Stáří jako téma pro mladé? Když nežiju aktivně celý život, těžko to budu měnit v pětašedesáti

17. březen 2023

Od roku 1990 se v Česku věk dožití zvýšil o 10 let. Místo abychom se radovali, mnohdy nahlížíme na seniory jako na někoho, kdo „potřebuje pomoc, je nemocný a zatěžuje sociální systém“. Stáří sice není diagnóza, ale někdy k němu tak přistupujeme.

„Celá lidská historie je o tom, že jsme chtěli žít déle a lépe a když se nám to podařilo, tak je to problém,“ říká Jiří Hrabě, ředitel neziskové organizace Elpida, která se snaží měnit pohled na stáří a nedávno vydala knihu Z nuly na sto. V ní je 11 příběhů a esejů o životě ve stáří a o umírání.

Publikace Z nuly na sto

Stáří je nepochybně tématem i pro mladé lidi. „Pokud chceme mít dobré stáří, tak na něj musíme myslet dřív, než nastane, protože když nežiju aktivně celý život, těžko to budu měnit v pětašedesáti,“ uvádí souvislosti Jiří Hrabě. Do knihy Z nuly na sto přispěl osobním rozhovorem se svou babičkou Evou Hrabětovou, které bylo v té době 93 let. „Vznikla kniha, která je vlastně velmi optimistická. Stáří není smutné, ale přináší výzvy, kterým musíme čelit a se kterými se musíme vyrovnat,“ dodává Hrabě.

Kdy se začínáme zajímat o stáří a jakou roli v tom hraje naše vlastní smrtelnost? Na co bychom měli myslet, když si pořizujeme bydlení? A co nám brání mluvit s našimi rodiči a prarodiči o věcech spojených se stářím? Poslechněte si Diagnózu F s Jiřím Hrabětem z Elpidy.

autor: Adéla Paulík Lichková
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.