Star Wars: Poslední z Jediů se učí selhat znovu a selhat lépe

15. prosinec 2017
Star Wars: Poslední z Jediu

Nová epizoda Star Wars obratně splnila komerční zadání i odvážně rozkývala základní pilíře celé ságy.

Podíváme-li se na dějiny Hvězdných válek z hlediska vztahů mistr a žák, jsou to dějiny plné nadějí, omylů a selhání. Yoda vychoval Hraběte Dooku, Obi-Wan Kenobi vychoval Dartha Vadera. A Luke Skywalker vychoval Kylo Rena. V tomhle galaktickém Písmu svatém se motiv zklamání opakuje s nápadnou pravidelností na to, aby se mu konečně někdo začal věnovat s patřičnou skepsí. Co když je celé slavné a tajemné učení Jediů založené na mylném východisku? Co když je samo osvojení Síly jako přirozené energie, která spojuje všechny bytosti i věci ve vesmíru, neodvratně svázané s tímto selháním?

Pokud si za něco cením osmou epizodu Star Wars, pod jejíž režií a scénářem je poprvé od prequelové trilogie podepsaný jediný člověk, původně režisér indie filmů Rian Johnson, nejsou to na prvním místě produkční hodnoty, dokonce ani pokračující střídmý důraz na hmotné artefakty Lucasova univerza. Je to právě odvaha vzít předchozí epizodu Síla se probouzí jako pomyslnou dvojtečku, za niž se dají vepisovat nové otázky, i když se budou týkat „jen“ osvědčených témat a postav.

Z filmu Star Wars: Poslední z Jediů

Trable s Canto Bight

Johnsonův vklad do posvátného kánonu charakterizuje podobný akcent na téma povahy dobra a zla vztahu starého a nového, který poháněl i předchozí díl v režii J. J. Abramse. Osmička ale zachází o krok dál. Je vypravěčsky podstatně košatější a méně předvídatelná. Sice opět obsahuje povědomé momenty – například ve „studijním“ pobytu hrdinky Rey na ostrově Ahch-To těžko nevidět protipól Lukeova zasvěcení na planetě Dagobah v epizodě Impérium vrací úder –, ale snaží se osudy hrdinů rozpohybovat po vlastních drahách, které charakterizuje napětí mezi autoritami minulosti a potřebami současnosti. Poslední z Jediů je tak příběhem o nevyhnutelné revoltě žáků a strachu mistrů z toho, že budou překonáni.

Star Wars speciál, epizoda IV: George Lucas je hodný

03533304.jpeg

Poslední díl našeho Star Wars seriálu věnujeme Georgi Lucasovi – „otci ságy“. Zacílení na nejmladší publikum, to, že např. v roce 1997 nechal upravit speciální edicí originální negativy původní trilogie (a natočil tu prequelovou), z nejmilovanějšího filmaře udělalo řečeno s trochou nadsázky toho nejnenáviděnějšího. Tisíce fanoušků mu neodpustilo jedinou chybu, ani produkční záštitu nad filmy jako Ewoks: Battle for Endor nebo další bizarnosti.

Vyprávění se větví do tří linií. Tu první tvoří klasická vesmírná bitva, v níž zdecimované zbytky Odboje čelí přesile Prvního řádu. Druhá z ní přímo vyrůstá. Jde o záchrannou výpravu do vesmírného Las Vegas; na planetu s názvem Canto Bight. A třetí rovina, bezesporu nejpodstatnější, popisuje vztah Rey jako nadějné učednice, Lukea Skywalkera jako skeptického mistra a Kylo Rena jako symbolické figury, v níž se spojují stará a nová linie, stará i nová zklamání.

Pokud si Star Wars: Poslední z Jediů zaslouží za něco kritiku, pak především za problémy s linkou, která má do příběhu přinášet humor a lehkost. Záchranná mise odstartuje zvláštně překotně, eskapády na Canto Bight nepříjemně připomínají topornost Lucasových prequelů a jinak nápaditá režie Riana Johnsona se tu potýká s prokletím blockbusterové generičnosti. Nakopne ji až herecky šťavnatá kreace Benicia del Tora a také vyvrcholení, které slouží jako katarze pro jednu z hlavních postav. Svou roli nakonec plní i jako drobný exkurz do společenského fungování galaxie „far, far away“, který vysvětluje, proč se ideály Republiky nedokázaly po porážce Impéria uchytit. Místo aby střed filmu odlehčil, ho však tenhle „vesmírný heist“ spíš přetěžuje, což je při dvou a půl hodinách stopáže problém citelný.  

