Úzkosti, nebezpečí mrtvice a neinformovaní kluci. Přestanou Češky brát hormonální antikoncepci?

pár - hipsteři - mileniálové
pár - hipsteři - mileniálové
Antikoncepce může způsobovat deprese i mrtvici. A prášky pro muže se na trhu pořád neetablovaly. Jaké příběhy zažívají české ženy s hormonálními pilulkami a proč se do diskuze nezapojují muži?

„Hrozně tě to přepadne. Jdeš třeba z práce domů, svítí sluníčko, pustíš si hudbu do sluchátek a je ti dobře. A najednou bum a sevře se ti hrdlo. Potřebuješ hluboce dýchat, ale nejde to. Hrozně se bojíš všeho, ale zároveň ničeho. Nevíš, co to je, tak začneš brečet a panikařit,“ vypráví Pavlína. Stavy úzkosti začala zažívat v devatenácti letech, jako první je ale zaznamenal její přítel. „Já si toho nevšimla. To on začal vnímat, že jsem protivná, bez nálady, koukám do zdi, že jsem zlenivělá.“ Přítel podezříval antikoncepci, Pavlína mu nevěřila.

Ve středu končím

Až loni na podzim zveřejnila univerzita v Kodani výsledky studie, která v letech 1995 až 2013 zkoumala více než milion dánských žen mezi patnácti až čtyřiatřiceti lety. Ženy užívající kombinovanou antikoncepci měly o 23 % vyšší pravděpodobnost, že jim bude diagnostikována deprese nebo budou předepsána antidepresiva, u progestinové antikoncepce byla tato pravděpodobnost až na 34 %. Vůbec nejohroženější skupinou se staly dívky mezi 15 a 19 lety s 80% potenciálem deprese. Ukazujeme pouze na korelaci, nikoli kauzalitu, tlumočila dánské vědce média. Přesto je důležité, že se o souvislosti mezi antikoncepcí a úzkostnými stavy začalo oficiálně mluvit. Mnoho lidí na ni totiž stále nevěří. Včetně Pavlínina současného přítele.

Pavlína Horká

„Máš strach dělat cokoli nového. Bojíš se třeba jet na výlet. Jsem hrozně hrdá, že dneska jsem dojela za tebou,“ říká Pavla s rozpačitým úsměvem. Antikoncepci začala před nedávnem zase brát a těžké stavy se jí vrátily. Její současný přítel je vůči pilulkám podezřívavý, že by mohly způsobovat úzkosti, se mu ale nezdá. Situace se ale nakonec vyřeší sama, protože Pavlínu a jejího přítele po vzájemné dohodě čeká dlouhodobé odloučení. Antikoncepce nebude třeba. „Ve středu končím. Strašně se těším, že budu akčnější, veselejší, že budu víc vnímat. Mám pocit, že na práškách jsem v nějaké bublině, za sklem. Vidím svět, jako by se mě vůbec netýkal.“

Mohla jsem být jiný člověk

Hanka Sládková brala antikoncepci sedmnáct let, dlouhodobě a bez pauz. Skončila v momentě, kdy jí před několika lety způsobila mrtvici. „Půl roku jsem byla mimo provoz. Měla jsem paralýzu poloviny těla,“ vypráví pětatřicetiletá doktorandka pražské FSV. Antikoncepce zvyšuje srážlivost krve a může tak vést k trombóze nebo embolii. Riziko však není dost velké, aby ho veřejnost brala vážně. Většina žen nad ním mávne rukou. To samé dělají i pojišťovny, které nehradí genetická vyšetření, jež by na možné hrozby upozornila.


Podívejte se na Zhasni – autorský podcast o sexu a intimitě. Venku je první díl s tématem svazování.

