Tyjátr: Božské pocity a ďábelské halucinace v klubu Pilot

19. květen 2014
Tyjátr
03124402.jpeg

Jedním z projektů konceptualisty Jana Kačeny, který realizoval v Eliadově knihovně Divadla Na Zábradlí a později ho přemístil do prostorů klubu Pilot, je podobenství Ďábel spí v kříži na kozách. Dlouhá procesí nejrůznějších obrazových, duchovních a literárních inspirací vedou k románu Stephena Kinga Carrie.

Jan Kačena s příběhem Kingova hororu nakládá velmi volně. Podstatnější než samotný text jsou pro něj i jeho spolutvůrce konkrétní vjemy, které jednotlivé obrazy vyvolávají. Vedle Carrie se v koláži objevuje spousta jiných zdrojů, jak ozřejmuje herečka Kateřina Dudová: „Není to jenom vybraný text z knížky. Je tam komponovaných mnohem víc textů, u kterých jsme měli s Honzou pocit, že s tím souvisí. Byla to taková svoboda, že jsme třeba nosili i vlastní texty.“ Výraznou motivickou linii tvoří v inscenaci podobenství a příběhy svatých, jako zjevení v La Salattě, o kterém psal také básník Jan Zahradníček. „Když si přečteš Stephena Kinga, napadne tě si k tomu vztáhnout věci tobě vlastní. Nakonec zjistíš, že to mluví stejným jazykem, i když King neseděl v žádném lágru jako Zahradníček,“ dodává Kačena.

03124403.jpeg

Zjevení Panny Marie, jakési duchovní zastavení, kterým se otevírá celá inscenace, je prosycené něžnou poetikou i ironickými bizarními nápady (k Panně Marii přichází kůň a nadělí světici několik koblih, které s chutí a zaujetím sní), stejně jako další motivy úlu a včel. Básnicky jemná zamyšlení mají však v inscenaci daleko nejednoznačnější a temnější kontext. Motiv včelstva spojuje Kačena s českým sériovým vrahem Hubertem Pilčíkem. Jedním z jeho těžkých zločinů bylo držení dvanáctileté dívky, které zavíral hlavu do dřevěné bedny. „My jsme byli s Bárou Zelníčkovou v policejním muzeu, abychom zjistili, jak ta krabice vypadá. Snažili jsme se ji napodobit co nejvěrněji. A taky dost silně připomíná úl. Zároveň ti uvnitř krabice hučí v palici. Spojuje to míchání makro- i mikrosvěta uvězněného člověka a to, jak bzučí včely,“ komentuje režisér spojení zabijáka s včelstvy.

Motiv přítomný již v románu Stephena Kinga, tedy soužití matky s dcerou, posílil Kačena dalším, českým textem: „Hodně se tam cituje Antilopa Lenky Lagronové, která je postavená na vztahu matky a dcery, co spolu celý život leží v posteli.“ Bizarní rodinnou dvojici zmítanou náboženským fanatismem a potlačováním touhy rozkvétat hrají herečky Julie Goetzová a Kateřina Dudová. S pobavením hovoří o figurách, které zpodobňují: „Já hraju matku poprvé, protože jinak se moc často na jevišti neobjevuju, ale v poslední době jsem tam pořád.“ Goetzová navazuje: „Ty jsi skvělá matka – matka vodník.“ S nadsázkou se také vzájemně popichují při hovorech o zkoušení. „Já Julii překvapuju vždy něčím novým, protože nikdy ten text nemáme úplně jasný.“ – „Kateřina je totiž typ herečky, které se líp hraje, když neumí text, je to živé a dá se u toho zažívat nějaké dobrodružství,“ uzavírá Goetzová.

03124401.jpeg

Ďábel spí v kříži na kozách je inscenací, u níž není jasné, zda ji vůbec za „inscenaci“ lze označit. Jan Kačena a jeho spolupracovníci totiž s textem i formou zachází velmi volně a vše se v jejich obraznosti mění v hádanky – jako ve zjevení svatého Jana. Je to sled atmosférických obrazů, které se tematicky vzájemně tříští, a přesto fungují v přísném řádu.

Spustit audio
autor: Martin Macho Macháček