Svědectví medika z rasistického pochodu v Charlottesville: Na takové násilí nejsme zvyklí

Před dvěma lety zastřelil jedenadvacetiletý běloch Dylann Roof v kostele v americkém městě Charleston devět Afroameričanů. Byl odsouzen k trestu smrti za zločin z nenávisti. Část veřejnosti to nevnímala jako čin duševně nemocného jedince, ale jako teroristický útok, byť to například pravicová televizní stanice Fox vykládala jinak. Poté se začaly šířit petice volající po odstranění konfederačních vlajek a symbolů z veřejných míst. Rapper a aktivista Killer Mike události komentoval slovy: „My ty teroristy známe, říkáme jim Ku Klux Klan.“

Rasisté se ozvali i nedávno, druhý srpnový víkend ve městě Charlottesville, kde bělošští šovinisté a zastánci krajní pravice protestovali proti stržení sochy jižanského generála Roberta E. Lee – považovaného za symbol útlaku černošského obyvatelstva. Socha pochází ze 20. let minulého století, kdy vznikly segregační zákony a hnutí Ku Klux Klan zažívalo novou vlnu zájmu, připomíná deník The Daily Telegraph.

Letos se už stoupenci KKK objevili bez bílých kápí, k tomu byly ale v ulicích slyšet nacistické pokřiky jako „krev a půda“. Zahlédnout se daly portréty Hitlera a hořící pochodně. Média popisovala událost jako největší setkání ultrapravice v zemi za poslední půlstoletí. Násilí vyvrcholilo, když James Fields vjel autem do lidí. Americký prezident Donald Trump nechal veřejnost na jeho vyjádření k tragické události čekat. Později řekl na konto antifašistů, že přišli s tyčemi dělat nepokoje: „Mají problém? Já myslím, že ano.“

„Tu noc to nebyla levice, která přišla s tyčemi v rukou, naopak. Stovky stoupenců bílé nadřazenosti, většinou mužů, pochodovaly směrem k Emancipation Parku ve vojenských formacích. Odpůrci, které jsem viděl ze své pozice v jihovýchodním rohu parku, používali výhradně pasivní metody, aby zablokovali průvod,“ přináší jiné svědectví redaktor britského deníku The Guardian Jason Wilson. Jak informovaly zpravodajské weby, v ulicích se v inkriminovaný den „pohybovaly skupiny maskovaných antifašistů, kteří byli připraveni použít všechny potřebné prostředky v boji proti ozbrojeným lidem otevřeně se hlásícím k nacismu“.

Antifa – slovo je zkratkou pro odpor proti rasismu – tentokrát boj o veřejné mínění vyhrála a její stoupenci se stali hrdiny dne, byť nejednoznačnými. Znamená to výrazný posun ve vnímání hnutí, které je v Americe podstatně méně rozšířené než v Evropě, kde v první polovině 20. století vzniklo. Novináři ho teď berou více vážně a snaží se komplexně popsat motivace a argumenty jeho členů. „Naším cílem je mír a inkluzivita,“ najdeme v reportáži CNN, která cituje jednotlivé aktivisty.

„Za násilí se neomlouvají,“ píše však CNN o útočnících s noži, také z řad Antify. Připomíná hořící ohně v ulicích a vysypané výkladní tabule, způsoby přímé akce považované částí extrémní levice za legitimní – k tomu patří i taktika takzvaného black bloku, kdy si stoupenci Antify maskují obličeje černými šátky a jsou oblečení v černé, zajišťuje to podle nich anonymitu a stmeluje hnutí. Reportáž zmiňuje také násilné protesty při Trumpově inauguraci nebo při vystoupení mluvčího krajní pravice Mila Yiannopouluse letos v Berkeley i nepokoje v Portlandu.

V mnoha zemích včetně České republiky je Antifa na seznamu extremistických hnutí hned vedle těch pravicových. Přestože část levice s tímto zařazením nesouhlasí, i vlivní levicoví filosofové jako Slavoj Žižek nebo Noam Chomsky jí vyčítají, že používá násilí a neliší se tak ve svých metodách v podstatě od krajní pravice. Chomsky, považovaný za otce moderní lingvistiky, označil Antifu v nedávném rozhovoru pro deník Washington Examiner za dar pro pravici.