Kromě toho, že Hanka kvůli mrtvici ztratila půl roku života na rehabilitacích, musela se po vysazení vypořádat s nečekanými proměnami nálad. Popisuje to období jako návrat v čase. „Čekalo mě všechno to, čím si jinak člověk projde v pubertálním období. Bylo to jako ve čtrnácti. Měla jsem strašlivé výkyvy nálad, chuti na sex. Dostihlo mě to všechno, akorát se zpožděním, ničemu jsem se nevyhnula. Zjistila jsem, že jsem mohla být trochu jiným člověkem, zažít celé to období jinak. Antikoncepce ze mě udělala jinou, utlumenější bytost.“

Se smíchem vypráví, že její kamarádi prý konečně pochopili, proč vydržela v jednom partnerském vztahu devatenáct let. „Je docela šílené žít tak velký kus života bez puberty a pak do toho spadnout v době, kdy chceš řešit jiné věci – třeba zakládání rodiny. Nemyslím, že je ideální řešení pubertu odkládat.“

Hanka Sládková

Rozhodneš se ve čtrnácti?

O něčem podobném mluví i gynekoložka Kamila Nouzová. Podle ní není hormonální antikoncepce medicínský, ale spíš společenský problém. „Generace dnešních dvacátníků a třicátníků se neumí rozhodnout. Mají tolik možností, co podnikat a zažít, že reprodukce není priorita. Zapomínají přitom ale na to, že biologická konstrukce je stále stejná.“ Nouzová tvrdí, že tyto znalosti se učí už v osmém ročníku základní školy. „Ideální období pro početí je prostě pořád osmnáct až dvacet pět let, kdy je tělo nejzdravější.“ Na druhou stranu, pro zázračné pilulky se mnohdy chodí ještě o něco dřív. „A často ze zcela banálních důvodů,“ myslí si Tereza Tara, autorka dokumentu Hormonální akvárium, který před devíti lety poprvé zahájil diskuzi o antikoncepci. „Dívky nemají pravidelný sexuální život, v podstatě ji nepotřebují. Předepisuje se i kvůli nepravidelnému menstruačnímu cyklu nebo špatné pleti.“ Pavlína i Hanka si zázračný vliv pilulek na akné také pochvalovaly. Ovšem do té doby, než se projevily první problémy s prášky.

Tereza Tara teď čas tráví osvětou. Chodí po školách a baví se s dospívajícími dívkami o tom, co potřebují vědět. Vysvětluje jim i to, proč se hormonální antikoncepce v Česku kdysi rozšířila. „V devadesátých letech přišla jako spása. Ženy po ní sáhly a byly strašně šťastné, stejně tak lékaři, protože ubylo potratů.“ Statistika Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR z ledna letošního roku naznačuje, že v posledních letech uživatelek antikoncepce ubývá. Podle Nouzové je důvodů víc. „Nejvýznamnější příčinu vidíme v tom, že je mnohem větší rozpětí věku, ve kterém ženy vstupují do těhotenství. První těhotenství přichází často po třicítce,“ vysvětluje gynekoložka.

Antikoncepční pilulky

Druhým důležitým důvodem je podle ní právě větší informovanost, podporovaná médii a laboratorními vyšetřovacími metodami. „Stoupá povědomí žen o různých komplikacích, například trombofilních stavech – vrozené dispozici tvořit krevní sraženiny a mít tak větší riziko trombózy nebo embolie.“ Nouzová zároveň upozorňuje na to, že osvěta bývá pouze jednostranná a vytváří paniku. Nemluví se podle ní například o tom, že riziko trombózy a embolie se při užívání hormonální antikoncepce může zvýšit (až čtyřikrát), ale ještě vyšší je u samotného těhotenství (až patnáctkrát).

Co na to kluci?

