Slast podávaná po lžičkách
SPOON + White Rabbits; Franzz club Berlin, 20.2.2010 Skromná kapacita berlínského Franzz clubu mohla leckoho zaskočit: skutečně se bude právě tady odehrávat koncert kapely, která je nejen podle serveru Metacritic nejlepší indie-rockovou skupinou dekády?
Ve skutečnosti je to velice příhodná situace: Spoon si po celá devadesátá léta (existují od roku 1993) zachovávali status exotů, kteří se trochu nešťastně potkali se zákonitostmi hudebního průmyslu, a teprve na počátku nového milénia začali získávat respekt publika i kritiky. Nicméně dodnes zůstávají živým důkazem tvrzení, že ty nejsilnější věci se často rodí stranou, nenápadně, na mainstreamových okrajích. Jejich pět alb z tohoto desetiletí (Girls Can Tell, Kill The Moonlight, Gimme Fiction, Ga Ga Ga Ga Ga a aktuální Transference) dává dohromady příběh postupného vybrušovaní originálního a geniálně úsporného přístupu k formátu rockové písně.
Spoon přinesli do nanicovatého indie-rockového univerza sympatickou neokázalost a skromnost, přičemž mnohé ze svých "pokorných poloh" texaská čtveřice předvedla i v Berlíně. Vhodně zvolená předkapela White Rabbits načala znamenitý večer nadstandardním setem, v němž nechyběly klíčové hity z obou jejich dosavadních alb (Kid on my Shoulder, The Plot, It´s Frightening). Šestičlenný band, natěsno srovnaný na malém pódiu, působil impozantně především v pasážích, kdy se polovina ansámblu proměnila v dravou rytmickou sekci. Poslední skladbu s nimi navíc odehrál a odzpíval sám frontman Spoon, Britt Daniel, čímž dodal koncertu spontánnější charakter a narušil obvyklé schéma, kdy je předkapela pro fanoušky headlinerů často pouze trpěným zlem. PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Deska týdne: Spoon
Následující, devadesát minut trvající koncert vyznavačů rafinovaného rockového minimalu, pak pro mě (a soudě dle kontinuálně nadšených reakcí i pro zbytek auditoria) představoval čirou slast. Milimetrová souhra muzikantů (pop-punkové rify kytar vstřebávajících vlivy post-punku, rocku i grunge; minuciózní tep bicích a basy; krautrockovou hypnotičností ovlivněné harmonie kláves), kteří šetří notami, ale nikoli nápady, silná emocionalita, jež si ovšem nikdy nezadá se sentimentem ani pompou. Chytlavé, vysoce návykové melodie v kombinaci s Danielovým syrovým vokálním projevem, v němž je maximální zanícenost, ale ani stopa po předvádění, drobné rozostřovací efekty: jednoduchost, ve které se (zvláště v živém provedení) skrývala neuvěřitelná síla. Kdyby nic jiného, tahle jedenadvacet písní (viz setlist) čítající show jako by chtěla dát zapravdu všem recenzentům a entuziastům, kteří tvrdí, že Britt Daniel prostě neumí napsat slabou píseň.
Spoon nezahráli ani jediný track ze své nejpřístupnější desky Girls Can Tell (2001), a přece tím jejich playlist nijak neutrpěl - decentní hoši z Austinu nemusí kalkulovat s pořadím ani čarovat s přídavky. To, co z nich činí adepty na "indie-rock band of the decade" je vedle koncíznosti a věrnosti svému stylu především absolutní vyrovnanost jejich nahrávek, pro něž platí to, co pro celý koncert: je v podstatě nemožné na něm najít slabé místo.
Setlist: I Saw The Light Rhthm + Soul Don't Make Me a Target Someone Something The Ghost of You Lingers Is Love Forever? Nobody Gets Me But You The Underdog Trouble Comes Running I Turn My Camera On Love Song (cover) Written in Reverse Metal School The Way We Get By They Never Got You I Summon You Finer Feelings Got Nuffin Přídavek: The Beast and Dragon, Adored Don't You Evah My Mathematical Mind
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
