„V Brně se nelekli nových věcí. S bezdomovectvím tu chtějí skoncovat,“ říká odborník

29. duben 2016
03565796.jpeg

V Brně se minulý týden odehrál průlom v českém přístupu k řešení bezdomovectví. Brněnské zastupitelstvo schválilo projekt rychlého zabydlování podle filozofie Housing First, Bydlení především. V první fázi město poskytne byty padesáti rodinám bez domova. To je ale teprve začátek.

O celém programu jsme mluvili s Vítem Lesákem z Platformy pro sociální bydlení, která ve spolupráci s brněnskými politiky, úředníky a sociálními pracovníky Housing First v Brně připravuje. Zatím se lidem bez domova poskytovalo bydlení pouze po splnění sady podmínek, nový přístup je založen na přesvědčení, že bydlením je třeba začít. Podle odborníků z Platformy nemůže člověk na ulici svoje problémy bez střechy nad hlavou účinně řešit. Housing First má v evropských městech úspěšnost nad 80 %.

50 brněnských rodin získá letos nový byt. O jaké byty půjde a jak se s rodinami bude pracovat?
Budou to všechno městské byty. Některé z nich jsou přímo v majetku magistrátu, jiné jsou městských částí. Společně s brněnskými politiky a úředníky teď chodíme vyjednávat se starosty jednotlivých městských částí. Vysvětlujeme politikům, že pokud poskytnou své byty rodinám, které nemají kde bydlet, jsme schopni zajistit, že tyto rodiny budou pravidelně platit nájem, nebudou ničit jejich majetek a sousedství tím nebude trpět. Jsme příjemně překvapeni tím, že starostové opravdu jsou ochotní byty poskytovat. Celý program bude z 95 % financován z evropských sociálních fondů, které proudí přes ministerstvo sociálních prací, jenom 5 % má spolufinancovat město, nebo přesněji řečeno partneři. Tento projekt se realizuje ve spolupráci s několika partnery – podílí se na něm například neziskovka IQ Roma Servis, jejíž sociální pracovníci se teď budou jezdit školit do Holandska, kde máme klíčového partnera projektu. Holandsko je první zemí, která se do Housing First pustila.

Čtěte také

Poté co bylo po několika desetiletích jiných systémů pomoci jasné, že jiné formy podpory nefungují – ať už to byly různé typy azylových domů, nebo různé prostupné systémy. Ukázalo se, že pokud se systém nastaví tak, že se mu člověk musí přizpůsobit, efekt je velmi nízký a cena je velmi vysoká. V Holandsku se Housing First osvědčil natolik, že se letos amsterdamská radnice rozhodla všechny programy na ukončování bezdomovectví formovat podle tohoto systému. To znamená nejdřív poskytnout bydlení bez podmínek, následně pomocí sociální práce zajišťovat, že si ti lidé byt udrží a zlepší svoji celkovou situaci. Sociální pracovníci z Amsterdamu nás to učí teď v Brně.

03481469.jpeg

Jak se bude padesátka rodin vybírat?
Rozhodli jsme se, že nejférovější způsob výběru bude náhodný los. Říká se „rodiny bez domova“, pod tím si většinou vybavíme lidi na ulici, ale bezdomovectví mívá různé tváře. Jsou to třeba lidé těsně před exekucí, lidé v nevyhovujícím bydlení, lidé na ubytovnách, v azylových domech, lidé, kteří jsou v neustálém pocitu ohrožení, špatně se jim řeší jakákoliv další situace. Odhaduje se, že v Brně je asi 300 až 500 takových rodin, ale přesně to zatím nevíme. Nejprve nás čeká podrobné šetření, abychom strukturu této skupiny poznali, potom z nich budeme losovat těch 50.
Často se říká, že bydlení si udrží jen ti, co mají určité kompetence, jen ti, kteří si to takzvaně zaslouží. Ono se ale dost těžko pozná, které rodiny to jsou. Chceme ukázat, že nebudeme lidi vybírat podle nějakých zásluh ani podle toho, jestli někomu dluží, ale podle jejich potřeb. Pokud jsou ohroženi, jsou v nouzi, chceme jim pomáhat. Poté co vylosujeme těch 50, budeme další dva roky sledovat, jaký má bydlení a naše podpora efekt na jejich životy.

Přepokládáme, že to nebude jenom v tom, že si to bydlení udrží a budou platit nájem, ale že se stabilizuje celá jejich situace, že se jim třeba budou vracet děti, které byly umístěny do dětských domovů, že budou ve stabilním prostředí pravidelně chodit do školy, že se dospělým podaří získat zaměstnání. Předpokládáme to proto, že všude tam, kde se to vyzkoušelo, to takto bylo. Úspěšnost tohoto programu je omračující, v Holandsku to je 97 %. Housing First zkoušeli už v osmi evropských městech a všude to zatím bylo nad 80 % procent, jediná výjimka je Maďarsko, kde byl pokus přerušen a nebyl nikdy dokončen.

