Temná věž je smetiště žánrových klišé. Zabíjet se prý nemá pistolí, ale srdcem

31. srpen 2017

Na začátku devadesátých let vzniklo pár akčních filmů, kde hlavní hrdinové byli malí kluci a za kamarády měli drsné chlapíky pocházející z fantastických světů. Tihle kamarádi byli siláci, kteří budí respekt u spolužáků, ale zároveň nemotorové, co to v našem světě moc neznají a potřebují všechno vysvětlit. Kombinace osobních strážců a domácích mazlíčků, zhmotnělí imaginární kamarádi malých kluků, naplňující všechny jejich představy a potřeby. Koho by napadlo, že o čtvrtstoletí později využijí filmaři přesně stejný model při natáčení adaptace temné fantasy ságy Stephena Kinga Temná věž. Zdrcující kritiky filmu i mizerná návštěvnost ukazují, že to nebyla nejlepší idea.

Tehdy v devadesátkách učil problémový mládežník John Connor v Terminátorovi 2 zabijáckého robota s tváří Arnolda Schwarzeneggera lakonické hlášky jako „Hasta la vista, baby“. Filmový fanoušek Danny zase ukazoval filmovému policajtovi Jacku Slaterovi, opět v Arnoldově podání, rozdíly mezi světem akčních filmů a realitou. A v béčkovém Mistrovi kickboxu malý astmatik Barry fantazíroval o tom, jaké by to bylo bojovat po boku slovutného Chucka Norrise.

Pouťový kouzelník nebo Satan

Svět prvního dílu Kingovy románové série je postavený na mixování žánrových prvků. V postkatastrofické krajině dlouho po zhroucení civilizace se to hemží různými zmutovanými obludami. Hlavní hrdina je ale poctivý westernový kovboj s kolty u pasu a ďábelsky přesnou muškou. Společnost mu dělá malý kluk, který se sem propadl evidentně odněkud z Ameriky dvacátého století. Oba se snaží porazit tajuplného Muže v černém, který vystupuje jako pouťový kouzelník, ale možná je to také vtělení samotného Satana. No, a v tomhle sporu jde o Temnou věž, což je stavba, jejímž smyslem není nic menšího než držet pohromadě časoprostor celého univerza. Jinými slovy: tohle mytologické vyprávění je obalené rozvrkočenou sítí různých žánrů od westernu přes sci-fi a fantasy po horor.

z filmu Temná věž

V podání scenáristů filmové adaptace působí tahle žánrová síť spíš jako zahnívající smetiště opotřebovaných klišé naházených vedle sebe bez ladu a skladu. Hrdinové procházejí mezi různými světy pomocí teleportů, děti mají mimosmyslové schopnosti, které se dají „zaměřit“ na dálku, obludy se oblékají do lidských kůží a pistole jsou vyrobené ze stejného kovu jako meč Excalibur.

Při sledování Temné věže máme zároveň znovu pocit, že jsme na začátku devadesátých let u filmů jako Highlander II, který neváhal smíchat dohromady nesmrtelné rytíře navzájem si sekající hlavy, mimozemšťany a řídnoucí ozonovou vrstvu, aniž by to celé dávalo valný smysl. Hrdinové tu často pronášejí nesmyslné věty, které odkazují na Kingovu rozsáhlou osmisvazkovou ságu, ale samy o sobě znějí jako nesrozumitelné blábolení. Je to trochu, jako kdyby se filmaři rozhodli uvést diváky do světa Hry o trůny George R. R. Martina tím, že odvyprávějí příběh, který se odehrává někde uprostřed původního děje a přitom pořád bez souvislosti odkazuje na různá další místa celého eposu.

Reklama na zbrojovku

Jen málo filmů si dnes dovolí být takhle naivně militantní. Příběh o tom, že zabíjet se nemá pistolí, ale srdcem, je naprosto bezelstnou obhajobou střelných zbraní. Veškerá magie Muže v černém nakonec nezmůže nic proti jedné, resp. dvěma dobře mířeným střelám. Není také úplně obvyklé, aby kolty figurovaly jako magický nástroj, který má pomáhat silám dobra porazit mocnosti zla. A scéna, ve které pistolník Roland učí jedenáctiletého Jakea střílet, by mohla sama o sobě sloužit jako reklama nějaké zbrojovky.

z filmu Temná věž

Je sympatické, že se tvůrci rozhodli obsadit do hlavní role pistolníka Rolanda Afroameričana Idrise Elbu, přestože v Kingových knihách nikde není napsáno, jakou barvu pleti má jeho hrdina mít. Méně sympatické je ale to, že podobně jako v nedávných ženských Krotitelích duchů se tu sice dává prostor upozaďovaným společenským skupinám, ale zároveň jsou to filmy, kde jinak skoro nic nefunguje. To obzvlášť zamrzí u Idrise Elby, který po skvělé kreaci drogového bosse Stringera Bella ze seriálu The Wire schytává jednu nevýraznou filmovou roli za druhou.

Temná věž byla už od začátku tak trochu odsouzená se se současnými diváky fatálně minout. Dobrodružná akční fantasy pro děti je už dnes žánr, který je obtížné brát vážně, obzvlášť když je takhle vydatně vyplněná nonsensovými hláškami a nesoudržnými proprietami. Za pár let se jí možná budou milovníci filmového odpadu shovívavě smát. Dnes, čerstvě po premiéře, ale diváky spíš irituje, obzvlášť ty, kteří doufali, že se Kingova románová série dostane na plátno v alespoň trochu důstojném podání.

Hodnocení: 39 %

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.