Úřady jsou krapet přebujelé, ale blýská se na lepší časy
Zuzana a Ivana tentokrát ve studiu, které znamená svět, uvítaly feministku, odborovou právničku a znalkyni státní správy Šárku Homfray, se kterou probíraly, jestli úřady člověku slouží – nebo spíš naopak.
Ivana rozbalila své trauma, které ožívá vždy, když dostane nějaký dopis úředního charakteru – polije ji pot a má stres, že něco provedla. Zuzana neváhala ne zcela logicky zmínit historku o tom, jak na vrátnici v rozhlasové budově zapomněla při bezpečnostní prohlídce peněženku. Všechny tři pak probíraly, jaký je současný stav české byrokracie a proč je v některých kruzích slovo ouřada něco jako nadávka.
Šárka ovšem státní správu do jisté míry obhajovala – není prý pravda, že se tam nepracuje nebo že jedna ruka neví, co dělá druhá, a že jsou úředníci nemilí. Na druhé straně je však podle její zkušenosti naše síť úřadů opravdu přebujelá a nepřehledná, o chybějící digitalizaci ani nemluvě.
Šárka pak ještě popsala v barvách úřednictvo za Rakouska-Uherska, Ivana vymyslela nové slovo podbujelý a vyzvala úředníky, aby nosili tepláky. Zuzana se nakonec pochlubila tím, že má čistý trestní rejstřík, a mohlo se jít domů.
Pusťte si do uší a hlavně do duše Buchty a třeba přijdete na to, že úředník není sprosté slůvko, ba naopak.
