Transmediale 2011: Když v Berlíně vládne dunkelheit
Od 1. do 6. února probíhal v několika berlínských sálech ostře sledovaný festival Transmediale, jehož hudební program vypadal od začátku dost lákavě. Přesto naši redaktoři Aleš Stuchlý a Karel Veselý zažili v německé metropoli spíš určitou deziluzi. Co se během čtyřech dnů strávených na této prestižní akci vlastně dělo?
Zmatená organizace, chyby v katalogu, rušení akcí, šikana kolem lístků a akreditací - taková byla odvrácená tvář letošního ročníku hudebního festivalu club transmediale. Když přijedete na festival, vyzvednete si předem potvrzenou akreditaci a zjistíte, že na většinu koncertů se pravděpodobně nedostanete, neboť došly magické šedé náramky, na čtyřdenní festivalový pobyt vás to úplně nenaladí. Následující, deštěm a vichrem provázené dny, pak byly tímto absurdním renoncem výrazně poznamenány.
Jelikož noc labelu Hyperdub byla dvakrát tak drahá jako samotná akreditace, která se na něj nevztahovala, stihli jsme s kolegou Veselým až náležitě masivní vystoupení šéfa vydavatelství Kode9 & SpaceApe a následné DJské sety. Nutno říct, že už samotná přítomnost v proslulém klubu Berghain stála za to: dekadentní a hédonistická tradice místa se nezapře, a v kontextu brutálních subbasů, které jej o páteční noci ovládly, šlo o výjimečnou zkušenost. Když dubstepové princezny Cooly G a Ikonika masírovaly svou wobblující basou a industriálními buchy vnitřnosti posluchačů (třeba v surovém remixu klasiky Willieho Williamse Armagideon Time), připomínala celá akce titul knihy, kterou loni vydal právě Kode9: Sonic Warfare - lahodné sonické války budoucnosti. Na druhou stranu specifika klubu se odrazila i negativně. Někdejší Mekka techno scény, vyhlášená dosti nepředvídatelným přístupem k návštěvníkům, dostála své pověsti: zatímco já jsem prošel bez problému, majitel průkazu ZTP Karel Veselý musel zaplatit 12 euro.
Další koncerty, na které jsme byli vpuštěni (vystoupení cellistky Hildur Gudnadóttir a projektu Hauschka byla při našem příjezdu už beznadějně vyprodáno), spadaly spíš do kategorie nezáměrného humoru: zoufalý německý disko-punk v podání kolínských Mit, nudné kvazi-hororové hrátky oslavovaného švédského producenta Axella Willnera (aka The Field) a jeho dvou severských kumpánů (premiérové vystoupení pod jménem Black Fog), infantilní set Zombie Zombie s jediným světlým okamžikem v podobě rozjeté variace na ústřední motiv kultovního hororu Halloween Johna Carpentera, a především zcela absurdní vystoupení zemité finské úderky K-X-P, která působila dojmem, že na club transmediale zabloudila z nějakého vypečeného buranského večírku.
Skvělou komorní zkušeností byla alespoň prezentace švédského festivalu experimentální hudby Full Pull: v místnosti velké asi jako dětský pokojík (tzv. Paloma Bar), jehož vchod ve čtvrti Kreuzberg vypadal jako vstup do několik let zavřených asijských potravin, si hovělo asi dvacet návštěvníků, naslouchajících delikátním zvukům a futuristické taneční hudbě: tohle byl skutečný triumph of the chill.
Z performancí mi utkvělo zábavné, byť lehce cirkusácké číslo japonského umělce jménem Ei Wada, který napojil několik televizorů na počítačem ovládané videorekordéry a využil je coby melodické a perkusivní nástroje. Rukama, jež mu sloužili jako antény, využíval vydávaný signál a zpracovával jej do jednoduchých elektronických kompozic. Drobný chlapík, libující si v zastaralých technologiích, byl celkem pochopitelně za své performance nominovaný i na prestižní cenu Nam June Paika.
Vrcholem celé akce ale byly takzvané Moduly, které se odehrávaly v originálně řešené Cinechambre - skvostný šestikanálový zvuk tu doplňovala ještě 360° panoramatická projekce. Elektroničtí muzikanti v mediálních laboratořích clubu transmediale spojili své síly s renomovanými vizuálními umělci a výsledky těchto kolaborací byly občas čirým potěšením. Kromě somatického ataku amerického noisera Daniela Mencheho mě nadchla zejména kombinace chytrého arktického ambientu norského klasika Geira Jenssena (aka Biospehere) a nápaditých urbánních instalací německého videoartisty a fotografa Egberta Mittelstädta. Přesto to byla jen drobná náplast na mokvající ránu natěšeného návštěvníka.
Ať už hudební část festivalu Transmediale bojovala víc s nedostatkem financí nebo disciplíny, letošní edice se zapíše do historie jako jedna z nejproblematičtějších. Pověstný německý ordnung nahradil jen obtížně krocený chaos a dramaturgický dunkelheit.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
