Skončit pod drnem? To je ta nejlepší varianta. Sedmadvacetiletý hrobník Adam přibližuje smrt přírodě

„Pohřebnictví u nás je dost poraněné systémem. Naše společnost se rozhodla delegovat tyhle služby na jiné, pohřebnictví je proto velmi odosobněné. Chybí tomu duchovní rovina a obřad nedává často lidem smysl – vlastně nemá vůbec obsah,“ myslí si Adam, který nejspíš právě proto seznamuje českou veřejnost s řadou zajímavých alternativ a je mu dobře spíš než mezi mramorovými hrobkami na Lučním hřbitově v Ďáblicích. Jde o první české přírodní pohřebiště určené k ukládání celých těl co nejpřírodnějším způsobem – na lidech tam kvete louka.

„Mě třeba hrozně uklidňuje, že se molekuly mého těla můžou vrátit do koloběhu živin,“ přibližuje smysl přírodního pohřebnictví Adam. Zároveň připouští, že je u nás trend teprve v plenkách. Se spolkem Poslední stopa se zasazují o změnu české legislativy, která připadá progresivní hrobnické komunitě zkostnatělá.

Přírodní pohřebnictví s sebou nese přínosy na mnoha rovinách. Jednou z nich je snížení uhlíkové stopy spojené s kremací. „V Praze volí pohřeb do země asi jen 3 % lidí. Dominuje tu kremace snad nejvíc na světě. Kremace využívá fosilní paliva a má značnou uhlíkovou stopu – kremace jednoho těla je ekvivalentem měsíční spotřeby energie jednoho člověka,“ uvádí Adam Vokáč.

„Rituál bývá na několik hodin. Čím větší zapojení pozůstalých, tím lépe. Mohou kopat hrob, zdobit, ukládat urnu, vysadit barvínek. Píšou se vzkazy zesnulému, zapalují se svíčky, může být živá hudba, básně, zpěv. Je toho hodně, co se dá v rámci obřadu zařadit. Jednoznačně to stojí za to,“ uzavírá mladý hrobník.

Jak funguje lidské kompostování? Co jsou krajinná pohřebiště? Jak uvažuje Adam o svých blízkých, když je se smrtí v intenzivním pracovním kontaktu? Jak vypadá Luční hřbitov? Poslechněte si celou Vlnu.