Už žádné ruiny olympijských monumentů. Sportovní události by mohly změnit pop-up stadiony

„Všichni návštěvníci ceremoniálu dostali čepici a deku. Také nám tvrdili, že sedačky budou vyhřívané, to se v našem případě nestalo, ale dalo se to vydržet,“ shrnuje svoje dojmy ze zahajovacího olympijského ceremoniálu šéfredaktorka Wavu Iva Jonášová. Na letošní zimní olympiádě je totiž zase jednou opravdová zima, teploty klesají hluboko pod nulu. Hlavní stadion pro 35 000 diváků není žádná luxusní aréna, ale jednoduchá montovaná stavba s otevřenou střechou, která po skončení olympiády a paralympiády zmizí.

Media Residence Hotel je další stavbou v olympijské vesničce v Pchjongčchangu, která je jenom dočasná. Skládá se z jednotlivých modulů, které se přivezou na pozemek už hotové a na místě se na sebe skládají jako obří stavebnice. Zvenku ani zevnitř byste to ale pravděpodobně nepoznali, protože hotel je omítnutý jako běžná budova. Postavili ho za dva měsíce a po skončení her se může kdykoli zase rozebrat. „Je to mnohem ekologičtější než běžná trvalá stavba, celý dům můžete postavit znovu někde jinde, takže je recyklovatelný,“ komentují stavitelé. Jednorázové stavby dávají největší smysl právě v místech, jako je Pchjongčchang. Žije tu asi jen 45 000 lidí, město leží v jedné z nejchudších jihokorejských oblastí, kde se mnoho lidí zimním sportům nevěnuje. Dočasnou stavbou není jen hlavní stadion, ale i mnoho budov v zázemí.

Může se to zdát jako nedostatečné a olympijským tradicionalistům snad i nedůstojné řešení, postavit dočasné sportoviště je ale levnější a rychlejší. Korejce stál stadion v Pchjongčchangu 60 milionů dolarů a celé hry by je měly vyjít asi na 13 miliard. Pro srovnání, náklady minulých zimních her v ruské Soči dosáhly 51 miliard. Tamní olympijský stadion stál minimálně 270 milionů, některé zdroje uvádějí ale ještě vyšší částky.     

Žádné další mrtvé stavby

Politici a olympijské výbory místním obyvatelům pravidelně slibují, že na pořádání her vydělají, často to ale „nevyjde“. Ruiny sportovišť pak obyvatelům měst po desetiletí připomínají nesplněné sliby. V Sarajevu byla sportoviště poničená během občanské války, některá byla odstřelována, na jiných jsou dodnes minová pole, v trosky se ale proměnily i některé stadiony z posledních olympiád v Řecku, Číně i Rusku.

Opuštěné zůstaly budovy v Riu de Janeiru, kde se hry konaly před necelými dvěma lety. Brazilští politici slibovali, že stadiony a haly se po olympiádě přemění na školy a další veřejná zařízení, zatím k tomu ale nedošlo. Miliardy stojí i vybudování zázemí pro sportovní týmy, média a desetitisíce fanoušků. V mnoha případech bylo třeba vybudovat i novou dopravní infrastrukturu, v Soči se to neobešlo bez ekologických škod, v Riu  bez devastace celých městských částí.   

Sarajevo: V osmdesátých letech olympijský restart, v devadesátých válka. Ruiny teď obdivují hipsteři

• Upravit
• Smazat

Olympiáda v roce 1984 znamenala pro Sarajevo možnost, že se o městě ve světě začne mluvit i jinak než jen v souvislosti s atentátem na následníka habsburského trůnu Franze Ferdinanda. Opravy tehdy daly městu nový lesk, sportovní událost novou hrdost. O dekádu později ale obléhání Sarajeva během války v Bosně a Hercegovině místo změnilo k nepoznání. Zničená sportoviště dnes víc než olympiádu připomínají boje a střelbu. Vybízí tak k podivnému druhu turistiky.

„Stadion budoucnosti by se měl dát lehce proměnit třeba z basketbalové haly na fotbalový stadion nebo na cokoli, co bude potřeba,“ tvrdí architekt Dan Meis, který sám projektoval několik obřích stadionů a arén a přesvědčuje veřejnost o tom, že stavět menší a univerzálnější stavby má potenciál kompletně změnit pořádání sportovních událostí. Meis má zkušenost z americké NFL, kde se kluby předhánějí, kdo postaví větší, bombastičtější a dražší stadion. Nejen jejich manažerům ale začíná pomalu docházet, že takový závod nemůže pokračovat donekonečna. Univerzální stadiony by podle něj našly uplatnění nejen na olympiádách a mistrovstvích světa, ale třeba i ve velkoměstech, kde je málo místa a často se v nich konají sportovní a kulturní akce.

Před pár lety to chvíli vypadalo, že se olympiády dočkáme i v Česku. Kdoví jestli by olympijská sportoviště neskončila jako Strahovský stadion, jeden z největších na světě vůbec, který je sice výjimečnou stavbou a kulturní památkou, ale dnes nemá dostatečné využití a chátrá. České firmy se dnes čím dál tím víc věnují právě modulární architektuře a úspěšné jsou i na mezinárodním poli. Modulární postupy stále častěji využívají i na českých sportovištích. Nejčastěji se tímhle způsobem staví tréninkové zázemí pro sportovce a jejich týmy, třeba šatny, sprchy nebo kanceláře. „Stavba je rychlejší a modulární nebo pop-up budovy jsou přemístitelné, což se u sportovišť hodí, protože se často rozšiřují nebo proměňují,“ vysvětluje Filip Kováč z firmy KOMA Modular, která projektovala třeba sportovní klub ve Zlíně.   

Stadiony pro všechny?

Korejská olympiáda se sice tváří udržitelněji a moderněji, ale tvrdí, že i po ní pravděpodobně zůstanou dluhy a také velké ekologické škody. Například kvůli jedné ze sjezdovek byly vykáceny desetitisíce stromů v nedotčeném pětisetletém lese. Už teď je ale jasné, že dočasných a flexibilních staveb bude ve sportovních areálech přibývat. A můžeme jen odhadovat, jak budou vypadat příští olympiády, čím dál víc lidí má za to, že by se olympiáda měla konat už jednou provždy na stejném místě. Zastavil by se tak nekonečný kolotoč utrácení, zadlužování a ničení krajiny. Jednoduché a dostupné stavby mají ještě jednu výhodu, dovolit si je můžou i chudší kluby nebo města. Sportovat, nebo sport sledovat, by tak mohli lidé i na místech, která nepatří k těm nejbohatším.

Co spojuje americké fotbalisty a olympioniky? A proč si někteří dřívější sportovní fanoušci přejí, aby už olympiádu zrušili? Poslechněte si audiozáznam na téma architektura sportovišť.