V Británii loni větrné elektrárny vyrobily nejvíc energie v historii

Celkově si ve výzkumu 93 % rodičů myslelo, že jejich děti dostávají vždy nebo obvykle sociální a emoční podporu, kterou potřebují. Potvrdilo to pouze asi 59 % teenagerů. Naopak 20 % teenagerů tvrdí, že cítí podporu zřídka nebo nikdy, ve srovnání s pouhými 3 % rodičů se stejným názorem.

Podle nové studie byla deprese a úzkost téměř třikrát častější u teenagerů, kteří necítili emoční podporu, než u těch, kteří ji cítili. Provázely je také další problémy, například nekvalitní spánek, špatné zdraví a nízká životní spokojenost, píše americký server CNN.

Odborníci zdůrazňují, že je důležité, aby dospělí s teenagery dostatečně komunikovali. Zvlášť v dnešní době digitálních technologií a sociálních sítí, kdy fyzická blízkost nemusí vždy znamenat emoční propojení. „Podpora dospívajících je jednoduchá, stačí se o ně dostatečně zajímat a být k nim empatický,“ říká psycholožka Lisa Damour.

Návštěvníci Usher Hall ve skotské metropoli budou na koncertě 83letého zpěváka požádáni, aby své mobily uložili do speciálních pouzder, která se při vstupu do sálu automaticky uzamknou. Svá zařízení si z kapsičky vyndají zase po skončení vystoupení.

„Věříme, že takto si koncert všichni lépe užijí,“ vysvětlují Dylanovi zástupci zákaz mobilů na koncertech. „Naše oči se trochu více otevřou a naše smysly jsou o něco bystřejší, když ztratíme technologickou berličku, na kterou jsme si tolik zvykli.“

Bob Dylan je jedním z nejuznávanějších skladatelů všech dob. Vyhrál 10 cen Grammy i Nobelovu cenu za literaturu. Svou kariéru zahájil v roce 1962 singlem Mixed-Up Confusion, se kterým se ve Velké Británii ani USA neprosadil. O tři roky později se však proslavil řadou úspěšných hitů jako The Times They Are A-Changin', Subterranean Homesick Blues a Like A Rolling Stone.

Jedním z příkladů, jak teplota ovlivňuje zbarvení hmyzu, je případ skákavého brouka. Temnější jedinci tohoto druhu mají v chladnějších ranních hodinách výhodu, protože se rychleji zahřejí a mohou se tak pustit do hledání partnera, zatímco světlejší jedinci teprve začínají zahřívací proces, píše britský list The Guardian.

Zbarvení hraje roli nejen při přitahování partnerů, ale také při maskování před predátory nebo kořistí a při rozpoznávání členů stejného druhu. To vše může být změněno rostoucími teplotami. „Pokud ovlivňujeme jejich reprodukci, vážně narušujeme jejich schopnost přežít,“ říká Mariella Herberstein, behaviorální ekoložka z Macquarie University v Sydney v Austrálii, která je jednou z autorek studie.

Michael Moore, integrativní biolog z University of Colorado Denver, zjistil, že samci vážek ztrácejí své barevné vzory křídel tam, kde je klima teplejší. Teď se Moore snaží zjistit, zda to ovlivňuje jejich schopnost najít partnera. „Jedna věc, která mi z toho vychází, je, že neexistuje univerzální pravidlo,“ říká. „Máme před sebou ještě hodně práce – tuto záhadu jsme dosud nevyřešili,“ dodal Moore.

Takzvaný „vlčí pozdrav“ je symbolem a identifikačním logem Šedých vlků. Tato pravicově extremistická skupina má odhadem 20 000 členů v Německu i mnoho dalších mimo něj, píše britský list The Guardian. Toto gesto nedávno vyvolalo diplomatický a sportovní spor, když ho turecký fotbalista Merih Demiral během utkání proti Rakousku na mistrovství Evropy použil k oslavě svého gólu.

Ačkoli „vlčí pozdrav“ není v Německu zakázán, jeho používání bylo odsouzeno ministryní vnitra Nancy Faeser, která řekla, že „využívání fotbalových šampionátů jako platformy pro rasismus“ je „naprosto nepřijatelné“. Po předvolání tureckého velvyslance v Berlíně a německého velvyslance v Ankaře udělila evropská fotbalová organizace UEFA Demiralovi dvouzápasový zákaz.

Patricia Brandt, mluvčí školského úřadu v Brémách, uvedla, že téma gesta „tichá liška“ a jeho možného zákazu bylo dlouho diskutováno, ale nyní město nemělo jinou možnost. „Politický význam tohoto gesta je naprosto neslučitelný s hodnotami města Bremen,“ řekla s tím, že i tak stále více učitelů považuje gesto za „pedagogicky zastaralé“.

