejně. Shodují se přitom paradoxně ještě na jedné věci: „Čím budeme starší, tím víc budeme Vietnamci.“

Poslechněte si celý rozhovor!

Malá / The Little One Trailer from Diana Cam Van Nguyen on Vimeo.