Tři dny ke svobodě: rebel ze škatulky

Podobnou cestou se ubírá i nový film Paula Haggise, byť odlišnost od Ctihodného občana nejlépe vystihuje jeho hrdina. Proti vypracované muskulatuře „experta na zabíjení" Clyda se pokorně vlní oblé bříško učitele literatury Johna. I on má pocit, že mu systém ublížil, když je jeho žena odsouzená za vraždu své nadřízené.

Tři dny ke svobodě jsou remakem dva roky starého francouzského thrilleru Pour elle a je jistě na místě se ptát, jaký má smysl předělávat natolik čerstvý a zároveň nijak přelomový titul. V případě filmu Paula Haggise existuje relevantní odpověď: dvě hodiny slušné a napínavé filmařiny. Nápad s nešikovným hrdinou, který se může spolehnout jen na své odhodlání a lásku k manželce, aby sestrojil plán útěku z vězení, je sám o sobě nosný a ve spojení s těžkotonážním charismatem Russella Crowa funguje výborně. Divák si nemůže být ničím jistý. Hrdina tápe a dělá chyby, navíc není schopný fyzicky vzdorovat nástrahám úkolu.

Plánování, zkoušení a nejrůznější začátečnické přehmaty prolíná Haggis rodinným dramatem: pochybami, neshodami a nehynoucím odhodláním bojovat. Revolta tu neznamená efektní výbuchy a souboje, ale spíše mravenčí píli a pomoc nedocenitelného rádce moderního zbojníka - Google. Tři dny ke svobodě jsou napínavé navzdory absenci prvoplánové dynamiky, především díky obratné kameře a pozorné hudbě Danny Elfmana. Ačkoli se tu táhne pěšáky, na horizontu děje se stále tyčí vidina nemožného úkolu a nekončící pochyby, zda na něj rozechvělý učitel bude stačit.

Po dlouhých a pečlivých přípravách přichází kýžené finále a s ním i několik spektakulárnějších momentů. Zároveň s nimi naráží sympaticky komorní thriller na své limity. Závěr napětí neumocňuje, spíše ho rozřeďuje zbytečným oddalováním nevyhnutelného. Pokud se po celý film zdá, že hlavní postava bude čelit drastickým volbám a že za ně bude platit nejvyšší cenu (přesně jak říká ve výtečném cameu notorického útěkáře Liam Neeson), závěr sklouzavá ke kompromisům a žehlí i neobyčejně produktivní pochyby o oprávněnosti hrdinovy vzpoury.

Z filmu Tři dny ke svobodě |foto: Bioscop

I když se John v jedné scéně dovolává autority Miguela Cervantese, sám končí jako ztělesnění racionálního vzbouřence, jehož gesta jsou obezřetná, a když zákon porušují tak jen tím způsobem, aby divák neztratil iluze o hrdinově čistotě a dobrých úmyslech. Nakonec tak Tři dny ke svobodě pozbudou osten a vyprodukují jen další mravně nezávadnou rebelii a další přísně charakterní postavu Russella Crowa. O to snáze se na ně zapomíná…

Hodnocení: 70%