Už jsem měl po krk destruktivity. Román Díkůvzdání se tváří jako dystopie, ale je to román o naději

29. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kniha Václava Holance Díkůvzdání

V blízké budoucnosti se Země musí potýkat s Langfeldtovou nemocí, která způsobuje, že muži ztrácejí chuť na sex. Vypadá to, že lidstvo vymře po přeslici. Ledaže by ho chtěl zachránit František ze Strachohlávek. Ten jediný, zdá se, o libido nepřišel. Jenže František je římskokatolický farář. Román Václava Holance Díkůvzdání si půjčuje inspiraci z dystopií, humoristické prózy i milostných románů - a nejvíc ze všeho je přitom knihou o naději.

„Už jsem měl po krk všech těch rozpadajících se společností, destruktivity, nadávek, nálepkování. Chtěl jsem se vrátit k věcem, které mají přesah,” říká o své knize spisovatel a scénárista Václav Holanec, když narážíme na to, že jeho nový román není další z řady ponurých literárních vizí světa. Langeldtova nemoc, která v knize postihla lidstvo, je nakonec možná jen způsob, jak se vrátit k něčemu lepšímu.

Kniha Václava Holance Díkůvzdání

„Chtěl jsem, aby si čtenář řekl: fajn, má smysl si projít krizí. Někdy při zpětném pohledu zjistíme, že to byl přesně ten impuls, abychom se podívali na svět s jinou perspektivou. Tomu já říkám moment transformace,“ říká autor.

Farář František, na první pohled roztomile nemotorný chlapík, který ve volném čase sbírá dálková ovládání a jehož kastelán na hřbitově pěstuje marihuanu, zažívá v románu psychospirituální krizi. Co má dělat se svou sexualitou, která neplodnému světu vrací naději, ale zároveň porušuje vše, co je mu svaté? 

Jak Václava Holance inspiruje víra v Boha a co ho nejvíc štve na jeho generaci? Poslechněte si rozhovor o románu, který by si zasloužil vlastní žánr: antidystopie. 

 

Spustit audio