Střízlivost je návyková. Suchej únor s překvapivým koncem

Zase zažít sny

„Musím říct, že to bylo snazší, než jsem čekal,“ říká Ondřej Hanus, básník, který se poté, co v lednu přestal kouřit, rozhodl vyzkoušet život bez piva, „tolik mi to nechybělo. Dlouhodobá, nebo alespoň střednědobá střízlivost je hrozně euforická, povznášející. Ta střízlivost je návyková.“ Když Ondřej vyjmenovává výhody života bez alkoholu, shoduje se s většinou únorových, ale i dlouhodobějších abstinentů. „Zhubnul jsem, cítím se líp, vyspím se líp a mám teď mnohem častěji sny,“ všímá si například kolega Šimon Holý, který přestal pít alkohol před několika měsíci. Překvapivý návrat snů jsem zažil taky, v kontextu všech výhod Suchého února to ale považuju jenom za malý bonus. Střízlivost se prostě nakonec ukázala jako nečekaně zábavný stav, což potvrzuje i Lukáš Polák z kapely Orient, zvukař z alkoholem zaplavené pražské náplavky: „Já to beru jako úplně obrácený pól, mě to baví stejně, jako mě předtím bavilo se opíjet.“

Čtěte také

Alkohol|foto: zdroj: Flickr.com

Alkoholik, nebo asociál?

K euforickým stavům střízlivosti může vést poměrně strastiplná cesta, při které člověk prochází těžko uchopitelnými stavy. Lukáš Polák i Šimon Holý například mluví o fázi stáhnutí se do sebe. „Funguju úplně jinak, nejsem tak zábavný, nemám chuť říkat vtipy, nedělám small talk. Skoro vůbec už se nebavím s lidmi, které neznám,“ říká Šimon a Lukáš nabízí prakticky identickou odpověď. Dodává ale, že mu to nakonec problém nedělá. „Chvilku jsem si říkal, že to je nějaká díra, ale vlastně mi to vůbec nevadí, spíš se bavím s těmi lidmi, se kterými chci.“ Ani jeden si nestěžuje na fenomén, který by se dal pojmenovat beer pressure. Do popíjení je nikdo nenutí. Společenský nátlak ale může nakonec leckoho nalomit, zvlášť pokud abstinuje déle. „Během měsíce to nezpozoruješ, ale v průběhu roku zjistíš, že tě šikanují i rodinní příslušníci takovým tím stylem: přece mě neurazíš, přece nám nezkazíš srandu,“ myslí si hudebník Martin Hůla alias Bonus, který nepije alkohol už osmnáct let.

Čtěte také

Srovnej se s tím, kdo skutečně jsi

Daleko obtížnější než nenechaví kámoši z hospody mohou být stresové situace, při kterých má člověk pocit, že pár drinků všechno vyřeší. „To je ta chvíle, kdy si spousta lidí řekne: já si musím dát panáka. Je nutné si uvědomit, jak často to bývá. Drtivá většina lidí tvrdí, že pivo si dává pouze příležitostně. Takhle si uvědomíte, jak je ta příležitost vlastně častá,“ vysvětluje adiktolog Michal Miovský, který si od Suchého února slibuje hlavně alkoholovou sebereflexi – měsíc je totiž ideální doba na zjištění, proč a kdy člověk pije. Popíjení jako relaxant je podle něj zcela běžná záležitost, ale co dělat, když člověk nemůže své problémy zahuhlat do půllitru?

„Musíš se to naučit,“ myslí si Bonus. „Otázka je, kolik z nadhledu a odstupu je skutečně tvého a kolik je pivo. Střízlivost tě nutí k tomu, aby ses srovnal s tím, kdo skutečně jsi.“ Podobně to vidí i Šimon: „Když přestanete pít zrovna v takovéto situaci a zjistíte, že to zvládnete, že ty emoce jsou normální, že je přirozené mít problémy, v tu chvíli nepotřebujete alkohol. Díky tomu jsem zjistil, že jsem psychicky silnější člověk, než jsem myslel. Předtím bych všechno vyřešil tím, že bych to zapil.“ Michal Miovský radí se na podobné situace dopředu připravit a zároveň myslet na svou minulost. „Je to takový ten moment, kdy je dobré si připomenout, že kdysi dávno jsem chodíval cvičit, možná jsem chodíval běhat nebo do kina, možná že jsem dělal spoustu jiných věcí, které pro mě byly příjemné. Možná že je teď dělám trochu méně, protože do sebe radši večer naklopím ta tři piva.“

Jonáš Zbořil se bez alkoholu stresuje víc než obvykle|foto: Jonáš Zbořil

Nejsilnější zážitek Suchýho února spočívá nejspíš ve znovuobjevování toho, co člověk poschovával na dně půllitrů. „Je strašná spousta věcí, které jsou hrozně zajímavé, které se staly, někdo je udělal, můžu si je přečíst, podívat se na ně, něco se o nich dozvědět. Když mám ten čas, tak se ho snažím využívat na to, abych se nechával okouzlovat,“ říká Bonus.