Technoparty, která měla být, nebyla a byla...

25. září 2010

...aneb O tom, jak se chystá zpravodajství o "pařenici" pod širým nebem.

Tak nějak by mohl vypadat podtitulek. Co vám budu povídat - o techno hudbě toho vím asi tolik, kolik moje babička o Descartově filozofii, tedy nic. Vím tak trochu, jak asi techno zní, s jakou sociální komunitou je spojené, ale to je tak všechno. Nic mi ta hudba neříká a těžko kdy budu jejím příznivcem. K celé záležitosti jsem přišel nečekaně, zato však s předstihem, a proto jsem se mohl na akci řádně připravit. V relativně čerstvé paměti jsem měl televizní obrázky z bývalého vojenského prostoru Ralsko, kde se asi před měsícem jedna větší party (prý asi 12 tisíc lidí) odehrála, a taky zprostředkovanou zkušenost kolegy Jiřího Svobody z liberecké redakce Českého rozhlasu, který připravoval z Ralska zpravodajství. Vím díky tomu, že policie nedělá na podobných akcích rozdíl mezi "technařem" a novinářem, Svoboda musel jako všichni ostatní zaplatit stokorunovou blokovou pokutu a nepomohl mu od ní ani služební průkaz rozhlasu a mikrofonv ruce. Toto zdánlivé "nebezpečí" a moje zvědavost, jak taková technoparty vypadá, mě k připravované akci začaly nesmírně přitahovat. Začal jsem se tedy náležitě připravovat, sbírat podklady, listoval jsem články, které kolegové v posledních dnech a týdnech o techno hudbě napsali. Do rukou se mi dostal Reflex, Respekt, Týden, Britské listy, magazín Práva… Ještě musím zmínit, že z toho mám z novinářského hlediska takový trochu divný pocit. Píšu teď tady o technoparty, která - dá se říct - nakonec byla i nebyla a které jsem osobně nezúčastnil. Je to zvláštní - reportovat o události, jíž jste se nezúčastnili. Ale nejde o fikci, ani o reportáž v pravém smyslu toho žánru. Pojďme tedy na to chronologicky, pěkně od začátku:

Úterý, 21. srpna, 13:46 hod., budova Českého rozhlasu v Praze: Na chodbě potkávám kolegu Ládise Kylara. "Čau, co děláš o víkendu?" ptá se. "Nic, jsem na Trnkobraní ve Vizovicích, dělám z toho zpravodajství," říkám. "No, bude technoparty někde u Zlína," on na to. "Aha, to mě zajímá, mám přes víkend službu ve zlínské redakci rozhlasu," odpovídám trochu znechuceně s vidinou další nezbytné práce a tím zkaženého Trnkobraní, kde jsem chtěl být napůl soukromě a napůl pracovně.

14:10 hod., tamtéž: Dozvídám se internetovou adresu http://mtp.freetekno.cz. Ano, je to tam, bílé na černém - "free party, sobota 25. 8. 2001, okolí Zlína, info dva dny před". Tuto internetovou stránku budu v příštích dnech žhavit nezvyke často ve snaze vypátrat ono utajované místo.

15:37 hod., tamtéž: Zvedám telefon a volám tiskového mluvčího okresního ředitelství policie ve Zlíně Ivo Mitáčka (musím tady napsat, že pan Mitáček není jen tak obyčejný tiskový mluvčí. Známe se. Jeho vztahy s novináři jsou velmi korektní a snad i přátelské, zkrátka snažíme se navzájem si pomáhat, je-li potřeba), snad mi něco poví. Třeba to, kde to bude. "Ne, nic o tom nevíme, díky za tip," zněla strohá odpověď. Mám z toho rozporuplný pocit, na jedné straně jsem (momentálě) lépe informován než policie, na druhé mě užírá pocit "bonzáctví". Ale už se nedá nic dělat, už jsem v tom. Možná, že právě tento telefonát zapříčinil, že policie předběhla dobu, otevřela si internet a připravila se na akci, kterou nakonec "rozprášila".

16:02 hod., tamtéž: Telefonuji opět do Zlína, tentokrát do tamní redakce rozhlasu kolegovi Romanu Vernerovi. Říkám mu, co nás o víkendu čeká a sděluji internetovou adresu.