Se svým názorem není osamocen. „Odpor, strach a naštvání jsou pochopitelné. Lidé bránící republikánům při shromáždění v Portlandu se klidně mohou považovat za oponenty autoritářství rostoucího u americké pravice. Ve skutečnosti jsou ale jejich nejméně pravděpodobnými spojenci,“ napsal komentátor amerického středolevého časopisu The Atlantic v článku s titulkem Vzestup Antify.

S Rogerem Benhamem, který má dlouholeté zkušenosti s protestními hnutími z pohledu ošetřovatele, jsme mluvili o jeho osobní zkušenosti z Charlottestville.

Během nepokojů v Charlottesville jste byl na místě a staral jste se o zraněné, můžete popsat situaci ze své perspektivy?

Přijel jsem až po nočním pochodu se zapálenými zahradními pochodněmi. Nemohli jsme s kamarádem a kolegou pouličním medikem přijet dřív. Tu noc stoupenci rasistické pravice křičeli hesla jako ve třicátých letech. Svůj antisemitismus neskrývali, ani adoraci Hitlera. Když jsem to slyšel v rádiu po cestě do Charlottesville, říkal jsem si, že tohle bude opravdu jiné a někomu se opravdu něco špatného stane. Slyšeli jsme, že nacisté napadli lidi, kteří přišli pochod blokovat. Demonstrace v Severní Americe jsou víceméně poklidné, demonstranti se tolik nepotýkají s policií nebo s jinými názorovými skupinami.

protesty - demonstrace|foto: CC0 1.0 Universal (CC0 1.0) Public Domain Dedication

V sobotu ráno jsme se setkali s dalšími mediky, kteří měli stanoviště v kostele – kousek od náměstí se sochou Roberta E. Lee. Po schůzce jsme si sbalili věci, šli do ulic a snažili se pomáhat, kde bylo potřeba. Do parku naběhly organizované skupiny nacistů, většinou o dvaceti až třiceti bílých mužích, ženy jsme téměř neviděli – zato na druhé straně tvořili 60 % mírumilovně protestujícího davu. Skupiny bílých supermacistů přicházely z ulic za námi. Měli helmy, štíty, tyče, byly vidět i pušky. A byli připravení k boji. Obě strany na sebe začaly pořvávat. Na štítech mužů byly vidět symboly neonacistických organizací jako Vanguard America nebo americké národně socialistické strany Traditional Worker Party, kterou vede jeden z nejnebezpečnějších amerických nacistů Matthew Heimbach. Má konexe na evropské neonacisty – je v úzkém kontaktu se Zlatým úsvitem v Řecku. No a samozřejmě také stoupenci Ku Klux Klanu.

Hned ze začátku jsme měli několik případů zasažení pepřovým sprejem. Říkali jsme jim, jak mají postupovat v dalších hodinách. Měli jsme štěstí, že každý pacient byl v doprovodu kamaráda – polovina z ošetřených byli demonstranti a polovina novináři. Ošetřovali jsme rány od tyčí, zasažení láhvemi nebo kamenem. Ani na tohle nejsme zvyklí. Před dvanáctou hodinou policie celé setkání, které bylo schválené radnicí, rozehnala kvůli neschopnosti udržet pořádek a byl vyhlášen výjimečný stav. Rasisté rozpustili shromáždění a snažili se dostat do kontaktu s odpůrci dál ve městě. V tom se stal teroristický útok. Ošetřovali jsme lidi o několik bloků dál a dozvěděli jsme se to od jednoho člena levicové skupiny Redneck Revol. Ukázalo se, že muž později identifikovaný jako James Fields kroužil kolem parku už několik hodin, aby si vyhlídl terč. Redneck Revol ho sledovali dlouhou dobu a odehnali. Později najel do davu na jiném místě, zabil Heather Heyer a zranil dalších 19 lidí. Dostal jsem se tam o 35 minut později. Atentátník nemohl skrze dav vidět, že uprostřed ulice stojí dvě auta, o které se později zastavil – chtěl to projet plnou rychlostí a zabít mnohem víc lidí. Ulice byly plné lidí a my byli v šoku. Tu noc jsem přespával u kamaráda v Charlottesville a z televize jsem se dozvěděl o havárii helikoptéry, při které zemřeli dva policisté. Zbytek už jsem sledoval na internetu a v televizním vysílání jako všichni ostatní.

