Táta řval, že jsem blbá, ošklivá, neschopná. Radši bych facku, než ta slova
„Od raného dětství na mě řval. Nebyl to křik, řval jako lev, byl úplně rudej a sliny mu šly od pusy. Řval, že jsem ošklivá, tlustá, blbá, že nic nedotáhnu do konce.“ Ve druhém díle série Slušný vychování vzpomíná Kateřina na dětství se svým tátou.
„Vyprávěl mi, jak ho jeho otec bil a že mám být ráda, že mě nemlátí. Měla jsem chuť mu oponovat, že bych radši facku než ta slova, která na mě křičí. V jedenácti letech mi poprvé řekl, že jsem k*rva,“ vzpomíná Kateřina. „Když jsem se o něm jako větší bavila s okolím, všichni ho měli hrozně rádi. Byl vynikající společník, bohém. Kdybyste ho potkali, nikdy byste nevěřili, že se doma takhle chová.“
„Když táta umřel, cítila jsem, že ze mě něco spadlo. Až teprve nedávno, po letech, mi došlo, že je to úleva,“ vzpomíná Kateřina. Jak vychovává svoje děti? „Cítím, jak mám ty reakce vypálené do mozku. Někdy na svoje děti křičím a pokaždé si vzpomenu na tátu a je mi ze sebe špatně. Snažím se to nedělat a pořád se někam posouvat,“ říká Kateřina. „Křik není cesta. Když někoho máte rádi, tak na něj přece neřvete, ať provede cokoli. Můžete nesouhlasit, není potřeba všechno přijímat s úsměvem, ale s láskou vždycky.“
„Byla jsem usměvavá holčička a strašně jsem si přála, aby někdo viděl, jak moc trpím.“ Poslechněte si druhou epizodu Slušnýho vychování.
Související
-
Maminka mi říkala, že jsem pokažená a rozbitá, vzpomíná Zdeňka Šíp Staňková
„Často se objevuje to, že odpíráme lásku dětem za trest,“ říká Zdeňka, autorka projektu Děti jsou taky lidi v doprovodném rozhovoru podcastové série Slušný vychování.
-
Přála bych vám vidět, co všechno rodiče považují za přiměřený trest a základ slušného vychování
„Násilí je návykové. Rodiče ho používají, když jsou frustrovaní, bezmocní. A když dítě uhodí, uleví se jim,“ říká Petra Wünschová v prvním díle série Slušný vychování.
-
Výchovné facky bohužel tolerujeme a oceňujeme, říká autorka Slušnýho vychování
„Jen pro čtvrtinu Čechů je násilí ve výchově dětí nepřípustné, to je přece strašně málo,“ říká Michaela Sladká, autorka podcastu Slušný vychování.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