16:05 až zhruba 17 hod., tamtéž: Detailně zkoumám všechna možná zákoutí výše uvedené internetové stránky. Základní informace, fotky z minulých akcí, pouštím si techno hudbu z internetu... Podle fotek z akcí (mimo jiné dvakrát Zlín, jedenkrát Vsetín) lze usuzovat, že jde asi o stránky regionálního významu. Žádná globální záležitost.

Středa, 22. srpna, Český rozhlas, Praha: Několikrát za den otevírám webovou stránku s vidinou odhalení utajovaného místa. Neúspěšně! Všímám si taky, že počet návštěvníků na počítadle od včerejška značně vzrostl.

Čtvrtek, 23. Srpna, 7:58 hod., Český rozhlas, Praha: Dnes jsou "dva dny před". Někdo by oznámit přesné místo. Je poměrně brzo ráno, zatím žádné upřesnění. Přes den několikrát stránku navštěvuji. Do třetí hodiny odpoledne se nic nového neobjevilo.

15:21 hod., tamtéž: Telefonuji Romanu Vernerovi do Zlína s dotazem, zda nemá nějaké nové informace. Ne, nemá a ani dosud o technoparty nepřipravoval žádné zpravodajství.

15:26 hod., tamtéž: Stejná otázka padá telefonicky na hlavu nadporučíka Mitáčka. "Ne, nic nevíme, zavolejte zítra," odpovídá.

17:10 hod., Praha, Hlavní nádraží: Odjíždím rychlíkem č. 705 na Moravu. Na cestu si kupuji Mladou frontu Dnes. Její magazín přináší článek o tom, "jak se baví mladí". Mimo jiné se v tomto článku píše, že správný technař má mít tetování na zádech. Mezi lopatkami. Chtěl bych se možná na chvíli asimilovat s techno komunitou, ale do toho tetování se mi moc nechce. Zvlášť mezi lopatkami.

20:42 hod., rychlík č. 705, železniční trať č. 270, někde v okolí Olomouce: Zvoní mi mobil. Kolega Kylar telefonuje upřesňující informaci, která má v ten moment skoro cenu zlata. Při stahování loga víkendové akce z internetu se objeví jméno souboru "lukovecek". Lukoveček je malá obec vzdálená asi 15 kilometrů severně od Zlína, která nemá ani obecní samosprávu.

Pátek, 24. srpna, 10:52 hod., Zlín, nakupuji v obchodě: Zvoní mi mobil. Volá kolega Verner, že se na internetu objevilo kontaktní telefonní číslo. Super! Domlouváme se, že se ve dvě hodiny odpoledne potkáme v redakci a rozhodneme se, jak dál. Tutéž informaci volá kolega Kylar o několik minut později.

14:07 hod, budova Českého rozhlasu ve Zlíně: Sedím ve studiu za mikrofonem, vytáčím mobilní číslo na Informátora, svítí červená, každé slovo se nahrává. "Anóóó," ozve se z telefonu neznámý mladý mužský hlas. Chvíli přemýšlím, zda nemám hrát roli technaře, který má zájem o účast. Ne, nejsem herec, bylo by to trapné a směšné. Musím se rychle rozhodnout. Nakonec se otevřeně přiznávám, že jsem novinář, a snažím se z hocha dostat, co se dá. Pravda, moc sdílný není. Dovídám se, že jde spíše o soukromou akci menšího rozsahu, tzn. asi 200 lidí, samozřejmě nepovolenou, která se odehraje do dvaceti kilometrů od Zlína. Podstatné je jeho dementi informace o Lukovečku. "Ne, tam to nebude, zavolejte zítra v pět odpoledne, řeknu vám víc". Snažím se soustředit se na jeho hlas a vypozorovat nějaké stopy místního dialektu. Mluví docela čistě, asi nebude odsud. Pak ale zazní slovo "tož", takže je místní. Tož co se týká informací, jsme tam, kde jsme byli.

14:30 hod., tamtéž: Scházíme se v režii s několika dalšími novináři. Karla Havlíková a Láďa Koželuha z ČTK, Slávka Červená z Blesku, Roman Verner, já… Přehráváme si dokola můj rozhovor s Informátorem a přemýšlíme, jak dál.

14:42 hod., tamtéž: Koželuha telefonuje Mitáčkovi. Ten pouze sděluje, že policie je připravena zasáhnout, ale přesné místo konání zatím neví.

