„V Evropě jsem se nudil už po půlroce,“ říká Vorotnikov z ruské umělecké skupiny Vojna

V České republice se Oleg Vorotnikov už nějakou dobu zdržuje i se svou ženou Natalijou Sokol a jejich třemi dětmi. Vorotnikov i Sokol jsou členy skupiny Vojna, která se proslavila odvážnými performancemi kritickými k ruskému režimu. K nejznámějším patří akce Úd v zajetí FSB („Chuj v plenu u FSB“) z roku 2010 – umělci tehdy na zdvihací most naproti petrohradskému oddělení ruské tajné služby FSB namalovali obří penis. Na podzim téhož roku pak Vorotnikova zatkli při akci Palácový převrat (Dvorcovyj perevorot) – při ní umělci pod záminkou hledání ztraceného míče převrátili na střechu několik policejních aut. Na začátku roku 2012 odešel Vorotnikov do Itálie, později žil ve Švýcarsku, kde celá rodina požádala o politický azyl. Rusko na něj kvůli obviněním z chuligánství, urážce úředních osob a násilí vydalo mezinárodní zatykač.

Azyl u Ztohoven a kradení v sámošce

V České republice Vorotnikova v září 2016 zatkli – policie ho zadržela při krádeži v samoobsluze. To už tu jeho rodina žila několik měsíců. Pomáhali jim členové umělecké skupiny Ztohoven. V ruských umělcích, které ze začátku vnímali jako své kolegy a jeden z důležitých inspiračních zdrojů, se kvůli Vorotnikovovi postupně zklamali. Vadila jim jejich neochota přizpůsobit se českým podmínkám, spolupracovat a dodržovat elementární podmínky soužití. Definitivně se s ruským kolegou rozešli 23. září, když na serveru Aktuálně.cz vyšel kontroverzní rozhovor, ve kterém Vorotnikov vychvaloval Putina. Prý „sjednotil ruský národ“. Roman Týc ze skupiny Ztohoven na Facebooku mimo jiné napsal, že Vorotnikovova rodina se vloupala do bytu jednoho z Týcových kolegů a do ateliéru v Českém Krumlově. Tvrdí také, že ochotně přijímali peníze, ale současně kradli v obchodech luxusní potraviny.

Soud Vorotnikova z předběžné vazby propustil – Rus musel slíbit, že se vydávacímu řízení nebude vyhýbat, a dokud neskončí, Českou republiku neopustí. Umělci a jeho rodině poté ubytování nabídl dokonce Karel Schwarzenberg. V listopadu se rodina nastěhovala na zámek Čimelice, který měla jen pro sebe. Teď ale z nejasných důvodů opět žije v Praze. Vorotnikov prý také neplní slib, který soudu dal, a nechodí k výslechům. Navíc se nezdržuje na adrese, kterou soudu sdělil. Proto na něj městské státní zastupitelství nedávno znovu vydalo zatykač. I pokud by ho policie znovu zatkla, není moc pravděpodobné, že by ho české úřady do Ruska vydaly. V posledních dnech celá rodina navíc řeší kritickou situaci – jejich pětiletou dceru srazilo auto a při svém přístupu k institucím a penězům mají pochopitelně velký problém s tím, aby jí zajistili nezbytná vyšetření a lékařskou péči.

Ve squatu v Benátkách

S Vorotnikovem a jeho rodinou mají špatné zkušenosti i lidé z jiných evropských zemí, kteří jim v různých obdobích jejich putování vyšli vstříc. V Benátkách rodina žila ve squatu Ospizio Contarini. Jejich spolubydlící si však dlouhodobě stěžovali na to, že je s nimi těžké vyjít, a v červenci 2014 je ze squatu za dramatických okolností dostali násilím. Vorotnikov chtěl své obydlí bránit se sekerou v ruce, při potyčce mu ale squatteři podle lokálních médií rozbili hlavu. V dubnu 2015 přijeli na pozvání Adriana Notze, ředitele mezinárodních projektů v klubu Cabaret Voltaire, do švýcarského Curychu a později se přesunuli do Basileje. Rodina si v zemi podala žádost o azyl a nastěhovala se do basilejského squatu Wasserstrasse. Po několika měsících komplikovaného soužití o nich ale tamní obyvatelé začali mluvit jako o „bezohledných, manipulativních, zraňujících, ignorantských a nesolidárních“ lidech. Situaci musela nakonec vyřešit policie. V centru pro žadatele o azyl umělci moc dlouho nevydrželi a v dubnu 2016 zmizeli v ilegalitě.

