Soumrak učňovských oborů? Mladí puškaři září jako supernova
Učni jsou u nás často považováni za méně zdatné studenty, kteří se nedostali na lepší střední školu. O obor puškař, který se u nás učí na dvou školách, je ale zájem obrovský. Prý proto, že puškaři se neztratí. Na škole se naučí nejen, jak vyrobit brokovnici, ale i to, jak neskončit u pásu.
„Tohle je akustická pistole na plašení ptáků. A tohle je osmapadesátka, samopal v řezu. A tohle lancasterka dvojka,“ popisuje Antonín Majer u stánku na letošním veletrhu řemesel na pražské Nové radnici, kde mě puškaři zaujali na první pohled. Majer učí puškaře na brněnské Střední technické a ekonomické škole. Na stole před sebou má kovové součástky, zásobníky, dřevěné pažby a hotové zbraně vyrobené studenty. „Je to přesná tvůrčí práce, s kovem i dřevem. Aby na to ti kluci měli, tak musejí mít v hlavě. Zasahuje to do kovařiny, strojařiny a navíc je tam ještě dřevo.“
„Studenti se upíchnou velmi snadno, protože mají obrovský rozhled. Mnoho kluků jde pak na vysokou školu,“ vysvětluje Majer, zatímco jeden ze studentů oboru puškař sedí na židli za ním, poslouchá a občas něco prohodí se spolužákem. Jmenuje se Jan a oboru puškař se chtěl věnovat od dětství, jeho cílem je otevřít si živnost, třeba střelnici. Druhý student se jmenuje Milan a na puškaře vlastně ani nechtěl, byla to druhá možnost. „Zbraně mě netáhnou, ale tuhle školu studuju, protože se toho naučím hrozně moc. Když nebudu hloupej, půjdu na vysokou, abych nemusel dělat u CNC jako nějakej kličkom*d,“ říká Milan.
Milan se na škole s ostatními spolužáky naučí zámečnictví, rýsování, kovářství, běžné strojařské práci jako vrtání, pilování, práci na obráběcích strojích a tak dále. „Naše škola je opravdu komplexní, máme tam ekonomické i strojařské i elektro obory a máme přetlak žáků,“ říká Majer. Na obor puškař se prý hlásí asi 40 studentů a přijmout mohou polovinu. Strojařské obory patří k těm šťastnějším, nouzí o studenty netrpí. Celkově ale v Česku počet učňovských oborů klesá a většina těch, které stále existují, řeší otázku, jakými způsoby kluky a holky do škol dostat.
Premiér v demisi Andrej Babiš nedávno navrhoval návrat dílen a pozemků do výuky na základní školy. V této možnosti vidí propojení teorie a praxe, které by mohlo žáky motivovat ke klasickému řemeslu. Návrh kritizovala řada komentátorů, kteří naopak předpokládají, že hodiny okopávání macešek studenty od práce rukama odradí.
Na gymply chodí děti ambiciózních rodičů. Učni jsou za hloupé, říká předsedkyně středoškoláků
„Žáci přijdou do třídy, sednou si, zkonzumují hotové poznatky a potom je v testu píší na papír. To je nepřipraví na situaci na trhu práce ani je nevybaví do osobního života,“ vymezuje se Lenka Štěpánová, předsedkyně České středoškolské unie, proti takzvané frontální výuce a českému střednímu školství. Podle ní chybí ve školách kritické myšlení, schopnost řešit problémy, být flexibilní a adaptovat se.
Podle předsedkyně České středoškolské unie Lenky Štěpánové jsou v Česku učni za hloupé. Řada strojírenských oborů je přitom skutečně náročná. Podívejme se na puškaře. „Z toho ročníku budou nakonec puškaři tak tři, ale ostatní kluci se všichni uživí jinde, v podobných oborech. Někteří jdou na vysokou. Za tu dobu, co učím, se od nás upíchli všichni,“ říká Antonín Majer. „Mě baví spíš ty moderní zbraně. Pan mistr má rád i ty starší, historické kousky,“ říká student Jan. Pokud se mu v budoucnu nezadaří věnovat se puškařině, může dělat cokoliv jiného, umět toho bude spoustu.
Žáci základních škol se ve svých 15 letech často bojí riskovat a vsadit na konkrétní obor, který by je mohl v budoucnu přestat bavit nebo by v něm nenašli uplatnění. Rozšíření komplexních oborů, jako je puškař, by možná mohlo být lékem na současný nedostatek učňů. „Automechanik, instalatér nebo spojené obory, o ty je pořád velký zájem. Naopak stavební obory, třeba zedník, ty jsou u nás obsazovány i žáky z jiných států, hlavně z východní Evropy,“ říká Evženie Chramostová, která učí montéry suchých staveb na Akademii řemesel v Praze. Podle ní se lidé stále domnívají, že tyto obory znamenají těžkou a špinavou práci, která není dostatečně ohodnocena. „Mladým žákům možná nikdo neříká, že řemeslo nezavírá dveře, ale naopak pomůže v nejhorších chvílích. Když ztratíš práci, máš aspoň výučňák a s ním se dá dělat cokoliv, protože umíš pracovat rukama. Je to jistota,“ říká Chramostová.
Jak zní pistole na plašení ptáků? Které učňovské obory jsou v Česku nejžádanější a které naopak nikdo studovat nechce? A jak to vypadá s puškaři v Uherském Brodě? Poslechněte si v reportáži.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