14:49 hod., tamtéž: Kolegové se rozhodují, že prozatím na celou technoparty "kašlou", že žádnou informaci zveřejňovat nebudou. Jsem proti, naopak, jdu do toho. Sedám k počítači a začínám stříhat zprávu (takzvanou předpovídačku) pro zítřejší vysílání Radiožurnálu. Dávám do ní i kousek hlasu Informátora.

17:11 hod., tamtéž: Odesílám do Prahy, do newsroomu Radiožurnálu, zvukový soubor. Má 37 vteřin, je to avízo na zítřejší technoparty. Jestli to chtějí, tak ať to odvysílají.

17:57 hod., trolejbus MHD ve Zlíně: Přišla mi textovka. Kolega Verner, známý to šprýmař, píše: "Techno, to je moje všechno..."

Den "D", sobota 25. srpna, Zlín - Kudlov, 7:15 hod.: Vstávám. Promítám si v duchu televizní záběry z Ralska a přemýšlím o tom, co všechno mě dnes čeká. Smršť telefonátů, esemesek, nažhavený internet, tančící zfetovaní opilci, policajti, dodávky se zvukovou aparaturou, alkohol, možná i drogy, pošlapaná tráva, haldy odpadků…

7:40 hod., tamtéž: Telefonuji do zpravodajské směny Radiožurnálu. Domlouváme se, jakou formu bude mít zpravodajství z technopárty.

8:00 hod., tamtéž: Poslouchám Ozvěny dne. Je to tam! Hned na začátku relace. "Na neznámém místě v okolí Zlína proběhne dnes večer nepovolená technoparty," hlásí zprávařka. Hm, to je jediná informace, kterou teď s jistotou víme.

9:52 hod., redakce rozhlasu ve Zlíně: Telefonuji nadporučíku Mitáčkovi a nahrávám to. "Ano, policie o technoparty ví, má už od pátku až do neděle speciální jednotku na Trnkobraní ve Vizovicích. Kdyby došlo k nějakým nezákonnostem, jsme připraveni zasáhnout," říká Mitáček.

10:23 hod., tamtéž: Posílám zprávu, v níž je nahrán Mitáček, do Prahy. Současně tam telefonuji a hlásím odjezd na Trnkobraní do Vizovic.

14:05 hod., Vizovice, Trnkobraní, areál likérky Rudolf Jelínek: Zvoní mi mobil. Volá Kája Havlíková z ČTK, že mluvila po telefonu s Informátorem. Ten jí prý řekl, že akce bude v Lukově. Tato obec je vzdálená asi šest kilometrů od Lukovečku. Mimochodem na Trnkobrní potkávám ony speciální policejní jednotky. Jsou to dvě šarmantní policistky s hezkými kloboučky na hlavách a pendreky za pasem.

15:41 hod., redakce rozhlasu ve Zlíně: Vracím se do rádia, Kája právě telefonuje Mitáčkovi. Ten dementuje informaci o Lukově (Informátor zřejmě záměrně mátl), všechno je prý nakonec v Lukovečku. Jsou tam už vozy s aparaturou, s agregáty na výrobu elektřiny, jsou tam technaři, je tam policie (prý monitorovala okolí obce několik hodin předem). Vzájemně se domlouvají.

16:13 hod., tamtéž: Volám Informátora, vše se nahrává. "Je tu policie, nevím proč, akce asi nebude, zkuste zavolat později," říká do telefonu roztřeseným, až skoro plačtivým hlasem. Později z toho stříhám zprávu a posílám do Prahy.

16:20 hod., tamtéž: Telefonujeme společně s Kájou Havlíkovou místostarostovi Fryštáku (pod tuto obec Lukoveček patří). Místostarosta nic neví, prý o chystané technoparty slyšel z rádia, ale nic víc neví. Pro jistotu voláme i starostovi do Lukova. Ten je do telefonu poměrně nepříjemný, co ho prý otravujeme doma, navíc v sobotu večer. U něj v obci se nic neděje. Mobil vám na sebe nedám! Nashledanou!

16:33 hod., tamtéž: Voláme Mitáčkovi. "Mladíky jsme značně znejistili, zdá se, že to balí," říká nadporučík. Následně řešíme dilema, jestli se do Lukovečku vypravit, nebo ne. Vyčkáváme.