Vzniká dojem, že film v těch chvílích říká to, co musí, aby posléze mohl říct to, co chce. Komerční faktor hrál ve formování příběhové linie Star Wars podstatnou roli nejpozději od doby, kdy Lucas začal připravovat epizodu Impérium vrací úder s vědomím, že má v ruce nejen mocný divácký fetiš, ale i stroj na vydělávání peněz; stroj, který mu umožní existovat nezávisle na nenáviděném studiovém systému. Jeho dědicové jsou pevnou součástí studiové mašinérie, nicméně kompromisy mají stále podobu předvídatelných akčních atrakcí a roztomilých plyšových potvůrek.

Síla (po)chyb

Jakmile se Rian Johnson dostane k tomu, co film skutečně říct chce, k tomu, co vypovídá o mytologii Star Wars a jejích legendách, stává se Poslední z Jediů tím nejpůsobivějším, co sága od roku 1980 přinesla. Režisér a scenárista se totiž projevuje jako člověk, který dovede dokonale zachovat znění Písma (jak jinak chcete původní trilogii vnímat z pohledu fanouška?), ale pohrává si s jeho významem; klade na povědomé věty překvapivé akcenty a vyzývá zažité konstanty příběhu o boji řádu neposkvrněných ochránců dobra se zástupci zla. Osmá epizoda je důstojným dědicem vrcholného dílu Impérium vrací úder, když do svého středu staví samotnou ideu Síly a zhoubného vlivu, který má na své talentované nositele.

Srdcem snímku není jeho brilantní vizuální pojetí, nápady přetékající výtvarné řešení a na rozdíl od epizody sedmé ani nostalgické oprašování známých tváří a rekvizit. Kupředu sice žene vyprávění starý Luke Skywalker, ale s novým obsahem. Tahle postava byla vždy naplněním ideálu hrdinovy cesty od nenápadnosti ke slávě. Rian Johnson do ní ale vtělil skepsi, která vyplývá z celého kánonu Star Wars. Z Lukea-věrozvěsta se stává Luke-heretik. Právě tenhle charakterový oblouk dává filmu energii, kterou naplno zúročí ve strhujícím závěru. Poslední z Jediů učí cennou lekci: pochybami idea neslábne a selhání je tím nejcennějším, co může mistr žákovi předat. Platí to nejen pro fiktivní postavy, ale vrchovatě i pro filmové tvůrce Star Wars.

Z filmu Star Wars: Poslední z Jediů

Motiv pochyb a strachu ze selhání prochází napříč nejen starými, ale i novými figurami. Z nich stále více vyčnívá Kylo Ren, nejpůsobivější, nejpropracovanější a nejpochopitelnější záporná postava, která je v současnosti na scéně. Adam Driver se po svém chopil prvků Vaderova mýtu a dal jim novou podobu. Jeho charisma se už obejde bez epigonské masky. Jak výstižně poznamenal recenzent magazínu Vulture: jako by Vaderovou maskou byla sama jeho tvář. Pro ostatní nové protagonisty je stále trochu problém prosadit se proti gloriole a vzpomínkám, které s sebou nesou Mark Hamill či Carrie Fisher, pro níž je film dojemným a důstojným loučením. Obtíže s předáváním štafety jsou koneckonců jeden z leitmotivů nové trilogie. Hereckou sílu Daisy Ridley, Johna Boyegy či Oscara Isaaca naplno prověří až závěrečný díl.

Star Wars znovu nacházejí ztracenou Sílu

03495319.jpeg

Šest let po resuscitaci kultovní sci-fi série Star Trek praktikuje J. J. Abrams omlazovací kúru u svatého grálu žánru vesmírného fantasy – ságy Star Wars.

V osmé epizodě je mladým protagonistům vyměřena role žáků, galaktickou show si pro sebe krade muž, který dal filmu jméno. Epizoda VIII úspěšně testuje, kam až může tvůrce zajít se svou autorskou vizí, aniž by fatálně překročil hranice vymezené kánonem Star Wars a potřebami studia. Vznikl film, který pečlivě schraňuje staré tradice, ale nebojí se je přiložit do ohně, když je třeba. Pro čtyřicet let staré náboženství je Rian Johnson skutečně novou nadějí.

Hodnocení: 87 %

Star Wars: Poslední z Jediů (Star Wars: The Last Jedi)
Rian Johnson, USA, 2017, 150 min.