Když už se mluví o jednostrannosti, není problém také v tom, že hormonální antikoncepce zůstává ženským tématem? „Vůbec jsem o tom nepřemýšlel. S partnerkou jsme byli dlouho. Bral jsem antikoncepci jako způsob, jak hned nezaložit rodinu, když na to nejsme připravení. Slyšel jsem o modelu, kdy na to kluk přispívá. Už si nevybavuji, jestli jsem párkrát přispěl. Snad jo. Vlastně z dnešního pohledu – snad ne!“ říká Štěpán Kříž. Jeho přítelkyni potkal stejný osud jako Hanu Sládkovou. Jednou ráno ji při běhání zaskočila silná bolest hlavy. Když si zavolala sanitku, záchranáři se jí žoviálně ptali, jestli si vzala Ibuprofen. V nemocnici se ukázalo, že tehdy šestadvacetiletá žena měla prasklé aneurysma – výduť na cévě v mozku. Štěpán pojal podezření, že za příhodou stál konkrétní typ hormonální antikoncepce, se kterým byla posléze hospitalizována i kamarádka jeho přítelkyně. I u ní doktoři našli výduť, naštěstí před prasknutím.

Štěpán Kříž

„Až zpětně mi docházely nějaké signály. Třeba že měla přítelkyně často bolesti hlavy. Ptal jsem se jí: Piješ dost? Pak vyšlo najevo, že problémem mohla být hormonální antikoncepce.“ Zkušenost dovedla Štěpána k založení projektu Pillskills.org, webové stránky, na které sbírá další autentické zkušenosti mladých žen s antikoncepcí a snaží se upozorňovat na její možné negativní dopady. Těžko říct, kolik dospívajících mužů se na jeho stránky podívalo.

Už takhle mám v sobě maglajz

„Zas tak moc o tom nevím, mám přítelkyni, která to bere. Od ní mám všechny informace,“ říká dvacetiletý student Honza. „Co se vlastně děje v jejím těle, to přesně nevím.“ Mluví o vystřelených hladinách hormonů, slyšel, že se po ní tloustne, že člověk může být náladový. Co říká na hypotetickou možnost hormonální antikoncepce pro muže, o které se nedávno hojně mluvilo v médiích? „Moc by se mi do toho nechtělo. Už takhle mám v sobě docela maglajz.“ Štěpán je trochu ochotnější, ale ne moc. „Zjistil bych si, na jakém principu to funguje. A pokud bych se s ním ztotožnil, tak bych do toho šel. Obecně jsem ale proti polykání medicínských přípravků. Když jsem nemocný, začnu česnekem.“

„Kluci nechtějí hormonální antikoncepci užívat, protože mají strach o svoje tělo. To je ta ironie,“ říká Tereza Tara. Podle ní se mužská hormonální antikoncepce pravděpodobně neuchytí. „Prostě proto, že když si mužská populace položí otázku, zda chce modifikovat svoje tělo, odpoví si: ne. Je to nepřirozené, může mi to zadržovat nějakou část mužství, na nějakou dobu mě to připravuje o plodnost,“ myslí si Tereza Tara.

Muž s kondomem na hlavě

O tom, že její hypotéza nejspíš nebude daleko od pravdy, svědčí i fakt, že snahy o vynalezení úspěšné mužské hormonální antikoncepce přišly už v padesátých letech minulého století, pilulku pro muže ale ani v roce 2017 neseženete. Dekády marných pokusů zkoumá na populárně vědeckém webu Mosaic novinář Andy Extance. Potenciálně úspěšné přípravky zastavily v přípravných fázích třeba farmaceutické korporace. S tím, že by o ně muži určitě neměli zájem.

Extance ale zároveň připomíná studii z roku 2005, ve které němečtí vědci vyzpovídali devět tisíc mužů z devíti světových zemí. Na otázku, zda by používali antikoncepci, která by zabránila produkci spermií, jich více než polovina odpověděla kladně. Tereza Tara zdůrazňuje, že je důležité, aby si muži podobné otázky pokládali. „Teprve pak jim může dojít, co celá léta dělají ženy,“ říká dokumentaristka.

Vývoj mužské antikoncepce nedávno pozastavila vědecká rada napojená na WHO. Loni na podzim proběhla médii zpráva o předčasně ukončeném průzkumu mužského antikoncepčního přípravku, způsoboval akné nebo změny nálad. Zní to někomu jako ironie?