S kým si pořád píšeš? Na nevěře bolí zrada víc než samotný čin

Markéta: Lze definovat nevěru? Každý tomu slovu rozumíme a umíme si něco konkrétního představit. Ale není úplně vzácné, že dva lidé ve vztahu tomu rozumí jinak.

Eliška: Záleží, z jakého pohledu nevěru definovat chceš. Myslím, že obecná definice se pravděpodobně opírá o typ nevěrného chování. Nejčastější rozdělení, se kterým se můžeme potkat je sexuální nevěra a emotivní nevěra. Emotivní je často v aférkách, když má člověk dlouhodobý vztah. Pak se mluví o kombinaci. Technologie přinesly internetovou nevěru. Ale otázka je, k čemu nám definice jsou užitečné. Myslím, že se v partnerských vztazích neděje, že by si dva lidi řekli: „Ha, teďka jsi mi byl/byla nevěrný/á. Eroticky, emocionálně a způsobuje to pro mě tohle.“ Myslím, že v konečném důsledku bude hrát největší roli, jak si každý za sebe definujeme nevěru jako jednotlivec a jak ji definujeme ve vztahu, který máme.

Markéta Šetinová, Eliška Remešová a Petr Bouška|foto:Tomáš Berný, Český rozhlas

Petr: Vytvořili technologie pole pro snazší odhalení nevěry?

Eliška: Neřekla bych, že technologie jen zjednodušila odhalení. Myslím, že i zkomplikovala prozrazení. Když jsi dřív byl nevěrný, tak to znamenalo, že na některém místě jsi a na ostatních místech ne, fyzicky. Dalo se poznat, že nejsi v práci, když tam máš být. Nebo že s námi nejsi na dovolené. Zatímco teď můžeme spolu sedět v obýváku a já jsem na telefonu a s někým si sextuji. Myslím, že v některých momentech může být jednodušší to skrýt, ale přináší to větší komplexitu do života. Třeba si potřebuji vytvořit falešný profil nebo mít anonymní módy. Potřebuju si daleko více hlídat telefon, mít nastavena jasnější pravidla.

Myslím, že to přináší zátěž na toho, kdo je nevěrný. Čímž samozřejmě může ovlivňovat i to, jakým způsobem reaguje na protějšek. Ovlivňuje to míru mého stresu. Spíše bych řekla, že to přineslo komplexitu, než lineárně přineslo zjednodušení, že se na to přijde. Ale samozřejmě se stává, že se to provalí v nevhodný okamžik. Blikne SMS a rozsvítí se displej. Není to plně kontrolovatelné.

Petr: Je běžné, že i v dlouhodobém spokojeném vztahu nás přitahují jiní lidé. Jak s tím můžeme pracovat, když chceme zůstat věrní, ale zároveň máme i další potřeby?

Eliška: Přemýšlím, jestli je možné, aby se nám dlouhodobém vztahu někdo jiný nelíbil. Myslím si, že když se nám někdo jiný líbí, tak to není zkratka k tomu, že jsem nevěrný nebo nevěrná. Je to o tom, jakým způsobem pracuji se sebou. Často dostávám otázku, jestli monogamie je nebo není přirozená a mě přijde, že to není důležité. Tohle není téma, které dokážeme s čistotou vydestilovat natolik, abychom oddělili kulturní vliv. Důležité je, jestli se partneři dohodli. Není to o práci s argumentací: „Hele, pro mě je takové chování normální, a proto to dělám.“ Nebo o tom, že je nám geneticky nějaké chování zakódované.

Pak je nesmysl si dávat dohodu, že budeme exkluzivně monogamní a že pro nás je věrnost důležitou hodnotou. Ale když to tak oba máme a shodli jsme se, vnímáme, že partnerský svazek je propojen s exkluzivitou. A že to je to, co dělá vztah, ve kterém chceme být, tak potom i to, že se nám líbí jiní lidé, by nemělo naši dohodu ohrozit. Samozřejmě i přesto se to děje. Je to často spojené s tím, že si dohodu dáme na začátku vztahu. Najednou to tam ustrne. Máme pocit, že to je smlouva, kterou jsme podepsali a hodili ji do toho čtvrtého šuplíku u stolu. A že si ji někdy vytáhneme, až budeme mít pocit, že je napadený bod číslo 4 a tak podobně. Ale věrnost je živá hodnota, stejně morálka nebo etika. Jsou to věci, které potřebujeme neustále v sobě živit a testovat. U sebe, ne u druhého. Ptát se: jak já to mám, jak se mi to proměňuje, kdy je to pro mě snazší, kdy je to pro mě těžší? Když pracuji s touto živostí, tak si všímám toho, kdy jsem náchylnější. Nebo si všímám, kdy jsem zranitelná.

Poslechněte si celý rozhovor věrnosti, nevěře, vlivu technologií a monogamii.