„Teď uvidíte rychlost.“ Na Creepy Teepee naslouchali ravers 69letému pianistovi Lubomyru Melnykovi

10. červenec 2018
Adamn Killa a Killavesi na Creepy Teepee 2018

V Čechách není moc letních festivalů, které by zajímaly zahraniční hudební servery. Kutnohorské Creepy Teepee je světlou výjimkou. Středověká gotika se ve městě potkává s digitálním undergroundem, futuristickým klubovým soundem a dobrodružnými žánrovými přesahy. A hudba zní často jako z jiné planety, výjimkou nebyl ani právě uplynulý 10. ročník.

Organizace Creepy Teepee stojí od samotných počátků na improvizaci, vypadlá elektřina je klasika, ale někdy se toho podělá mnohem víc. Osud organizátorům ale k 10. výročí připravil nepříjemné překážky, měsíc před víkendem 6.–8. července jim totiž ztroskotal sjednaný areál a oni museli hledat alternativy. Creepy Teepee tak bylo letos roztříštěné na několik míst. Organizátoři oživili jeden rockový klub a zapadlou diskotéku místního hotelu a hlavní areál přeparkoval z Vitamíny (kutnohorské ovocnářské družstvo) na okouzlující nádvoří katolického gymnázia, které sídlí v barokních budovách kláštera Českomoravské řádové provincie.

Kompletní fotogalerii z akce najdete na konci článku.

Dobře ale, že se voršilky držely daleko od Creepy Teepee. Hned v pátek vystoupil chicagský rapper Adamn Killa, kterého na pódiu doprovodily tři twerkující tanečnice – a mezi nimi byla i zpěvačka a jeho přítelkyně Killavesi, vystupující hned den nato. Adamn Killa si vytvořil značku především na neustálém opakování ad-libu „Adamn“ (zazní několikrát za track). Potvrdilo se znovu jedno, že současný trap funguje často lépe na internetu než naživo – byla to prostě trochu nuda a Adamn Killa jel napůl plynu. Nepřesvědčil ani Young Beef z Granady, který se z dřívějšího pokojského vypracoval do výkladní skříně španělského trapu – za rámeček z letošního Creepka si ho ale nedáme.

Jestli se týmu Creepy Teepee bezpečně daří jedno, tak rozšiřovat obzory a překvapovat návštěvníky, tedy především tu část, která přijela kvůli hudbě. Geniální dramaturgický tah si připravili na páteční noc, místo party nebo řinčení kytar umístili do programu těsně před půlnoc 69letého ukrajinského pianistu Lubomyra Melnyka. V roce 2013 zaujal fanoušky indie hudebních serverů svou deskou Corollaries u labelu Erased Tapes, kde se zařadil po bok o generace mladších postklasických skladatelů, jako je třeba Nils Frahm. Prázdný prostor, kde skákali trappeři a stál tam pult s laptopem, zaplnilo majestátní piáno a usedl k němu prošedivělý pán s rasputinovským vousem.

Melnyk je pravděpodobně nejrychlejší pianista na světě, dokáže zahrát téměř 20 not za sekundu a průměrně jich za vteřinu zvládá 13 až 14. „Ta videa, která visí na YouTube, to není nic. Teď uvidíte rychlost,“ žertoval v mezičase a vyprávěl o svém pojetí konceptu nekonečné skladby. Jeho minimalistická hudba vyprávěla příběhy, stejně jako uvrhala návštěvníky do meditativních nálad – a zmlkli a naslouchali i největší ravers, kteří ještě pár minut před koncertem metali po nádvoří kotouly. Bylo osvěžující vidět na festivalu, který sleduje, překládá a vytváří trendy, někoho, kdo stojí absolutně mimo jakýkoliv trend.

Lubomyr Melnyk na Creepy Teepee 2018

Největšími hvězdami sobotního programu byli papírově dánští Iceage, jenže očekávání brzdily zážitky z předchozích vystoupení v Čechách, která vždy dopadla rozpačitě. Tentokrát už ale žádné chybějící piáno nebo prasklé struny, v Kutné Hoře konečně Iceage potvrdili, proč se o nich píše jako o jedné z nejlepších rockových kapel současnosti. Kvarteto doplněné o houslistu (!) skvěle dávkovalo dynamiku s ležérním projevem Eliase Bendera Ronnenfelta u mikrofonu. Housle dobře nahrazovaly pasáže s dechy a nejlépe s nimi fungovaly tracky z aktuální desky Beyondless. S nimi Iceage koncert začali (Hurrah, Pain Killer) i uzavřeli (Beyondless, Catch It). Došlo i na starší hitovky jako Plowing Into the Field of Love nebo Ecstasy, nový materiál byl ale ve většině. Škoda jen, že line-up se posunul tak, že Iceage dohrávali těsně před půlnocí a kvůli zvukovému omezení už nebyl čas na přídavek.

Chicagská rapperka Killavesi se na pódium vrátila i v sobotu a trap střižený dancehallem dobře rozčísl trochu ospalé odpoledne, v němž zněly hlavně kytary. Zklamáním byl naopak (Sandy) Alex G, další – na papíře velké jméno –, který ale předvedl dost tuctový indie rock, příjemná kulisa k povídání si s kamarády, víc nic. To Still se alespoň snažili zvláštní kombinací snových pasáží a křičených refrénů. Lauren Auder patří mezi aktuální velké objevy, disponuje skvělým hlasem a osobitou hudbou, na velkém pódiu mu ale trochu chyběla jistota své písně prodat. Možná by potřeboval spíše menší klub. S nimi ale byl tento ročník trochu problém – rockový klub i diskotéka Jáma od nějakých hlubších hudebních zážitků odrazovala už svým prostředím, třeba tím, že se rychle proměnila v saunu a těžko jste se dostali dál než za první taneční tyč.

Na klubovou stage se vám dvakrát vracet nechtělo, protože prostor nestačil kapacitou. Během tří dnů se zde představila třeba jiholondýnská producentka Klein – čerstvý přírůstek labelu Hyperdub, francouzská producentka a vokalistka Oklou nebo osobitý soulový vokalista Organ Tapes, všechno velké objevy loňské sezóny. Na rozdíl od minulých ročníků v předchozích areálech byla dislokace této stage přece jen větší a působila dojmem jakéhosi festivalu uvnitř festivalu. To ale vzhledem k výše zmíněným problémům těžko pořadatelům jubilejního ročníku Creepy Teepee vyčítat. Spolu s objevováním nových hudebních jmen tak návštěvníkům festivalu nabídli i seznamování s neobvyklými zákoutími Kutné Hory, které jsou součástí naší historie – od baroka po divoký kapitalismus a dál.