Šelmy a myslivci: existují společné zájmy lovců a divokých zvířat?

Myslivec - lovec
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Myslivec - lovec

Myslivci bývají považováni za úhlavního nepřítele přítomnosti vlků, rysů a medvědů v naší krajině. Podobné mýty jsou ale založené na skutečnosti jen zčásti. I u nás žijí myslivci, kteří v sobě dokážou skloubit povědomí o potřebách ekosystému s lovem, což bylo původním posláním myslivosti. S Martinem Matim, pracovníkem Ostravských lesů, jsme se setkali na úvodním semináři školení Vlčích a rysích hlídek Hnutí DUHA v Jeseníkách, kde za myslivce promluvil o ochraně velkých šelem.

„Když jste na lovu, nacházíte se v úplně v jiném módu. Všechno ve vás se zpomalí a uvnitř najednou nemáte myšlenky – je tam jen absolutní soustředění na cíl. Lovecký pud podle mě máme v sobě pořád, jen někdo si ho promítá třeba do kariéry, honby za ziskem či mocí,“ říká Mati, který jako hlavní problém naší společnosti vnímá její odtržení od světa přírody.

Jaký je vůbec smysl myslivosti? Proč lovíme?

Myslivost má několik pilířů. Jednak je to péče o zvěř, ochrana zvěře a právě taky lov zvěře. Co by se stalo, kdybychom nelovili? Veškerá spárkatá zvěř, respektive srnčí, černá nebo jelení zvěř, je po stovky tisíc let zvyklá na predaci jako přirozený mechanismus přírody, jak udržovat rovnováhu. Kolem měst a v naší krajině jsme víceméně vytlačili nebo vyhubili velké šelmy, spárkatá zvěř tady ale zůstala. Pokud bychom ji přestali lovit, tak je pro ni přirozené, že se bude dál množit, až překročí pomyslnou křivku úživnosti dané krajiny a zvěře bude tolik, že bude způsobovat obrovské škody na ekosystému. Smyslem myslivců je lovem tuto rovnováhu pomáhat udržovat. Pokud budeme dostatečně a kvalitně lovit, podobně jako velcí predátoři, zabezpečíme kontinuálnost a udržitelnost celého ekosystému a kvalitu dané zvěře.

Martin Mati

Na své přednášce jste mluvil o tom, že myslivost a s ní spojené zvyky jsou opravdu staré stovky let. Jaké konkrétní zvyklosti a postupy, které se zachovaly, pro nás mohou být při ochraně divočiny v současnosti inspirativní?

Všechny naše tradice jsou spojené s projevem úcty ke zvěři. Nejsme jako Američané, nejásáme a nepískáme si, když něco ulovíme, ale naprosto zachováváme dekorum a úctu. Když ke zvěři potichu přijdeme, smekneme klobouk a dáme jí poslední hryz. Myslivecké troubení je také projevem úcty. O našich tradicích bych mohl vyprávět dlouze, je jich opravdu hodně a různí se v závislosti na druhu zvěře. Máme i zvláštní mysliveckou mluvu.

Sdílí ostatní myslivci v komunitě podobné názory na ochranu přírody a velkých šelem?

Dneska je to v mysliveckých sdruženích samozřejmě velmi komplikované. Jsme velmi odlišní i v názorech – jiný pohled na věc máme ve třiceti letech, jiný v šedesáti. Dnešní doba je navíc velmi rychlá a odlišná. A mění se i samotná krajina a příroda. Dneska se i samotná srnčí zvěř chová úplně jinak než před dvaceti lety. Je to částečně tlakem lidí na danou krajinu, kdy mnohem více jezdíme do přírody na kole, motorkách, chodíme tam se psy a podobně. Já jsem takový, s prominutím, exot v mysliveckém sdružení a prosadit nové pohledy je často velmi složité. Nikdo z nás neví, co je úplná, skutečná pravda: jak správně chovat zvěř, jak se zachovat k velkým šelmám, jak přistupovat k rysům, vlkům. Důležité je vyměňovat si různé názory ze všech stran a zkusit najít nějakou dohodu.

Je lov důležitý? Z jakého důvodu prochází myslivecká komunita velkou vnitřní proměnou? A jsou v ní lidé, kteří budou mít snahu na ochraně přírody v budoucnu spolupracovat? Poslechněte si celý příspěvek.