Upcycling, doma vyrobený prací sliz a žížaly v kompostu: Češi objevují udržitelnou domácnost

16. červen 2016
03586534.jpeg

V poslední době se stále více hovoří o udržitelném životním stylu a o tom, jak může člověk zanechat co nejmenší ekologickou stopu. Nejjednodušší způsob je prostě zredukovat odpad. Nejvíce totiž ovlivníme vlastní spotřebu – ať už jde o oblékání, drogerii, nebo to, jak nakupujeme, skladujeme a vyhazujeme potraviny. Kromě životního prostředí také šetříte i svou peněženku.

„Rychlá móda“ je považována za druhý nejméně ekologický byznys, hned po ropném průmyslu. Ve Spojených státech každý rok zbude dvacet pět miliard tun nového oblečení, které nikdo nechce. Při výrobě jednoho kila se přitom vyprodukuje sedm kilogramů oxidu uhličitého. Oproti tomu recyklace toho samého množství použitých šatů zmenší objem CO2 o čtyři kilogramy. Další palčivým tématem jsou bídné pracovní podmínky v továrnách neboli „sweatshopech“, kde módní řetězce oblečení šijí. Stále více Češek a Čechů se o tyto problémy zajímá a snaží se oblékat odpovědněji k životnímu prostředí i společnosti.

„Pokud máte doma šaty, které nechcete nosit, tak první, co uděláte, je recycling – prostě je nabídnete kamarádce. Upcycling znamená, že se vám líbí jejich látka, a proto si z nich ušijete něco nového, třeba sukni. Pokud si k ní chcete koupit něco nového, tak oslovíte nějakého lokálního návrháře nebo se prostě více zajímáte o ekologické aspekty výroby oblečení, které nosíte – to je ‚slow fashion‘,“ vysvětluje základní terminologii Martina Feitová, majitelka obchodu s módou z druhé ruky na pražské Letné. „Osobně si myslím, že lidé stále více cítí vnitřní zodpovědnost k tomu, co si kupují. I v Praze vidíme, že máme spoustu možností – módní bazary, kdy se schází dívky s oblečením, které už nepotřebují, se konají každý víkend. V určitých kruzích je skoro ostuda nosit něco z řetězců. Jsem si ale jistá, že kupříkladu upcycling se stane módním trendem i u těch drahých značek,“ dodává.

Zastaví se někdy „rychlá móda“ a mají oblečení z druhé ruky „s příběhem“ rádi jenom hipsteři, nebo třeba i starší ročníky? Poslechněte si celý rozhovor.

Perte v DIY slizu

Komerční značky nás učí, že potřebujeme na každý kousek domácnosti jiný čisticí produkt. Podle Petry Seidlové přitom stačí čtyři – prací „sliz“, gel na nádobí, univerzální čistič a aviváž, která se skládá pouze z octa, destilované vody a pár kapek esenciálního oleje, který prádlo krásně provoní.

Ve Skautském institutu u pražského Staroměstského náměstí se konal „do it yourself“ workshop organizace Liška Mazaná, kterou vede Petra Seidlová a Tereza Máčelová. Gel na nádobí si nemusíte kupovat každé dva týdny za desítky korun v plastovém obalu, ale můžete si ho snadno zhotovit doma. Na workshopu Myjeme a pereme ekologicky ho vyrobíte během patnácti minut.

„Jar, který budeme dělat, má příjemnou konzistenci a je něco jako sprchový gel. Není tak tuhý a pudinkový jako prací sliz, protože to by vám nevzala pumpička. Vrazíme tam olivové mýdlo, které rozmícháme v horké vodě, přidáme tam půl lžíce sody na praní, což je tam právě pro to odmašťování a pro hezkou konzistenci. Dáme tam trochu octa,“ říká asi dvaceti ženám a jednomu muži, kteří se přišli naučit něco nového, Petra Seidlová.

03651089.jpeg

Esenciální oleje si člověk může opravdu vybírat čistě podle toho, jak mu voní. „Někdo třeba nesnáší levanduli, která zklidňuje. Může to znamenat, že už má dost nízký tlak,“ vysvětluje Seidlová. „Trpím atopickým ekzémem a hledala jsem kosmetiku, která by mi nevadila. Tahle doma vyrobená je doporučována i na citlivou dětskou pokožku,“ popisuje později důvody, proč se stala expertkou na domácí kosmetiku a čistidla. Nejobávanější ingrediencí je ocet kvůli jeho intenzivnímu aroma.

Petra proto nabízí i recept na domácí macerovaný citrusový ocet:
„Potřebujete hodně slupek z citrusů – citrony, pomeranče, mandarinky nebo grepy. Dáte je do sklenice, zalijete octem, tak aby bylo vše ponořené, zavřete a necháte tři týdny až dva měsíce na sluníčku – tak probíhá klasická macerace. Jednou za dva dny se sklenicí zatřepete, aby se vše promísilo a slupky byly ponořené v octu, jinak začnou plesnivět. Získáte tak ‚navoněný‘ ocet.“

Kroťte obaly a neštiťte se žížal

Další zásadní oblastí osobní ekologické udržitelnosti jsou bezesporu potraviny, a to způsob, jak je kupujeme, skladujeme a vyhazujeme. Na semináři o bezodpadovém životním stylu, který pořádala organizace Bezobalu, vystoupila například Zuzana Štěpničková z organizace Zachraň jídlo.

„Problém je v tom, že vůbec neplánujeme dopředu,“ říká. „Zajímat se o plýtvání potravinami a udržitelný životní styl je nyní trendy. Všude se o tom píše, naše kampaně česká média nyní hodně zajímají, což je skvělé.“ Prozradila také, jaké potraviny patří do lednice a které pobytem v chladu naopak zbytečně kazíme.

03160266.jpeg

Kromě kupování potravin do vlastních nádob a správného skladování je pro udržitelnou domácnost velmi důležité, aby se zpracoval biologický odpad, ideálně kompostováním. Biomateriál nyní tvoří 40 % směsného komunálního odpadu, jak píše web Kompostuj.cz. Na workshopu o tom, jak si vybudovat ekologickou domácnost, byly proto důležitým tématem i žížaly. Vermikompost získaný s pomocí žížal je totiž považován za nejúčinnější organické hnojivo. O kompostování na semináři hovořil Tomáš Hodek, ředitel neziskové organizace Ekodomov, který se věnuje problematice péče o půdu a kompostování více než deset let.

Komunitní komposty pak najdete po celé České republice. Stačí si najít jejich internetovou mapu.

Další články autora