Upíři, androidi a jaderná zkáza. Jaký měl být rok 2019 podle filmařů

Pokud se naplní jakákoli filmařská vize roku 2019, nečeká nás pravděpodobně nic pěkného. Italští béčkoví filmaři v osmdesátých letech předpokládali, že civilizace bude mít v roce 2019 za sebou jadernou apokalypsu. V roce 1983 vznikly hned dva postkatastrofické filmy, které se v tomto roce odehrávají. Film 2019: Noví barbaři Enzo G. Castellariho je uhozený trash, ve kterém se mísí styl Šíleného Maxe s diskotékovou muzikou a komiksově přestřeleným násilím. Podobně osmdesátkově béčkový je i 2019: Po pádu New Yorku od Sergia Martina, který u nás vyšel pod názvem Ohnivý blesk. Film, který vykrádá všechno možné, od Útěku z New Yorku po zmíněného Šíleného Maxe, ale jeden známý snímek naopak předvídá. V postkatastrofickém světě se lidé stali neplodnými a hlavní hrdinové pátrají v troskách New Yorku po ženě, která schopnost mít děti neztratila – což nám může připomenout slavné sci-fi Alfonsa Cuaróna Potomci lidí z roku 2006 (které se ale odehrává až v roce 2027, takže v tomhle ohledu můžeme být ještě pár let klidní).

Nejvíc filmařů ale s rokem 2019 spojuje hlavně vznik nového typu (nad)lidí, ať už vytvořených uměle, nebo evolučním skokem. V povedeném sci-fi bratrů Spierigových Svítání tajemný virus promění většinu lidstva v upíry. Z obyčejných lidí se stane lovná zvěř, která upírům slouží k doplňování životně důležité krve. Jak ale z povrchu Země pomalu mizí nenakažení jedinci, stává se z krve nedostatkové zboží, což může způsobit kolaps celé upíří civilizace.

Děti nadané mimosmyslovými schopnostmi si ve svých tajných laboratořích zase budou v roce 2019 pěstovat Japonci v Neo-Tokiu, městě zdevastovaném třetí světovou válkou. K experimentům se přichomýtne parta mladistvých motorkářů a v jednom z nich se probudí obrovská destruktivní moc. Jak to dopadne, můžeme sledovat v anime Akira z roku 1988, které se právem řadí k nejlepším fantastickým animovaným filmům všech dob. Vizuální skvost režiséra Kacuhira Ótomy navíc patří k nejvytříbenějším ukázkám cyberpunkové estetiky, jakou kinematografie kdy nabídla.

„Původní Blade Runner dohonil naši realitu, podařilo se mu stát prorockým filmem,“ říkají Fila a Tesař

• Upravit
• Smazat

Proč je Blade Runner považovaný za jeden z nejlepších filmů historie a mohl by Blade Runner 2049 být opravdu tak dobrý, jak naznačují první recenze? V rozhovoru s filmovými publicisty Kamilem Filou a Tondou Tesařem jsme rozebírali, proč původní film Ridleyho Scotta nepůsobí jako standardní hollywoodský projekt a jak přesně by mohl Denis Villeneuve, režisér sequelu s číslovkou 2049 akcentovat specifickou atmosféru kultovního scifi.

Totéž platí i pro slavného Blade Runnera, který se také odehrává v roce 2019. Adaptace románu Philipa K. Dicka Sní androidi o elektrických ovečkách? vypráví o androidech vyrobených obří korporací, u nichž se začaly projevovat prvky lidskosti. Dickovu paranoiu z umělých bytostí, které budou na první pohled nerozeznatelné od lidí, tvůrci filmu rozehráli do vrstevnatého příběhu, kde se na nejasné hranice lidskosti naráží na každém kroku. Blade Runner je také neobyčejně propracovaný audiovizuální zážitek. Los Angeles se podle filmu letos (konkrétně v listopadu) změní v temnou, mlžnou megapoli plnou mrakodrapů roztodivných tvarů.

Daleko přímočařejší divácký zážitek namíchal ve svém megalomanském akčním filmu Ostrov Michael Bay. Jeho film má paradoxně nejblíž k nízkorozpočtovým italským béčkům. Zápletka o dvojici zamilovaných klonů, kteří utečou z laboratoře, kde jsou pěstováni na orgány, si také půjčuje ze spousty scifistických klasik (namátkou THX 1138 nebo Loganův útěk), ale chatrný příběh stejně slouží spíš jako věšák na sérii akčních scén. Rok 2019 ve filmařských vizích nevyznívá příliš růžově. Snad většina z těchto chmurných fantazií letos zůstane jen na filmovém plátně.