Čtěte také

Umístění prvních padesáti rodin není jednorázová zkouška, ale začátek dlouhého procesu, který tím startuje. Jak to bude pokračovat dál?
To je velmi důležitá otázka. Zatím se totiž mluví jen o jednom projektu, ale my jsme v Brně ve spolupráci s řadou sociálních pracovníků, úředníků a politiků naplánovali celkovou strategii ukončování bezdomovectví, záměrně říkám ukončování. Zatím se v ČR a i jinde spíš řešilo, jak bezdomovectví řídit a jak se bránit těm nejextrémnějším jevům, ale ve skutečnosti ho neukončovat. To znamená: nedávat těm lidem byty. My ho ale skutečně ukončovat chceme. Navrhli jsme sadu politik a projektů, abychom zajistili, že lidé nebudou z toho bydlení vypadávat, že budou mít podpůrné služby, kdyby měli problémy. Ti, kteří problémy mají a vypadli na ulici nebo do ubytovny, by se měli zase zvládnout vrátit, aby nebyli ve věčném koloběhu ulice a ubytoven, ale aby se prostě dostali do bytu s adekvátní podporou. Plánujeme spolupráci se soukromými majiteli bytů, chceme založit sociální nájemní agenturu, což by byla taková realitka, která by se ale soustředila na skupinu obyvatel, kteří mají nesnadný přístup k bytům. Také chceme garanční fond a tak dále. Náš první projekt je opravdu důležitou součástí, ale pouze malou součástí celého toho systému. Bude to také rámováno tím, že město si zřídí informační systém o bezdomovectví. Bude sledovat, jak se vyvíjí situace lidí v různých programech u neziskovek i v městských programech, a bude je průběžně vyhodnocovat. Tento první projekt chceme hodnotit za dva roky, abychom se v tom dalším, tříletém chodu mohli specializovat na to, co nám opravdu jde, a zbytečně nevyhazovat za něco, co je nefunkční.

Existuje zažitá představa, že si člověk musí pomoct sám. Také se často říká, že lidé, kteří jsou na ulici, si za to buď mohou sami, anebo na ulici být chtějí. Na odstartování takového programu je tedy zapotřebí úplná změna mentálního nastavení.
Přesně tak, když jsme do Brna loni na jaře přicházeli, tak jsme uspořádali několik seminářů, na kterých vystupovali zahraniční odborníci, kteří nám ukazovali, co funguje – abychom zbytečně nedělali ty stejné chyby, které už jsou známé odjinud. Také jsme se přestali omezovat předsudky, nebo takzvaným selským rozumem, a rozhodli se orientovat podle toho, co je funkční. Bylo to také zajímavě vidět na zastupitelstvu, kdy se politici z různých stran po delší diskuzi shodovali na tom, že nemá smysl před tím problémem zavírat oči a vytlačovat lidi na okraj. Nemá smysl vytvářet programy, které pro 80 % potřebných lidí stejně nebudou fungovat, je spíš potřeba si tu situaci popsat a řešit ji způsoby, o kterých víme, že se osvědčí. Takže tam se odehrála celá řada myšlenkových přerodů i mezi sociálními pracovníky, kteří ještě někdy v květnu říkali, že si to nedovedou představit, dnes jsou už motivováni k tomu, aby se vzdělávali v nových přístupech a byli motorem té změny.

03481467.jpeg

Proč se Housing First povedlo prosadit právě v Brně?
Já si myslím, že Brno v tom nezůstane samo. Ale bylo to tím, že je tu nové liberální složení radnice, chtěli tu zkoušet nové věci, nebyli vůbec konzervativní. Také jsou ve městě v tomto oboru zkušení odborníci i sociální pracovníci, jak na městských úřadech, tak v neziskovkách. Oni se prostě těch osvědčených receptů, které přichází z jiných zemí, nelekli. V Brně je otevřená občanská společnost, možná někde jinde by třeba vznikla petice, politici by se lekli a skončilo by to. V Brně ne, hned několik politiků říkalo „ano, zkusme to“. A občané je evidentně podpořili. Poslední dobou jezdím do různých českých měst a vidím, že i jinde to už dává smysl, o tématech, se kterými by mě ještě nedávno hnali, už dnes poslouchají. Možná je to tím, že čím dál víc lidí chudne a čím dál víc lidí má dluhy, sociální pracovníci jsou také frustrovaní, na Housing First se ale začínají dívat s nadějí.

Zmiňuješ, že Česká republika chudne, jaký je trend, co se týče sociálního vyloučení a ghettoizace?
Na základě nedávno zveřejněné mapy sociálně vyloučených lokalit se potvrzuje něco, co vidíme dlouhodobě: venkov chudne, regiony s nízkou zaměstnaností a možnostmi práce se vylidňují, nemovitosti klesají na ceně a stěhují se tam jen lidé, kteří si bydlení jinde nemohou dovolit. Velká centra měst pohlcují aktivní lidi, ale také se tam vytváří ghetta. Do toho nám vstoupily některé zákony týkající se dávek, což ovlivnilo bujení ubytoven. Na tom se ale podílelo i systémové vylučování z bydlení, obce často privatizovaly byty bez rozmyslu a nevytvářely žádné podpůrné nástroje, díky kterým by si lidé mohli byty udržet. Holt se pak víc lidí stahovalo do ghett, chudých sídlišť, rozpadlých baráků na venkově zaplněných lidmi. Rozvoj ubytoven tím pádem nemůžeme házet jen na dávkovou politiku a mafii s chudobou.