Považujete se za antifašistu, jste součástí nějaké skupiny?

Posledních šestnáct let pracuji především jako pouliční medik. Většina iniciativ, které podporuji, se dají považovat za antifašistické – podporuji lokální buňky Black Lives Matter, pomáhám po hurikánech, organizovali jsme třeba místní kliniky, a jsem součástí kolektivu Appalachian Medical Solidarity, který podporuje antikapitalistické kampaně. Ale nebojuji v ulicích, to není moje priorita. Nejsem součástí žádné konkrétní antifašistické skupiny. Poslední dva tři roky je odpor proti rasismu na vzestupu, Trump se svou kampaní otevřel stavidla, což vyvrcholilo v Charlottesville.

protesty - demonstrace|foto: CC0 1.0 Universal (CC0 1.0) Public Domain Dedication

Zdá se, že po událostech v Charlottesville mají mainstreamová média snahu reportovat o Antifě smířlivěji – od CNN po The New York Times.

Je to příjemná změna. Vždycky byla Antifa v médiích vykreslená spíš negativně. Mnoho novinářů ji popisuje jako organizaci, podobně jako to dělají u Black Lives Matter. Jsou to ale hnutí. Nikdo neudává rozkazy, nemají centralizované politbyro. Jsou to skupiny lidí – byli vidět v Charlottesville, Heather Heyer byla také antifašistka. Stejně tak ti, kteří dostali ránu nebo jim někdo nastříkal pepřák do obličeje. Ale nedávali rány zpět.

Když média reportují o Antifě, mají většinou na mysli lidi zahalené v černých šátcích, se zakrytými obličeji, kteří bojují. V Americe jsou už od osmdesátých let. Hnutí je spojené s americkou punkovou scénou – na koncerty pankáčům chodili náckové, chtěli se prát a kolonizovat prostor téhle scény. Pankáči je museli vytlačit. Tyhle bitvy tu byly po desetiletí. Pamatuji si je ještě z dob, kdy jsem žil v Seattlu. Moji kamarádi se s nácky mlátili v ulicích. Já jsem jim říkal: „Jestli to chceš dělat, budu vás podporovat, ale svou energii nasměřuji jinam.“ Tehdy jsem měl na mysli boj proti globalizaci a klimatickým změnám. Dnes najednou vídáme fašisty a nacisty volně v ulicích, povaha boje se změnila. Stejně jako tehdy i dnes není žádná Antifa skupina, ke které se můžete přidat – prostě jdete do ulic a děláte to. Já budu v ulicích pomáhat s ošetřením zranění a zajištěním zdravotní pomoci, ale o jejich plánech nechci nic vědět.

Militantní Antifa je složená většinou z mladých lidí pocházejících z hardcore-punkové scény, prosazují radikální myšlenky subkultury – anarchismus, rovnost a solidaritu. S nacisty si to vyřizují ručně. Několik mužů a žen, které jsem ošetřoval v Charlottesville, mi říkali, že právě oni jim zachránili život. Během pochodu se zapálenými pochodněmi bílí šovinisté obklíčili kostel, kde měli medici stanoviště. Řvali, házeli kameny a málem vtrhli dovnitř. Odpůrci rasismu v černých maskách je odlákali. Nebojují ale jenom oni, je tu mnohem větší skupina lidí. Socialisté, liberálové, mainstreamoví občané. Vidí v ulicích někoho s hákovým křížem a nelíbí se jim to. V soukromí si může každý číst nebo naslouchat čemu chce, ale nemůžete nechat lidi pořádat organizovaná shromáždění, kde se veřejně volá po genocidě a teroristicky se ohrožují lidé tmavé barvy pleti, ženy nebo homosexuálové. Může to vést přesně k tomu, co se stalo v Charlottesville.