Když je při porodu rozpor v tom, co ukazuje přístroj a co cítí žena, věříme přístrojům
„Už na školní praxi jsem si začala uvědomovat, že o ženy nepečujeme tak, jak by potřebovaly, že je dost nepodporujeme. Snažila jsem se vybírat si pracoviště, kde mě systém nebude nutit, abych byla součástí porodnického násilí. Skončilo to tak, že nejsem zaměstnaná nikde,“ říká Magdaléna Ezrová, porodní asistentka a hlavní autorka knihy Rodit násilím.
Na knize s Madgalénou pracovala i antropoložka Marie Hint, která na porodních sálech provedla antropologický výzkum. „Vznikla tam spousta intenzivních rozhovorů se zdravotníky i matkami, které si přicházely pro péči,“ říká Marie.
„Péče na porodním sále je velice strukturovaná a má pevnou hierarchii. Ta není rozložená jen mezi lidmi, kteří tram jsou, ale i v prostoru. I ženské tělo je rozděleno na sektory. Doprovod má svoje místo u ženiných ramen a jeho úkolem je komunikace a péče o její psychický komfort. Porodní asistentka o ženu pečuje, ale taky s ní komunikuje a vysvětluje. A lékař nebo lékařka mají vyhrazenou oblast od ženina pasu dolů,“ říká Marie.
„Co bylo v porodnici vidět, že různé úrovně vědění se někdy dostávají do konfliktu. Když přístroj ukazuje něco jiného, než žena tvrdí, že cítí, je tam vidět jasná hierarchie. Za pravdu je dáno přístroji, protože ten je v hierarchii výš než to, co žena ve svém těle cítí,“ popisuje Marie jedni ze zkušeností.
Knihu Rodit násilím připravovala Magdaléna Ezrová ve spolupráci s kolegyněmi napříč obory. „Překvapila mě kapitola o vlivu porodnického násilí na samotné dítě. Ono je tím, proč všechno děláme. Slyšíme, že je něco v jeho zájmu, že něco musíme vydržet, protože přece nechceme, aby bylo ohroženo na životě a podobně. Jenže dítě je hodně ovlivněno tím, jak se žena u porodu cítí. Ukazuje to, že nemůžeme oddělit dítě od matky. Porod bude jednodušší a snazší pro dítě, když bude jednodušší a snazší pro jeho matku,“ uzavírá porodní asistentka.
Poslechněte si Houpačky s autorkami knihy Rodit násilím.
Související
-
Přišlo mi fascinující, že se o tomhle tak málo mluví. Novinář rok zkoumal ústavní výchovu v Česku
„Poprvé člověk dostane ránu, zvlášť když nemá moc představu, co ho tam čeká,“ říká novinář Miroslav Harant, který se rok systematicky věnoval výchovným ústavům v Česku.
-
Jako rodiče se můžeme snažit. Ale to je tak všechno, co můžeme dělat, říká Čestmír Strakatý
„Můj strach se v průběhu času mění. To, co mě děsilo na začátku, mi přijde dneska fádní,“ říká v Houpačkách Čestmír Strakatý.
-
Často si rodiče myslí, že jsou v pořádku. Po narození dětí ale musí bojovat se starými traumaty
„Když jsem s projektem začínala, brečela jsem doma, měla jsem úzkosti. Brečela jsem i při rozhovorech,“ říká Romana Kubecová, autorka podcastu Vychovávej s láskou.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
