Správci osudu: … co když?
Když se člověk zamiluje, je to, jako by někdo přepsal jeho vlastní minulost. Dříve nesrozumitelný řetězec událostí se náhle jeví jako logická cesta k zázračnému okamžiku, nesourodé detaily náhle dávají jasný smysl. Co když to ale není jen iluze intoxikované mysli? Co když skutečně existuje určitý plán, podle nějž se člověk pohybuje? A co když existují ti, kteří na tento plán dohlížejí, dovedou ho přizpůsobovat i zcela měnit?
Svobodná vůle jako iluze nutná k existenci, tak by se dala shrnout jedna z myšlenek, kterou nastínil Philip K. Dick v povídce „Adjustment Team", jež se stala předlohou autorského debutu George Nolfiho Správci osudu. Kongresman a ambiciózní mladý politik David Norris pubertálním výstupem pohřbil šance v senátních volbách a právě ve chvíli kapitulace se jeho cesty zkříží s nonkonformní Elise. Láska na první pohled jako ze žurnálu. Až na to, že téhle romanci nepřeje parta záhadných mužů ve staromódních kloboucích, kteří dokáží bezchybně předjímat každý Davidův krok, každé jeho rozhodnutí. Charismatický politik totiž figuruje ve vyšším plánu, což obnáší, že se už nikdy nesmí znovu potkat Elise…
Vzato paušálně, jsou Správci osudu tradiční americkou lovestory o zapovězené lásce, které se do cesty pletou další a další peripetie. Film v tomto ohledu bez problémů obstojí, neboť Matt Damon v roli brooklynského politického zarputilce a Emily Blunt jako uštěpačná kráska pasují dohromady a jejich sarkastické dialogy jsou svižné a jiskřivé. Potencionálně nudnou žánrovou selanku o překonávání nástrah lásky ve Správcích osudu supluje mysteriózní thriller. Neviditelná ruka osudu je zaměněna za nenechavou ruku Modifikačního úřadu, jehož posláním je udržovat svět v rovnováze a lidské duše v intencích vyššího plánu. Děje se tak již odedávna, protože lidstvo ponechané svobodnému rozhodování, rádo končí v chaosu, válkách a zmaru. To, čemu říkáme bůh, osud, karma… je prostě byrokratický aparát.
Nolfi zvolil velmi šťastné řešení, když tento paranoický a nutně ne úplně vysvětlený prvek zaobalil ironií. Agenti osudové tajné služby vypadají jako roztomilé retro stereotypy úředníků, lidské osudy nosí vepsány do ošuntělých sešítků a namísto mystických sil mají obstarožní hučky, které jim umožňují procházet kouzelnými teleporty v obyčejných dveřích. Trik se zakřivením prostoru je jediným výrazným spektakulárním prvkem filmu a funguje nesmírně funkčně - honička, v níž David a Elise unikají skrze tyto dveře na překvapivá místa, užívá bezešvého střihu a je kouzelně prostá a účinná.
To platí v globálu pro celý film. Ve Správcích osudu nic vysloveně neční a neohromí, ale spojení milostné zápletky s lákavým „osudovým" motivem vyhlíží svěže a neokoukaně. Přes všechny fráze, logické nedostatky a myšlenková zjednodušení se Nolfiho film drží ve vysokých obrátkách napínavé romantiky, a i když není tak stylově a poeticky vyhraněný jako Věčný svit neposkvrněné mysli či (500) Days Of Summer, má velký potenciál stát se po zásluze jedním z milých hitů letošního roku.
Hodnocení: 75%
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