Čtěte také

Nový projekt se podařilo rozjet ve spolupráci s městem Brno, pojďme připomenout, jaký je v současnosti postoj a aktivita státu v oblasti sociálního bydlení, co se v tomhle ohledu v poslední době událo?
Důležité politiky, které ovlivňují situaci bezdomovectví, jsou velmi různorodé a často kontraproduktivní. Některá ministerstva, třeba ministerstvo pro místní rozvoj se dlouhodobě nijak pozitivně nepřičiňuje na tom, aby se bytová situace chudších nebo sociálně vyloučených zlepšovala. Je to třeba nastavením dotací na podporované bydlení, na které většina těch nejchudších nedosáhne, nebo to byla dlouhodobá koncepce sociálního bydlení, kterou ještě před pár lety ministerstvo připravovalo a chtělo podporovat právě ubytovny. I momentálně, kdy je znát pozitivnější trend, vláda schválila koncepci sociálního bydlení, tak ministerstvo ani nehodlá plnit úkoly, které pro něho z koncepce vyplývají.

Zatímco Ministerstvo práce sociálních věcí poslední rok a půl intenzivně pracuje na zákonu o sociálním bydlení, který by mohl zcela změnit rámec řešení bezdomovectví v České republice. Obce by získaly dlouhodobý výhled financování a nějaké základní povinnosti, ale také podporu, aby mohly na svém území bezdomovectví skutečně řešit. Vyjasnily by se kompetence, sjednotil systém dávek do bydlení, to by bylo všechno pozitivní, pokud se to povede, zákon by se měl projednávat koncem tohoto roku. Na druhou stranu: to samé ministerstvo loni opakovaně prosazovalo dávkové politiky, které by nejchudším a neohroženějším uškodily. Jednak to byl původní návrh na to, že by dávky na bydlení na ubytovnách schvalovaly obce, což destabilizovalo a ohrozilo řádově tisíce rodin. Tento návrh ministerstvo dostalo za úkol přepracovat, a nový návrh nebyl o mnoho lepší, chtěl zastropovat dávky na takové úrovni, že by je lidé museli platit ze svého životního minima anebo by prostě opouštěli ubytovny a dostávali by se na ulici. Takže jedno ministerstvo může dělat docela protichůdné politiky. Doufáme, že se to od letoška vylepší, za přípravu zákona o sociálním bydlení ministerstvo a tuto vládu za Platformu velmi chválíme.

03565798.jpeg

Která země nebo město je pro vás vzorem v přístupu k bezdomovectví? Je to zmiňované Holandsko?
V Evropě je to celá řada měst nebo zemí. Jsme s Platformou a brněnským projektem zapojení do celoevropské kampaně pro ukončování bezdomovectví, kde je spolu s námi Londýn, Lyon, Kodaň, Madrid a Barcelona, tam se jezdíme navzájem od sebe učit. V systémovém přístupu je to v poslední době zejména Skotsko, Holandsko a Finsko. Konkrétně třeba v Amsterdamu je to zajímavé v tom, že si tu po několika letech pilotování přístupu Housing First vyhodnotili, že jim to funguje natolik, že se to stalo povinným přístupem pro všechny organizace. Dřív to bylo tak, že kdokoliv z ulice nejdřív vstoupil do azylového zařízení, které bylo často drahé a nefunkční, podobně jako u nás. Pak se možná někteří šťastlivci dostali do bytu. Teď je to naopak, pokud se někdo ocitne v bytové nouzi, musí mu být nejdřív nabídnut byt s adekvátní podporou, teprve pokud tato intervence nevyjde, tak je možné ho řadit do nějakého alternativního, azylového bydlení. Takže Amsterdam je pro nás nejenom vzorem a inspirací použitou metodou, ale také systémovostí, vyhodnocováním toho, co funguje a co ne, a rozšiřováním funkčního na oblast celého města.

Jak se ti líbil seriál HBO Show Me a Hero s Oscarem Isaacem, který se věnoval netradičnímu tématu sociálního bydlení a byl inspirován skutečnými protesty v americkém městě Yonkers?
Je zajímavý a užitečný, dal jsem o něm vědět všem svým kolegům, se kterým spolupracuju na přípravě brněnského projektu, a už je to pro nás něco jako povinná literatura, všichni jsme to viděli. I pro nás samotné je to inspirativní, ukazuje se tam, na co přesně místní politici a plánovači sociálního bydlení naráželi, jak se vyrovnávali s velmi negativní reakcí veřejnosti, jak spolupracovali s jednotlivými odpůrci, kteří poznávali jednotlivé rodiny. A někteří se díky tomu nakonec stali velmi konstruktivními spojenci. Pro nás je tato historie ze státu New York velkou inspirací.

Další články autora