Symbol tiché lišky používají učitelné nejen v Německu, ale po celém světě, připomíná The Guardian. Gesto je známé pod různými názvy, někde existuje jako šeptající liška nebo naslouchající liška.

Benefity čekají na ty, kteří v dánské metropoli zvolí pro přepravu místo auta kolo nebo městskou hromadnou dopravu. Zapojit se mohou také například do sběru odpadků v městských parcích, píše britský server The Guardian. Jako odměnu dostanou kávu zdarma do vlastního kelímku, vychutnat si mohou také koktejl ve střešním baru nebo strávit čas v městském lyžařském areálu.

„Místo toho, aby byl cestovní ruch zátěží pro životní prostředí, musíme zajistit jeho pozitivní proměnu,“ řekl Mikkel Aarø-Hansen z turistického sdružení Wonderful Copenhagen. Dodal, že začlenění prvků takzvané zážitkové ekonomiky také podporuje pozitivní vztahy mezi turisty a místními.

CopenPay potrvá jako pilotní projekt do 11. srpna a teoreticky by se později mohl opakovat a rozšířit. V budoucnu by mohli být podobně odměňováni návštěvníci, kteří se do Kodaně dostanou vlakem místo letadla.

Záběry z výstupu byly zveřejněny na účtu @dedelate, který na Instagramu sleduje více než 227 000 lidí. Předpokládá se, že se mladík ukryl v katedrále před zavřením. Jeho komplic pak výstup na kupoli natočil zvenčí katedrály a zřejmě také zachytil protagonistu, jak prchá z budovy. Teenagera zatím nikdo oficiálně neidentifikoval, ale podle zpráv v italském tisku jde o sedmnáctiletého mladíka z Lombardie. Je známý už z dřívějška podobnými selfie výzvami. V květnu byl obviněn za podobný incident v milánské katedrále. Kaskadérské kousky natočil také na střeše divadla Ariston v San Remu, kde se každoročně koná hudební festival.

„Dozvěděli jsme se o neoprávněném vstupu do Brunelleschiho kopule,“ řekl deníku La Nazione Luca Bagnoli, prezident Opery di Santa Maria del Fiore. „Florentský dóm je posvátné místo, které je zapsáno na seznamu světového dědictví. Pro některé je však bohužel také hřištěm, a to je smutné. O zbytek se postarají příslušné orgány,“ dodal.

Fabiola Minoletti, místopředsedkyně výboru milánských obyvatel, řekla deníku Il Giorno: „Dede pokračuje ve svých činech. Proč nedokážeme tyto lidi s arogantním přístupem zkrotit? Nejenže pokaždé riskuje svůj život, ale jeho kousky by mohly inspirovat k napodobování.“

Jeden ze sledujících Dedeho například nedávno vyzval, aby vylezl na vrchol baziliky svatého Petra ve Vatikánu.

Dvě robotická vozidla se ponoří na dno oceánu, aby pořídila miliony fotografií s vysokým rozlišením a vytvořila 3D model všech trosek. „Chceme si vrak prohlédnout s takovou jasností a přesností, jaké ještě nikdo nedosáhl,“ vysvětlil spoluvedoucí expedice David Gallo.

Na světě je asi jen málo lidí, kteří by neznali příběh údajně nepotopitelného Titaniku. O jeho srážce s ledovcem a ztroskotání existuje nespočet knih, filmů a dokumentů. Ale přestože je místo vraku od jeho objevení v roce 1985 předmětem opakovaného zkoumání, stále neexistuje podrobná mapa vraku. Některé části jsou prozkoumané jen zběžně.

Tým chce prozkoumat stav některých známých objektů, například velkého kotle, který se vysypal, když se luxusní parník rozlomil napůl. Expedice bude také hledat předměty zaznamenané při předchozích pátráních.

„Pro mě jsou nejzajímavější věci cestujících, zejména jejich zavazadla,“ řekla Tomasina Ray, která spravuje sbírku artefaktů z Titaniku. „Právě osobní věci cestujících pomáhají dokreslit jejich příběhy,“ dodává.

Je to už devátá návštěva společnosti RMS Titanic na místě vraku. Firma v posledních letech vyvolala kontroverze svým přáním pokusit se vyzdvihnout část rádiového zařízení Marconi, které v noci potopení vysílalo nouzové volání.

