Umělci chtěli zachránit Spořilov sázkou v loterii. Vadí jim architektonická degradace čtvrti

Zadání znělo jasně. Být ve tři odpoledne na konečné tramvaje číslo 11. Další program byl pro účastníky výletu nazvaného Reality Spořilov záhadou. V popisu akce se člověk dočetl, že se jedná o odpolední potulku v malebné čtvrti s večerní katarzí, jejímž cílem má být investice do realit. Jak a za čí peníze, bylo pro všechny záhadou. Na konečné už na nás ale čeká „delegátka“ Frederika z cestovní kanceláře Praha není Česko, dočasného projektu na pomezí divadla a performance, který se rozhodl vyslat návštěvníky Pražského Quadriennale na šest výletů za autentickou českostí. A po chvíli se k nám připojují naši průvodci: výtvarník, režisér a scénograf Michal Pěchouček a výtvarník Rudi Koval. Není na co čekat a vyrážíme přímo do nejstarší části Spořilova.

Už na Roztylském náměstí v centru čtvrti nás překvapí, že je to vlastně jeden velký park. „Celý Spořilov má rozlohu asi 80 hektarů, z toho celá čtvrtina je zeleň, což je neuvěřitelné číslo. Projekt Spořilova byl silně inspirován anglickým konceptem zahradního města, který si dával za cíl vytvořit dostupné bydlení nižším vrstvám. Jak už název napovídá, jednalo se o spojení dvou spořitelen, které ve 20. letech vytvořily družstvo,“ vysvětlují Pěchouček s Kovalem. V podobném stylu vznikla například pražská Ořechovka, Hanspaulka nebo Barrandov. Z vysoké věže funkcionalistického kostela sv. Anežky České hledíme na Spořilov a teprve z této perspektivy chápeme jeho unikátnost. Jasně rozvržené ulice a zeleň, do níž jsou zapuštěny malé rodinné domky, odráží fakt, že byl Spořilov původně navržen jako místo dostupného bydlení pro sociálně slabší rodiny.

Naši průvodci nám ale vysvětlují, že současná situace zas tak idylická není. „Neexistuje tu žádná památková ochrana. Regulace je jen volná a ne moc striktní. Od 60. a 70. let si tu lidé svépomocí různě přestavovali původní domky, měnili fasády nebo stavěli garáže. V současnosti probíhají zásahy sice profesionálně, ale je to stejná, ne-li větší degradace jako za socialismu,“ rozkrývá Pěchouček důvod, proč jsme se na Spořilov vydali.

Netradiční procházka na Spořilov v rámci Pražského Quadriennale|foto: Praha není Česko

V blízké hospodě Eureka nám konečně Pěchouček s Kovalem vysvětlují cíl výletu. Každý dostaneme šanci změnit Spořilov k lepšímu. Všichni si vsadíme v loterii a za případnou výhru koupíme jeden z místních domů. Po vyplnění losů tak dostáváme do ruky mapu s lokacemi šesti vil z aktuální nabídky realitek. Máme vybrat, kterou z nich bychom si vybrali a k čemu bychom ji následně využili. Vyrážíme si je tedy prohlédnout a na procházce debatujeme o architektuře, urbanismu i odlišných způsobech života. U každého domu se zastavujeme a přemýšlíme, jak by se dal využít.

Večer se setkáváme pro změnu v místní restauraci Svaté peklo, čekáme na slosování loterie a rekapitulujeme naše myšlenky. Nápady odráží povahu výletníků. Hlavní je pro ně kulturní využití vily a hned v závěsu její udržitelnost, ekologičnost a co možná největší soběstačnost. Někteří navrhují kinosál, zkušebnu pro kapely nebo taneční školu pro děti. Jde vidět, jak se díky procházce umíme lépe zamyslet nejen nad historickou hodnotou domů i celé čtvrti, ale i nad tím, jak snadno o ni jde kvůli necitlivému přístupu nenávratně přijít.