Tyjátr: Gerta Schnirch vrhá stín na Brno

10. listopad 2014
Tyjátr
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03247384.jpeg
0:00
/
0:00

Po Městském divadle Zlín je brněnské HaDivadlo druhé v řadě, které do své dramaturgie zařadilo dramatizaci románu Kateřiny Tučkové. Vyhnání Gerty Schnirch se odehrává v Brně před druhou světovou válkou, během ní i dlouho poté. Životem hlavní hrdinky vyrůstající v komplikované českoněmecké rodinné konstelaci značně otřese její zkušenost s tzv. brněnským pochodem smrti. Inscenací o nejednoznačnosti kolektivní viny a problematické odpovědnosti za krvavé dějinné okolnosti se s HaDivadlem loučil jeho dlouholetý šéf Marián Amsler.

„Asi před rokem, možná rokem a půl jsme se sešli nad myšlenkou Mariána Amslera dramatizovat mou knihu. Já jsem samozřejmě souhlasila, protože jsem byla ráda, že se příběh odehraje na prknech nějakého brněnského divadla. Divák, který na to přijde, pocítí, jak se ty hrozné události odehrávaly blízko a v ulicích, které všichni známe nebo jsme po nich mockrát šli,“ říká autorka románu Kateřina Tučková. Amsler dramatizaci konzultoval s autorkou a následně upravoval s dramaturgyní Marií Špalovou. „Já jsem se Mariánovi ze začátku smála, že napsal velkoformátový hollywoodský film. Úplně mi to neodpovídalo, jak inovativním způsobem uvažuje o inscenování a divadle. Ten scénář byl pro mě až příliš tradiční, a tak jsme se snažili tradiční stavbu nějak narušit. Potom ale tenhle příběh, který je obrovská sága a který musí pojmout několik desítek let, všechny ty přeumělkované postdramatické záležitosti neunese. Takže jsme se vraceli k tomu, že jsme situace zjednodušovali,“ dodává dramaturgyně inscenace.

03247385.jpeg

Čtěte také

Diváci sedí v těsné blízkosti každé sebevíc hnusné události. Bezprostřední syrovost je pro režiséra Mariána Amslera základem koncepce: „Napadlo mě tu dokumentárnost podpořit tím, že diváci budou ve velmi úzkém kontaktu s herci a jevištní akcí, a proto jsme se rozhodli narušit základní, klasické prostorové uspořádání na jeviště/hlediště a co nejvíce propojit diváky s děním.“ Kateřina Tučková nevnímá nějaký zásadní rozdíl oproti skladbě prostoru v HaDivadle a Městském divadle Zlín: „To je úplně jedno, jestli jsem tady od nich byla metr nebo jako ve Zlíně dvacet. Hlavní je, že ty postavy na jevišti ožívají a že já nad nimi nemám už žádnou autorskou moc.“

Inscenace zachycuje zejména ve své druhé polovině víc než čtyřicetileté období. „Ze scénáře bylo jasné, že na několika místech bude těžké se vyznat, kde se zrovna nacházíme, v jakých letech. Proto jsem to rozdělil na jednu takovou časovou osu, která bude respektovat to, co se hrálo tenkrát v rádiu. To znamená, že šlágr z té doby bude dělat kulisu tří minut, kdy se nacházíme v roce 1947, a po dalších třech minutách to musíme střihnout do let 1948, 1951, 1956 a podobně,“ říká skladatel Ivan Acher. Rychlé střídání časových úseků vnímá jako výzvu také představitelka Gerty Schnirch Sára Venclovská: „Úplně nejlegračnější je, že jsem měla největší problém s tím udržet svou věkovou kategorii, to znamená třicet let. Člověk sám nejvíc žije a zároveň si má představit, že by měl žít něco jiného i s tím, co už má za sebou, anebo co jej, třeba jako v případě Gerty, čeká. Nejtěžší bylo nepodléhat emocím a zpracovat je tak, aby byly zároveň tvrdé a upřímné.“

03247383.jpeg

Inscenace je intenzivním pohledem na proměny československé společnosti během posledních padesáti let s ohledem na násilné přetržení návazností české a německé kultury. „Zároveň v inscenaci nezlehčujeme ani nezpochybňujeme nacistické hrůzy, zároveň ani tak neadorujeme nebo nestavíme na stranu vyhnaných, ublížených Němců. Spíš upozorňujeme na ten moment, kdy jeden fanatismus nahrazuje druhý,“ uzavírá Amsler.

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio