Smyčka plná retrofuturismu. Sci-fi malby Simona Stålenhaga oživly v seriálu Tales from the Loop

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tales from the Loop

Malby Simona Stålenhaga zabydlující švédskou krajinu podivnými retrofuturistickými stroji se staly internetovou senzací. Vznikl podle nich i nový seriál Tales from the Loop, ve kterém se městečko s továrnou vyvíjející zázračné technologie proměnilo v novodobou zónu soumraku.

Stålenhagovy malby můžeme obdivovat i na papíře, v českém vydání alba Smyčka. Obrazy, které spojují všední švédskou krajinu s úžasnými retrofuturistickými stroji, často v napůl rozpadlém stavu, mají skvělou atmosféru pohlednic zachycujících trosky budoucnosti, která se nikdy nestala. Krátké doprovodné texty v albu Smyčka jim daly jednotný rámec.

Stålenhag tímhle způsobem budoval kolem svých obrazů určitou mytologii, která ale zůstala u pouhých náznaků všechny poznámky, vzpomínky a další krátké texty jen umocňovaly atmosféru tajuplné fascinace z technologií, které vidíme kolem sebe, ale neznáme jejich skutečný účel. Seriál, který podle Smyčky vznikl, něco z tohohle pocitu údivu, na kterém je něco dětsky uhrančivého i přízračně mrazivého, zachoval. Zároveň ho ale spojil s daleko konvenčnějšími vyprávěcími schématy.

Vlastně to bylo trochu nevyhnutelné. Z alba obrazů a textových črt nejde dost dobře udělat televizní sérii s osmi hodinovými epizodami. Týmu kolem Matta Reevese (Monstrum) a jeho 6th & Idaho Motion Picture Company se nicméně podařilo zachovat to možná nejpodstatnější – vizuální styl Stålenhagových obrazů. Občas máme pocit, že sledujeme oživlé výjevy z jeho maleb.

O seriálu se ze začátku psalo jako o nové variaci na slavné Stranger Things. Tales from the Loop jsou ale od tohohle osmdesátkového retra hodně daleko. Každý díl sleduje jeden příběh v propojeném mikrosvětě, kde se navzájem potkávají stejné postavy. Zápletky připomínají spíš povídkové sci-fi série jako Zóna soumraku nebo Spielbergovy Neuvěřitelné příběhy jsou to vyprávění, kde do každodenní reality malého města vstupuje nadpřirozeno prostřednictvím magických přístrojů z výzkumného ústavu zvaného Smyčka.

Jako povídkový seriál působí Tales from the Loop celkem dobře. Jakmile se ale zamyslíme nad tím, jak má fungovat celé prostředí městečka, narážíme na spoustu nedomyšleností, děr a nesmyslů, které z Tales from the Loop dělá podobný generátor záhad bez řešení, jako byl seriál Lost. U seriálu tohoto typu ale přeci jen není možné stavět takhle na vodě, ale potřebujeme pevnější a lépe rozvržené základy.

Další problém seriálu je jeho tempo. Epizody trvají kolem hodiny, což je dvakrát více, než je běžná délka podobných povídkových seriálů. Přestože vláčné tempo prospívá atmosféře, občas je přeci jen příliš líné. Přesto jsou Tales from the Loop rozhodně příjemná a vizuálně půvabná retro podívaná, i když v žánru povídkové sci-fi dnes pořád kraluje série Černé zrcadlo.

Více o budoucnosti, která nebyla, zóně retrofuturistického soumraku a povídkových sci-fi seriálech si poslechněte v novém díle Ektoplasmy.