Umlčela pirátské vysílačky digitální svoboda?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02936000.jpeg

Vysílat pirátské vlny dřív znamenalo pronajmout si loď a zakotvit v mezinárodních vodách nebo lézt po věžácích a utíkat před policií. Zdá se, že možnosti nových médií tohle všechno pohřbily.

„Bude mi chybět lezení po střechách, řekl v roce 2010 pro britský Guardian DJ Geeneus, zakladatel pravděpodobně nejvlivnějšího pirátského rádia Rinse FM v Londýně. Červen téhož roku se pokládá za konec pirátství na vlnách, protože Rinse FM dostalo vysílací licenci. V roce 1994 začal tehdy šestnáctiletý Geeneus s partou kamarádů pouštět z věžáků východního Londýna elektronickou taneční hudbu, později také grime (poprvé se díky němu představil třeba rapper Dizzee Rascal). Pirátské stanice daly na britské scéně vyrůst raveové kultuře a byly významnou součástí undergroundové infrastruktury. Punc oficiality ale tohle všechno změnil. Podobně u nás po revoluci začínalo nelegální českobudějovické rádio Podzemí nebo rádio Stalin, které se po získání experimentální licence v roce 1991 přetransformovalo v Radio 1.

Kořeny pirátských rádií v Evropě sahají do roku 1958, kdy začínalo z mezinárodních vod u Dánska vysílat Radio Mercur po vzoru Radia Luxembourg, které se začátkem 30. let snažilo nabourat monopol BBC. V 60. letech se začíná tvořit kolem redakce hudebního magazínu Queen další opozice vůči státním a polostátním rádiím. Sexuální revoluce a první generace hippies vytvořily velkou poptávku po rock´n´rollu a nesterilní hudební produkci. Získat licenci pro soukromou stanici bylo ale stále nemožné, proto si revolucionáři v čele s Ronanem O´Rahillym pronajali dánskou loď Frederica (kterou později přejmenovali na Caroline) a zakotvili za hranicí britských teritoriálních vod. Koncem března z ní do éteru pustili jako první nahrávku Not Fade Away od Rolling Stones.

02620531.jpeg

Radio Caroline mělo větší poslechovost než všechny programy BBC dohromady a inspirovalo tou dobou třeba Radio City, které vysílalo z pevnosti stojící na pilířích v moři u britského Kentu. Roku 1967 se ale vláda rozhodla situaci řešit – vydala zákaz na prodej zásob lodím, z jejichž paluby rádia bez licence vysílala. Tím „pirátské“ lodě vyřadila.

O rádiu Voice of Peace se dá také mluvit jako o pirátské stanici, byť byla financována velkými společnostmi jako Coca-Cola. Aktivista Abie Nathan koupil s pomocí Johna Lennona holandskou nákladní loď. Vysílat začala 19. května 1973 z mezinárodních vod u Tel Avivu a měla podporovat mírumilovné soužití států na Blízkém východě (v říjnu téhož roku na Izrael zaútočil Egypt a Sýrie v konfliktu známém jako jomkipurská válka).

Svoboda informačního věku ztělesněná internetem ubrala pirátským vysílačkám na jejich naléhavosti. Zdá se, že svůj původní význam naplňují pouze v zemích, kde vládne nějaká forma represivního režimu (určitou roli hrály třeba během arabského jara). Teď už zkrátka nemusíte šplhat na věžáky a ducktapem připevňovat anténu. Všechno, co potřebujete, je váš smartphone.