Unsound: Festival jako poslední sound

Tím prvním je pochopitelně samotný program: osmidenní festival čerstvé elektronické, klubové a progresivní hudby se nezdržuje populistickými úlitbami a servíruje to nejpodstatnější z přítomné sezóny, co se dalo svézt na sever od Karpat. Beatové noci vydláždí Kuedo nebo Cooly G, na začátku festivalu noisově bouřili KTL a Fushitsusha (tedy trio japonského střemhlavého expresionisty Keiji Haina). Poměrně vzácně – na střední Evropu – tu vystoupí jeden z největších autorských talentů mezi debutanty posledních let, kalifornská Julia Holter, velké očekávání vzbuzuje nový projekt superdua Oneohtrix Point Never & Tim Hecker. Poláci byli vždycky v programování dost up-to-date: viz větší showcase berlínského labelu PAN, ze kterého udělal jeho řecký šéf Bill Kouligas nové supercool místo pro radikální elektroniku. Právě jsem vyjmenoval asi deset procent programu: tenhle festival je velký a zjevně nezmírá na finanční krizi.

Důvod druhý: Unsoundu se podařilo to, co nikomu druhému z postsocialistického bloku: prosadil se v New Yorku, kde se konal vloni na jaře a patrně to není konec jeho amerických aktivit. Klobouk dolů. Doufám, že mi tu někdo z vedení prozradí takzvané tajemství úspěchu: obávám se, že souvisí s pílí a profesionalitou.

Třetí důvod: všechna ta osobní setkání. Unsound má kromě koncertů i bohatý program, při němž se dívá do střev současné hudební scéně. Na odpoledních diskusích vystupují šéfové labelů (třeba Andy Votel, který na svých Finders Keepers vydal i soundtracky Zdeňka Lišky a Luboše Fišera) a přední angloameričtí publicisté. Unsoundu se podařilo sbratřit se s měsíčníkem Wire, čímž zase posílil svou mezinárodní pozici.

Number four: premiéry a speciální projekty. Polští organizátoři mají prostředky na to, aby mohli objednávat speciální spolupráce: Julii Holter doprovodí komorní sestava místních klasických hráčů, KTL hráli k celovečernímu němému filmu Sunrise s filharmonií, norský elektronik Biosphere vystoupí v duu s Lustmord.

A nakonec pátý důvod: nadechnout se při tom všem podzimního krakovského vzduchu, vystoupat na Wawel, kde mají královské hroby a na zdi Leonardovu Dámu s hranostajem, projít uličky židovské čtvrti Kazimierz, zjistit, jak vypadá zdejší trh s muzikou, ponořit se do místních knihkupectví, zkusit stihnout muzeum avantgardního divadelníka Tadeusze Kantora…

Letošní Unsound si jako zastřešující téma zvolil The End: vypadá to na velmi vitální Konec všeho. Já mám teď za sebou první koncert: pulsy, beaty a hukot, deset hodin v lehátkovém kupé, z větší části ve tmě, ze které mě vzbudilo noční přepřahání v Bohumíně. Ze snu mi v hlavě zůstala tahle věta: „Léčba začala textem, který nedával žádný smysl.“ Tak tedy léčba, ok. Budu psát jakési zprávy z Unsoundu až do neděle: nashle zítra, po první dávce diskusí, expozic a koncertů. Unsound, teren monitorowany!