U Rokytky v Libni umělci upozorňují na mizení městské divočiny ohrožené developerskými projekty
„Ztráta kontemplativní schopnosti, která v nemalé míře souvisí se zabsolutněním vita activa, je spoluzodpovědná za hysterii a nervozitu moderní společnosti vyznávající kult činorodosti.“ Touto citací německy píšícího filozofa Byung-Chul Hana začíná kurátorský text letošního ročníku festivalu ve veřejném prostoru M3, který si pro zasazení třinácti instalací vybral městskou krajinu kolem říčky Rokytky na pomezí pražské Libně a Vysočan.
„V dnešní době nadprodukce, třeba i v umění, je žádoucí, abychom přidávali nějaké další artefakty? Nechováme se také neekologicky? Je nicnedělání adekvátním přístupem, který se dá brát jako autorské gesto?“ Tak se ptal v souladu s ideovým klíčem pro výběr děl jeden z dvojice ostravských kurátorů Libor Novotný, když jsme se bez jeho kolegy Tomáše Knoflíčka vydali ze stanice Vysočanská na procházku po proudu Rokytky, aby mi představil některé z uměleckých instalací.
„Chtěli jsme přírodní procesy využít pro jednotlivá díla. Rokytka je tím spojujícím prvkem, taková modrá linka na mapě,“ vysvětluje Libor záměr nechat pro letošní ročník festivalu s podtitulem Biotop promluvit do procesu vznikání a zanikání uměleckých výtvorů přírodní síly, které máme tendenci ve městech spíš potlačovat nebo proti nim bojovat. Umělci se zadání v souladu s umístěním svých instalací drželi. Například Martin Kubica oplotil části parku na náměstí Organizace spojených národů na Vysočanech, aby vzniklé plochy podléhaly do konce září už jen principům přírody. Eliška Perglerová zase nabádá lidi ke společné ruční práci. K výrobě vlastních nepálených cihel, tzv. vepřovic, mají návštěvníci výstavy využít odpadní hlíny z nedaleké právě vznikající novostavby.
Právě na tuto budovu vyrůstající naproti poloostrovu přezdívanému Long Island, na němž začíná i druhý ročník venkovní výstavy Dreamland, si chce posvítit umělecká skupina Rádio Tuleň, která vykopala do vltavského břehu pozorovatelnu. „Tak nějak jsme vycítili, že to je i naše téma. To, jak se proměňuje Praha a jak místa, který jsme měli rádi, se tak podivně mění. Náš obecný náhled je, že tahle místa by se měla měnit v souladu s potřebami lidí, kteří tu žijí. Byty by měly být dostupné, a to ty byty, které tu pozorujeme z ostrova, určitě nebudou, pak pro nás dává větší smysl, aby tam byla městská divočina,“ říká za tulení skupinu Tadeáš Polák. „Long Island je místo v Libni, je to poloostrov mezi Rokytkou a slepým ramenem Vltavy. Protože to místo je inspirativní, vymysleli jsme si tu venkovní galerii. Je to místo, které sloužilo dřív zřejmě jako výtopna pro přístav. Zároveň se tam objevuje z velké části taková městská divočina,“ těmito slovy potvrzuje kurátorka Dreamlandu Tereza Špinková ideovou provázanost s letošním ročníkem M3. Obě výstavy začínají společnou vernisáží 30. května.
Může být nicnedělání dostatečným uměleckým gestem? Jak vypadá umění provázané s přírodními silami městské krajiny? A jaké změny na Libeňském ostrově se umělcům nelíbí? Pusťte si celou reportáž Ondřeje Šebestíka.
Související
-
Rub města pomalu mizí, myslí si Epos 257. Nálezy z pražské městské divočiny donesl až do galerie
Na výstavě Kořeny, větve, šlahouny v pražské Traffo Gallery najdete láhev od pracího prášku plnou dešťové vody.
-
Šumavští samotáři mě donutili víc přemýšlet o spodních patrech svého života, říká Aleš Palán
O knize rozhovorů se šumavskými poustevníky Raději zešílet v divočině se mluví už od března. Pokud jste o ní ještě neslyšeli, letní měsíce jsou pro její četbu ideální.
-
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
