Tyjátr: Ostravský Odsun!!! nehledá vinu, ale zodpovědnost
Národní divadlo moravskoslezské se věnovalo proměnám společnosti těsně po II. světové válce hned několika inscenacemi. Autorským projektem Odsun!!! završil tým režiséra Ivana Buraje volnou trilogii o nejednoznačnosti historické viny. V její poslední části tvůrci sledují nejen rozprášení vzájemné českoněmecké kontinuity, ale také přesahy do současnosti.
Hlavní osu inscenace Odsun!!! tvoří prolínání příběhů dvou rodin v blíže nespecifikované sudetské zóně. V první, historické, se rozkrývá před i poválečný osud starosty malé obce německého původu. Jeho dům po odsunu a záboru majetku připadne rodině, která v naší současnosti bojuje proti prolomení těžebních limitů. Obě linie spojuje snaha si zachovat důstojnost navzdory vnějším vlivům.
„Já mám pocit, že v české společnosti tohle téma rezonuje skrze hledání a porovnávání viny na německé a české straně,“ říká režisér Ivan Buraj. Impulzem k napsání textu pro inscenaci Odsun!!! nebyla snaha věrně popsat dějinnou zkušenost, ale vyložit české trauma plynoucí z divokého účtování s Němci jako paralelu k současnosti. „Ta událost byla jedním z projevů určité civilizační krize, která ale II. světovou válkou zdaleka neskončila. Ta dějinná hrůza se sice zrodila v jistém společenském rozpoložení, nicméně krize komunikace, empatie a solidarity je tady pořád přítomná. Chtěli jsme tím upozornit na to, že není úplně vyloučeno, že se něco takového nemůže opakovat, protože dějiny zatím neskončily.“
Obdobně to vnímá také dramaturgyně a spoluautorka Dagmar Radová. „V Odsunu!!! jsme se vydali cestou hledání paralel. Pro nás to bylo téma nekomunikace a hledání štěstí, které je vykoupeno nějakým odstřižením, malým odsunem. Neustále se ten princip vrací a opakuje se v našem každodenním životě, například v tom, jak umíme či neumíme komunikovat s rodinou. Navíc je zde neustále přítomné principiální nebo latentní ohrožení, že se může stát něco tak velkého jako odsun nebo samotná druhá světová válka.“
Odsun!!! je třetím pokračováním volné trilogie. Po inscenacích Petera Gábora Smrtihlav a Štěpána Pácla Za vodou, které se dotýkaly bezprostřední poválečné reality či na události nahlížely z menšího časového odstupu, má Odsun!!! specifické postavení. „Je to vymezení, protože jsme si řekli, že je skutečně podstatné vykročit směrem dopředu a nenechat to pouze v rovině příběhu z historie,“ říká Radová. „Já bych měl asi problém inscenovat jenom nějaký pseudodokumentární historický obraz, protože jsem tu dobu ani odsun nezažil. Potřeboval jsem se k minulosti vztáhnout z perspektivy současnosti, kterou zažívám a ze které mám nějaký pocit. Je pravda, že tím přelivem z minulosti do současnosti trilogie hezky vyústila, ale jinak je to náhoda,“ vysvětluje Buraj.
Teze, že poválečné účtování a ideologická mašinerie připomínají lobby důlních firem, spolu s neutrálním pohledem na odsun diváky rozděluje, jak vysvětluje režisér. „Existují dva základní tábory. První tvoří sice pamětníci, ale ne tak samotného odsunu, jako spíš interpretace, která tady dominovala po roce 1948. Dokonce se ozývají hlasy, že jsme kolaboranti a nedostatečně zmiňujeme německou vinu. My jsme z toho rámce chtěli dostat, aby to nebylo jen o české a německé vině, ale abychom vnímali vývoj západní společnosti jako celek. A to snad druhý tábor kvituje,“ uzavírá.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
