Teď už zvládnu cokoliv! Sára Kalvachová žije a pracuje v indickém Dillí

Sára Kalvachová pracuje už dva roky v indickém Novém Dillí pro francouzskou neziskovku Life Project 4 Youth (LP4Y). Ta si dala za cíl pomáhat mladým dospělým lidem (mezi 17 a 24 lety), kteří žijí v extrémní chudobě, což znamená, že mají méně než 2 dolary na den. Jde o lidi z ulice, matky samoživitelky, ale i propuštěné vězně. Cílem je, aby se chytili na trhu práce a našli svoji životní vizi. „Vždycky jsem se chtěla nějakého takového projektu účastnit a práce mi dělá nesmírnou radost. Hlavně když vidím, že jsme dokázali někomu pomoct,“ tvrdí Sára Kalvachová.

15 fotografií

Autentická spirituální centra vs. cool turistická Indie

Bývalá právnička žije a pracuje ve čtvrti Pahaganj v tamějším centru LP4Y a ve volných chvílích také ráda cestuje po Indii, zvlášť na místa, kde si může odpočinout od rušného Dillí bez zeleně s intenzivním životem, který na ni doléhá. Nadšeně mluví o Ladakhu, který si během treku zamilovala pro jeho barvy a magii. Chválí například i jižní část Goa a za důležité body plánování cestovatelské trasy po Indii pokládá některá nábožensky významná města, která jsou v Indii zároveň centrem autentického života. Včetně například Váránasí nebo Dharamsaly a Rišikéše. „Akceptovala jsem, že mnoho lidí zajímá jen ‚cool Indie‘, památky a turistické atrakce, a v chudých uličkách turisty nepotkáme. Zjistila jsem, že když cestuju někam mimo Indii, hledám chudinské čtvrti, protože tam se odehrává ten život. Pozlátko už mě moc nebaví.“

Udaipur|foto: Sára Kalvachová

Vedro, špína, horečka dengue

Úplně první dojem, který si Sára Kalvachová z Indie pamatuje z doby po svém příjezdu, je vedro a prach. „A to bylo jen 36 stupňů, což už je pro mě dnes pohoda. Teď jsme měli 46 stupňů a to už byl větší nářez,“ říká. „A taky bylo všude tolik prachu, že jsem ho nedokázala smýt z rukou a měla jsem pořád špínu za nehty.“ Během prvního měsíce navíc onemocněla horečkou dengue a následně měla dlouho zažívací potíže.

Naučit se hindsky podle Sáry Kalvachové není tak těžké. „Má jinou strukturu než evropské jazyky, ale jinak se píše, ale je logický jazyk a není těžký,“ říká v cestovatelském a outdoorovém magazínu s tím, že ale při práci hodně využívá francouzštinu a angličtinu. Množství různorodých úkolů koordinátorky centra LP4Y nad rámec běžné pracovní rutiny ji přivedlo například ke stavebním pracím při opravách centra, po kterých si říkala „teď už zvládnu všechno“. Další výzvy možná bude časem hledat v dalších misích, například na Blízkém východě.