„Streetworker nehodnotí, jestli si za problémy může člověk sám, nebo ne,“ říká Martina Zikmundová

Martina Zikmundová
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Martina Zikmundová

Co všechno obnáší práce streetworkera, jakým mýtům musí lidé pracující na ulici čelit a proč streetworkerů ubývá? Poslechněte si rozhovor s ředitelkou České asociace streetwork Martinou Zikmundovou.

Česká asociace streetwork nedávno spustila informační kampaň Práce na ulici. Jejím cílem je představit veřejnosti práci streetworkerů. Zatímco v zahraničí jde o běžnou součást sociálních služeb, v Česku jako by bylo stále potřeba vysvětlovat, že práce na ulici je potřebná a společnosti se vyplatí nejen sociálně, ale i finančně.

Partneři závislých někdy závislost nevědomě podporují, říká psycholog Aleš Kuda

Závislost na alkoholu

Závislost nebo závislostní chování se netýkají jen samotného závislého člověka. Jejich důsledky dopadají zpravidla i na rodinu a blízké osoby. Ovšem role těchto osob nemusí být vždy jen pasivní. Rodiče nebo partneři závislých jsou někdy součástí dynamiky závislého chování a mohou jej paradoxně i určitým způsobem podporovat a udržovat.

„Práce streetworkera je skutečně práce na ulici. Sociální pracovníci se pohybují v přirozeném prostředí klientů a aktivně je oslovují. Nejvíce streetwork programů pracuje s dětmi a mládeží, dále pak s osobami bez přístřeší, s uživateli drog, se sexuálními pracovníky a s dalšími osobami, které se potýkají s nějakými potížemi,“ vysvětluje Zikmundová. Streetworker je podle ní nasazený v první linii a pracuje s lidmi, kteří si o pomoc z různých důvodů neřeknou nebo o ní nevědí.

Jedním ze základních principů práce na ulici je tzv. harm reduction, tedy minimalizace škod. „Snad každý člověk se potkal s někým, kdo v nějakém období svého života užíval drogy, a je potřeba, aby to ten člověk přežil s co nejmenšími následky,“ říká Zikmundová. „Často je to opravdu jen nějaké období, a nikoliv konečná stanice.“ O streetworkerech si stále ještě řada lidí myslí, že to jsou bývalí narkomani nebo nějací dobrovolníci, ovšem opak je pravdou. „Více než polovina z nich jsou lidé s vysokoškolským vzděláním a dále se vzdělávají. Bohužel jich ale ubývá,“ uzavírá Zikmundová.