Pro mnohé je Titanic hrobem patnácti set lidí, kteří té noci v roce 1912 zahynuli. Nikdo by se ho proto neměl dotýkat. „Chápeme to a rozumíme tomu,“ říká výzkumný pracovník společnosti James Penca. „Potápíme se k Titaniku, abychom se z něj dozvěděli co nejvíce, a jak se sluší na každé archeologické naleziště, děláme to s maximální úctou,“ dodává. Ale nechat ho na pokoji, nechat jeho pasažéry a posádku jen tak zmizet v propadlišti dějin –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to by podle něj byla největší tragédie ze všech.

Moč a pot se již běžně recyklují na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Je ale potřeba vytvořit podobný systém pro astronauty na expedici. „Astronauti mají v současné době k dispozici pouze jeden litr vody v pitném vaku ve skafandru,“ říká Sofia Etlinová, výzkumná pracovnice na Cornellově univerzitě a spoluautorka prototypu. „To je nedostatečné pro plánované delší výstupy na Měsíc, které mohou trvat 10 hodin, a v případě nouze dokonce až 24 hodin,“ dodává.

Dlouhodobě se také objevují stížnosti na současné řešení – dnes používaný tzv. oděv s maximální absorpční schopností (MAG), je v podstatě plena pro dospělé. Oděv je údajně náchylný k protékání, nepohodlný a nehygienický, což některé astronauty přimělo omezit příjem jídla a pití před výstupem do vesmíru a další si stěžovali na infekce močových cest.

„Je běžné, že MAG protéká,“ dodala Etlinová. „Astronauti mluví o tom, že v určitém okamžiku už nepoznají, jestli je to moč, nebo pot. Říkají si, ano, jsem astronaut a tohle je břemeno, které musím nést.“ Podle ní je ale nepravděpodobné, že budoucí komerční astronauti budou zaujímat takový stoický postoj.

Navržený systém se skládá ze sběrné nádobky z tvarovaného silikonu, která se přizpůsobí genitáliím a má různý tvar a velikost pro ženy a muže.  Je umístěný ve spodním prádle z několika vrstev pružné tkaniny.

NASA připravuje misi Artemis III v roce 2026. Jejím cílem je vysadit posádku na jižním pólu Měsíce. Do roku 2030 chce uskutečnit také misi s posádkou na Mars. Důležitou součástí obou programů je právě nutnost žít a pracovat po delší dobu v terénu.

Do oblasti, která se nachází tři kilometry pod hladinou Tichého oceánu, se vydává asi 20 000 chobotnic, aby se zde pářily, vychovávaly mláďata a poté zemřely, uvádí web LADbible. Místo se nachází necelých 130 km západně od Monterey v Kalifornii a je známé jako „chobotnicová zahrada“. Poprvé ho podle serveru Vice objevila v roce 2018 expedice amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA).

Sondy v dané lokalitě zachytily téměř nadpozemský jev. Následně bylo zjištěno, že se jedná o třpyt kůže chobotnic seskupených podél svahů hlubokomořské sopky zvané Davidson Seamount. Podle týmu vedeného Jimem Barrym, vedoucím vědeckým pracovníkem Výzkumného ústavu akvária v Montereyském zálivu (MBARI), je místo plné samic, mrtvých těl, zranitelných vajíček a vylíhnutých mláďat.

Tým chobotnicovou zahradu zkoumal pomocí dálkově ovládaného přístroje. Během tří let se do oblasti ponořil čtrnáctkrát. Výzkumníci došli k závěru, že v této lokalitě je teplá voda, která urychluje růst embryí chobotnic a pomáhá udržet druh naživu. Samicím zde trvá asi 1,8 roku, než „vyvedou“ svá mláďata – tedy že je hlídají a pečují o ně, dokud se nevylíhnou –, což je mnohem rychlejší proces než v jiných oblastech, kde chobotnice žijí. Některým hlubokomořským chobotnicím přitom trvá více než čtyři roky, než zplodí potomky. Vědci se domnívají, že lokalizované hlubokomořské zdroje tepla mohou být pro chobotnice a další druhy přizpůsobené teplu zásadní. V rámci studie zveřejněné v časopise Science Advances zjistili, že teplá voda poskytuje druhu chobotnic Muusoctopus robustus metabolickou vzpruhu, která zkracuje dobu rozmnožování.

O hlubokomořských vodách ale stále nemáme dostatek informací. Jak napsal server Guardian, podle Barryho existují i další hlubokomořské líhně chobotnic, které doposud nebyly objeveny. A zatímco tato zahrada chobotnic je chráněna v rámci národní mořské rezervace Monterey Bay, další lokality mohou být ohroženy vlečnými sítěmi a hlubinnou těžbou.