U nihilistů Iceage není dospělost hřích
Kodaňské kvarteto Iceage vylétlo do první ligy nezávislé scény před třemi lety díky debutu New Brigade. Jejich syrového brutalistního punku si všimli tastemakeři jako Pitchfork a z dánských teenagerů udělali – k překvapení všech – jeden z největších kytarových objevů začátku dekády. Tvrdit o nich, že jsou jen produkty hipster-punkové vlny, je ale trochu přitažené za vlasy – v jejich podání punk nikdy nezněl jako pouhá ironická recyklace, ale jako živočišná generační výpověď objevovaná tady a teď. Stejně přirozeně působilo, když na pokračování You're Nothing začali objevovat vyzrálejší, řekněme postpunkový sound, a aktuální novinka Plowing Into the Field of Love jejich žánrový rozmach ještě rozšiřuje.
Zapomeňte na dvouminutové výbuchy naštvanosti z New Brigade, na třetím albu Iceage vyrostli v kapelu, která hraje skladby se stopáží kolem pěti minut a zapojuje do nich třeba klavír. Jednou takovou je úvodní On My Fingers nebo epický druhý singl Forever, v jehož emotivně zničujícím finále se zdánlivě odnikud zjeví dechy. Pilotní singl The Lord's Favorite je pro změnu surfařské rockabilly a Against The Moon má zatraceně blízko k milostné baladě. Kdo by čekal, že Iceage někdy natočí něco takového?
Hlavní devízou Iceage je pořád charismatický Elias Bender Rønnenfelt u mikrofonu, jehož přidrzlý vokál pořád zní, jako kdyby se s každým slovem měl udusit a zároveň dával okázale najevo svoje nonšalantní pohrdání vším a všemi. Jestli ale byl na předchozích deskách v roli severského Johnnyho Rottena, na novince v některých okamžicích už připomíná Nicka Cavea na ketaminu. Chladného misantropa nahradil v skladbách jako Glassy Eyed, Dormant and Velied někdo, kdo se horkotěžko snaží zorientovat ve svých emocích a zároveň svůj boj vidí z odstupu. „Mám pocit, že dneska večer jsem jedinej, kdo na týhle planetě ještě dýchá,“ zpívá v The Lord's Favorite.
Iceage jsou na Plowing Into the Field of Love dospělejší a dost možná i trochu rozvážnější, pořád ale dělají báječný chaotický rock, který je reklamou na mladickou energii a vitalitu. Skladby jako Let It Vanish nebo Stay by možná byly více zničující, kdyby trvaly o minutu méně, a to stejné platí i o desce samotné. Musíme se ale jednoduše smířit s tím, že Iceage už v roce 2014 chtějí s posluchačem dělat něco jiného než před třemi lety. Pořád jim to ale vychází na výbornou.
Hodnocení: 85 %
Iceage – Plowing Into the Field of Love (Matador, 2014)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
