Trendy ve zdobení těla: U zákazníků frčí jeleni a lišky, u tatérů Polsko
Pro někoho je zdobení těla módou, pro jiného uměním, někdo jím vyjadřuje životní postoj, příp. identifikaci s určitou subkulturou. Mnozí jím opovrhují a vpich do vlastního těla si nedovedou představit. Jaké jsou aktuální trendy v oblasti tetování, piercingu a dalších úprav sebe sama, za nimiž se skrývá popularita i potřeba odlišit se? I to jsme zjišťovali v pražských salonech Hell.cz, Tribo a Bobek Tattoo.
„Záleží na tom, jestli jdou lidé na první kérku, kdy nejsou tolik odvážní, nebo už sem jdou po několikáté a nechávají to čistě na tatérovi. Frčí old schooly, realistiky. Pak jsou tu latinské nápisy, třeba čtyřikrát týdně stejný nápis. Je v tom často lehká symbolika – narodí se dítě, tak si nechají vytetovat datum,“ přibližuje momentální trendy v oblasti tetování Jirka z Hellu a dodává, že nejvíc se lidé nechávají tetovat na ramena nebo lýtka.
„Piercingy, které se píchají nejvíc, tak to je nostril, což je piercing křídla nosu, pupík a jazyk. Jsou to piercingy odpovídající konzervativnímu vzhledu,“ reaguje na stejnou otázku Šimon, jehož doménou jsou kromě piercingu i těžší modifikace těla. K zapovězeným symbolům patří prakticky ve všech studiích svastika. Ne vždy jsou ale na místě negativní konotace, jak vysvětluje Šimon: „Kultura tělesných modifikací je hodně spojená s východním myšlením. A tam nemá svastika negativní význam. Někteří lidé v subkultuře si nechávají vytetovat stylizovanou svastiku proto, aby ukázali, že symbol svastiky má ve skutečnosti jiný význam. Třeba v Německu funguje studio, které si přímo založilo image na tom, že ukazují, že tento symbol nesouvisí s nacismem.“
V poslední době Šimon často provádí zašívání ušních lalůčků roztažených tunely, z těžších zákroků zmiňuje implantáty a popularitu symbolu lebky pod kůží. Tetování podle Šimona rozhodně není umění: „Tetování je módní fenomén. Umění je vždycky založené na tom, že nabourává životní jistoty.“
Názory týkající se současné situace v oblasti zdobení těla jsme sbírali i v dalším zavedeném a prověřeném podniku, který funguje už od roku 1996 – v Tribu. „Barevné kompozice, abstraktní a geometrické věci, old school, teď se trošku vrací tradiční tetování v podobě dotworku,“ přibližuje majitel Triba Michal Burda jen část z rozmanité škály aktuálních stylů tetování. Vedle nových kérek často opravují ty, které jsou už naopak „out“, jako třeba symboly na bedrech slečen a dam.
Čistší, grafickou podobu tetování preferuje tatérka a vystudovaná ilustrátorka Veronika. V jejích zadáních – kromě výlučně autorských návrhů – v posledních týdnech převažují lišky a ptáčci, o popularitě podle ní rozhoduje i facebook studia. „Tetování rozhodně není na ústupu, ale lidé si už víc vybírají, což je dobře,“ vysvětluje Veronika.
Piercing má v Tribu na starosti Zdeněk. „Každý rok se to mění podle toho, s čím přijde která zpěvačka,“ směje se na úvod rozhovoru. „Nedá se říct, že by se nějaký piercing dělal nejčastěji. Teď jsou ale docela populární zlaté kroužky do nosu. Jen škoda, že upadají klasické, odzkoušené piercingy, které se zahojí, nezavazí. Lidé dnes většinou chtějí být za každou cenu originální.“ Volbu konkrétního piercingu Zdeněk zvažuje s ohledem na zákazníka, jestli už piercingy má, kolik, kde atd. „Měl jsem i zákazníka, kterému držely kroužky v ramenou.“
V pražské Myslíkově ulici funguje oproti dvěma předchozím salonům relativně nově Bobek Tattoo. Sdružuje tři tatéry, včetně majitele Petra Bobka, láká kvalitní autorskou tvorbou tří stálých tatérů a desítkou stabilně hostujících. Tatéři Petr, Honza a Petra potvrzují oblibu dotworku, z motivů vedou jeleni a lišky. „Mladí jsou dnes odvážnější a jdou do míst, do kterých by třeba před deseti lety nešli – krky, ruce – nemají na těle vůbec nic, ale mají potetovaný krk,“ komentuje preference zákazníků Petr.
Debatujeme o tom, jestli je tetování umění nebo řemeslo. „Nejsem tatér ani umělec, ale jak to pozoruji, tak maximálně je to umělecké řemeslo. Umění pro mě znamená, že člověk chce něco říct ze sebe a pak si třeba vybere médium. Ale to tady nejde,“ uvažuje Arnošt, kterého potkáte na recepci studia.
Zajímalo mě i srovnání českého prostředí se zahraničím. Honza si pochvaloval Polsko, Petra vyzdvihla prostor střední Evropy a Arnošt na adresu polských sousedů kladně poznamenal: „Polsko máme rádi, trošku líp tam funguje institut učně. Starší tatéři si vezmou mladší pod ruku a ukážou jim všechny technické věci. Místní starší tatéry to nikdo neučil a museli si to vybojovat sami.“ I to je podle něj příčina menší otevřenosti vůči nastupujícím generacím tatérů ze strany zkušenějších kolegů. Inspirativní je dle Arnoštova názoru atmosféra v Berlíně nebo ve frankofonních zemích.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
