Shape of jazz and punk to come. The Messthetics a J. B. Lewis bourají hranice stylů

Sám Brendan ke spojení říká, že poslouchal jazz už od svých osmnácti let a že ho spojení tohoto elementu s punk-rockovou energií velmi lákalo. Právě to vytváří ústřední magii desky, na níž jsou všichni zúčastnění v naprosté symbióze se svými nástroji a navzájem si vytvářejí prostor, se kterým pracují zcela ve prospěch celku.

Ostatně oni sami k tomu říkají, že podobná spolupráce je nejlepší lék na přebujelé ego, což platí i o čase společně stráveném v dodávce na turné. Právě živá vystoupení The Messthetics a Jamese Brandona Lewise v sobě totiž mají neobyčejnou sílu a jsou hnacím motorem celého projektu. A my se o tom můžeme přesvědčit 25. října v MeetFactory v rámci jejich krátkého evropského turné.

Mimořádnou synergii vykazuje i společné album WW/RLLX, za nímž stojí Martin Sýkora (White Wigwam) a Luboš Rezek (Rouilleux). Nahrávka Ending Spaces nenuceně spojuje modulární syntezátory s introvertním, ale místy až mystickým písničkářstvím. A ústí v hypnoticky vemlouvavou nahrávku, která dokáže být stejně tak řezavá jako snově vzdušná.

Může být hudba zároveň nenávistná a osvobozující? Jak to souvisí s novými Full of Hell? A jak to mají Modeláři s kapelami, jejichž členové nemají renomé zrovna dobrých lidí? Poslechněte si o hudbě obestřené temnotou i pachutí.