Zahnívající Západ

15. května 2017, tedy už v době pobytu v ČR, přinesl ruský list Kommersant s Vorotnikovem dlouhý rozhovor, kde se umělec kriticky vyjadřuje ke svým zážitkům z Evropy. Obává se také hrozícího zatčení: „‚Přátelé‘ nás podrazí. Bydlíme teď v jednom poloopuštěném domě, obývaném narkomany, přímo pod námi je byt upravený k pěstování konopí. Po vydání zatykače jsme se pokusili ukrýt v ilegalitě, ale daří se nám to jen s velkými obtížemi.“

Z rozhovoru se zdá, že Vorotnikovovy pocity z pobytu v Evropě jsou jednoznačně negativní. Západ je podle něj skutečně „zahnívající“, jak kdysi s oblibou tvrdila sovětská propaganda. „Nedá se jim pomoci a možná to tak je dokonce lepší. Ale co mě, do háje, štve, je to, že tu ztrácím čas. V Rusku jsem žil 33 let a stejně pro mě ta země zůstávala záhadou, byla pro mě pořád plná tajemství – v lese, ve městě, na venkově. A tady už za půl roku můžu o každém říct, co si myslí, jak to bude skrývat nebo stavět na odiv a jak bude jednat.“ Evropa podle něj čelí epidemii psychózy, způsobené strachem o vysokou životní úroveň. Vorotnikov tvrdí, že Evropané věří „v absolutní temnotu“. „V jejich [Evropanů] světonázoru je jedno takové místo – černá díra, jakási absolutní temnota.“

Umělecká skupina Vojna v roce 2008 |foto: CC SA 1.0

Umělec si také stěžuje na nedávný případ policejního násilí, kterému byli vystaveni, když je po setkání s advokátem Pavlem Uhlem zadržela policejní hlídka, nespokojená s jejich doklady. „Když nás přivedli na stanici, rozdělili nás a začali nás prostě bít, přičemž jsem se poprvé setkal s tím, že ženu bili do obličeje. Tady si policie může dělat, co chce, a společnost tvrdé jednání policie podporuje, protože žije jako na frontové linii, ve stavu paranoie: oni jsou přece Rusové, říkají si o nás.“ Jeho žena Natalija, zvaná Koza, to komentuje slovy: „Dokonce ani ruský fízl by se tak nechoval k ženě, která s sebou má dítě.“ Pražská policie se podle vyjádření své tiskové mluvčí o údajném incidentu dozvěděla až na základě dotazu Českého rozhlasu. Žádná ze zúčastněných osob se prý v minulých týdnech a měsících na kontrolní orgány Policie ČR se stížností na postup policie neobrátila. Celou událostí se budou zabývat pracovníci Odboru vnitřní kontroly Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, kteří okolnosti případu prověří.

Nesmrtelný pluk se dá dělat lépe

Vorotnikov uvádí i další podobné případy brutálního násilí proti své osobě – tak totiž interpretuje to, co se dělo v Benátkách a v Basileji. Všechno to podle něj má jeden jediný důvod: „Říkám to, co říkat nesmím – když jsi jednou disident, musíš znát své místo a neporušovat tabu! Naše proruská pozice nás dvakrát div nestála život. V Čechách to má podobu nekonečné štvanice, která trvá doteď.“

Pokud se umělec dokáže vrátit do Ruska a všechno půjde hladce, chtěl by se věnovat oficiální propagandě. Chválí i u nás známou akci Nesmrtelný pluk, každoroční demonstraci, při které účastníci kráčí s portréty svých příbuzných padlých za druhé světové války, aby tak připomněli vítězství nad nacismem. „Dá se to dělat stotisíckrát lépe a tak, aby to bylo zajímavé, nápadné, aby to uviděli absolutně všichni, celý svět. Nejenom my, nejenom nějaká část ruské společnosti, která se označuje za vlastence, ale úplně všichni, všichni!“

Show Must Go On

Do trochu jiného světla jeho předcházející vyjádření staví odpověď na novinářovu otázku, jak to tedy bylo s jejich odmítáním peněz a soukromého vlastnictví. „Vždyť jsme umělci, musíme lidem předvádět show. Opravdu jsme to tak dělali, nelhali jsme. Úkol je něco předvést. Abyste člověku, který vám položí otázku ‚Odkud jste vzali těchhle pět tun bílé barvy?‘, mohli říct: ‚Odtamtud, ale není to pět tun, jenom 50 litrů. Je takový obchod, tam zajdeš a máš na výběr dvě možnosti – buď si barvu koupíš, nebo prostě otevřeš batoh a strčíš ji dovnitř.‘“

Jisté je jenom jedno – svými výroky a chováním proti sobě umělec dokázal poštvat nejen represivní aparát Putinova Ruska, ale téměř každého. Je to všechno součástí show, kterou divákům předvádí celý svůj život?