Stáří jako téma pro mladé? Když nežiju aktivně celý život, těžko to budu měnit v pětašedesáti
Od roku 1990 se v Česku věk dožití zvýšil o 10 let. Místo abychom se radovali, mnohdy nahlížíme na seniory jako na někoho, kdo „potřebuje pomoc, je nemocný a zatěžuje sociální systém“. Stáří sice není diagnóza, ale někdy k němu tak přistupujeme.
„Celá lidská historie je o tom, že jsme chtěli žít déle a lépe a když se nám to podařilo, tak je to problém,“ říká Jiří Hrabě, ředitel neziskové organizace Elpida, která se snaží měnit pohled na stáří a nedávno vydala knihu Z nuly na sto. V ní je 11 příběhů a esejů o životě ve stáří a o umírání.
Stáří je nepochybně tématem i pro mladé lidi. „Pokud chceme mít dobré stáří, tak na něj musíme myslet dřív, než nastane, protože když nežiju aktivně celý život, těžko to budu měnit v pětašedesáti,“ uvádí souvislosti Jiří Hrabě. Do knihy Z nuly na sto přispěl osobním rozhovorem se svou babičkou Evou Hrabětovou, které bylo v té době 93 let. „Vznikla kniha, která je vlastně velmi optimistická. Stáří není smutné, ale přináší výzvy, kterým musíme čelit a se kterými se musíme vyrovnat,“ dodává Hrabě.
Kdy se začínáme zajímat o stáří a jakou roli v tom hraje naše vlastní smrtelnost? Na co bychom měli myslet, když si pořizujeme bydlení? A co nám brání mluvit s našimi rodiči a prarodiči o věcech spojených se stářím? Poslechněte si Diagnózu F s Jiřím Hrabětem z Elpidy.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
