Svoboda a nestabilita. S čím bojují mladí lidé v kultuře a kreativních profesích?

„Já jsem teď zrovna v situaci, kdy by mi nevadilo dělat něco zajímavého i za menší peníze, ale takhle to přece nemá každý,“ říká herečka Kateřina Císařová, která už v závěrečném ročníku na DAMU, kde studovala Katedru alternativního a loutkového divadla, nastoupila do Divadla Na zábradlí.

Kateřina Císařová|foto:Eva Svobodová, Český rozhlas

„Průměrný měsíční příjem za (divadelní) režii je 24 700 korun,“ přibližuje Kateřina výsledky ankety, kterou dali dohromady Linda Dušková, Josefína Formanová, Natálie Preslová a Jan Frič. V posledních měsících se také objevila iniciativa Nerůst zaměřující se na nadprodukci a na špatné pracovní podmínky lidí v kultuře.

Yara Abu Aataya vystudovala architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vyzkoušela práci v japonských architektonických ateliérech i řadu rozličných činností: „Knižní vazba, litografie, ofset. Už jsem cítila, že se budí to moje já, které baví pendlovat mezi obory,“ říká.

Yara|foto:Eva Svobodová, Český rozhlas

Yara se nakonec rozhodla architektuře jako takové nevěnovat. „Zkoušela jsem to po škole. Měla jsem úvazek v archikanclu. Nejsem ale typ člověka, který by vydržel sedět na jednom místě od devíti do osmi,“ popisuje své motivace věnovat se sociálním sítím a grafice. Dodává taky, že někteří mladí lidé ale z architektury odchází právě kvůli špatným pracovním podmínkám.

Pusťte si další díl podcastu Pracanti. Dozvíte se víc o pracovních podmínkách v architektuře, o předsudcích, kterým divadelníci čelí, o tom jak vypadá práce začínající divadelní herečky. V čem jsou pracovní podmínky lidí v kreativních profesích specifické a co naopak s jinými povoláními sdílejí?