17:48 hod., tamtéž: Opět vytáčím mobil Informátora. "Vzhledem k okolnostem party rušíme, už vám nic nepovím, je tady starosta, je tady policie, padlo několik pokut," říká sice nervózně, ale slušně do telefonu. Zato někdo jiný se neudržel. "Ty vole, je to v piči," křičí nahlas někdo, kdo stojí pár kroků od telefonujícího Informátora. Stejnou informaci potvrdili o několik minut později i zástupci policie.

17:58 hod., tamtéž: Akce se ruší. Potvrdily nám to obě strany. Jdeme domů…

18:26 hod., Zlín - Kudlov: Zvoní mobil. Volá směnař z Radiožurnálu. Oznamuji, že technival je zrušen, že už jsem doma, a pro jistotu předávám několik důležitých telefonních čísel.

20:12 hod., tamtéž: Pro jistotu telefonuji ještě jednou kolegyni Havlíkové. Na základě několika telefonátů, které provedla, opětovně potvrzuje, že party nebude. Současně volám tuto definitivní informaci do zpravodajské směny Radiožurnálu.

22:26 hod., tamtéž: Pro klid duše telefonuji operačnímu důstojníkovi zlínské policie. "Ne, ne, pane, nic se neděje, je klid," potvrzuje fakt, že party byla zrušena. Jak se později ukázalo, tato informace nebyla pravdivá.

23:15 hod., tamtéž: Vypínám mobil a jdu spát.

Neděle, 26. srpna, 9:00 hod., Zlín - Kudlov: Zapínám mobil. Žádná esemeska, žádný vzkaz v hlasové schránce. Nikdo mě nesháněl, nikdo mě nehledal. Současně zapínám rádio a poslouchám zprávy. Můj ty bože! "V lomu nedaleko zoologické zahrady Lešná u Zlína probíhá od včerejšího večera nepovolená technoparty. Na místě je asi 200 lidí, desítky policistů a primátor města Zlína, který nabádá vyzývá účastníky akce k rozchodu". Tak nějak zní zpráva z rádia.

9:02 hod., tamtéž: Okamžitě telefonuji všem možným zainteresovaným lidem. Závěr je jediný - už nemá smysl nikam jezdit. V současné době je na místě už jen pár lidí, kteří po sobě uklízejí. Než bych tam přijel, zbyla by tam je pošlapaná tráva a pár kelímků od piva. Se směnařem Radiožurnálu se domlouvám, že nikam nejedu. Nemá to smysl.

Co se tedy stalo? Podle informací pondělního regionálního tisku se technaři, kterých bylo asi 200, v sobotu kolem deváté hodiny večer přesunuli do lomu u Lešné. Tento lom leží asi 100 metrů od zdi zoologické zahrady. Dohodli se na tom údajně s policií. Z Lukovečku prý vyhnal technaře starosta. Zajímalo by mě, kdo to byl. Lukoveček starostu nemá a starosta Fryštáku, pod který tato obec patří, měl dovolenou. Celou noc sledovaly party desítky státních i městských policistů, kteří údajně nechtěli vyvolat střet s účastníky akce. Jen je několikrát vyzvali, aby se ztišili. Přibližně v půl jedenácté večer lhal operační důstojník zlínské policie, když tvrdil, že technoparty neprobíhá. První stížnosti od obyvatel okolních vesnic přišly na polici až v neděli v sedm hodin ráno, kdy hudba začala být hlasitější. Zvukaři totiž tvrdili, že už skončil noční klid. Pracovníci nedaleké ZOO médiím sdělili, že hudební produkce značně znervózněla zvířata. Strážní služba v ZOO celou noc kontrolovala ohradu, aby se některý z účastníků party nedostal do výběhu mezi živočichy. Přibližně v osm hodin ráno přijel na místo primátor Zlína Zdeněk Dostál, který vyzval účastníky k rozchodu. Policisté zadrželi tři podnapilé mladíky a udělili blokové pokuty za zákaz vjezdu do lomu v celkové výši tři tisíce korun. Trochu jinou pokutu dostal jeden z mladíků za to, že jeho pes neměl náhubek. Po desáté hodině dopolední už nebyla v lomu ani noha. Nedošlo k žádnému incidentu a vše bylo uklizeno do připravených igelitových pytlů. Policie se snažila vypátrat organizátory. To se jí však nepodařilo, neboť za organizátory se prohlašovali všichni účastníci party. A ještě něco: Informátor vzkazuje - nashle za rok. Nejpozději!

autor: Karel Hanzelka
Spustit audio

Nejposlouchanější

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.