Václav Cílek: Cesty a potkávání člověka s přírodou

7. prosinec 2009
Václav Cílek

O studiu v tanzanské škole, suvenýrech a nejistém až pochybném přínosu cestování. O gnawa muzice ze severní Afriky a současné hudbě vůbec. O krajinách vnitřních a vnějších. O tom všem jsme mluvili v cestovatelské a outdoorové Casablance. Hostem byl totiž Václav Cílek, geolog, esejista, spisovatel, filosof, překladatel a popularizátor vědy, ředitel a čerstvý držitel ceny Nadace Vize 97.

Jaký je význam Cílkova hesla "Malý zážitek z krajiny, kde jsem doma, má větší význam než velký zážitek z krajiny, kde jsem na návštěvě."? Casablanca tedy tentokrát byla na téma cesty a potkávání člověka s kulturou a přírodou, a to v reflexi všeobecně vzdělaného člověka, který k tomuto tématu má cestovatelům co říct.

Václav Cílek vystudoval příbramskou hornickou průmyslovku (střední školu studoval také v Tanzanii, kde jeho otec pracoval u naftových nalezišť jako geolog) a geologii na PřF UK. Pracoval v Hornickém ústavu Akademie věd, od roku 1990 v Geologickém ústavu, který v současnosti vede jako ředitel. Mezi jeho publikace patří Krajiny vnitřní a vnější, Makom: Kniha míst nebo Dýchat s ptáky. Václav Cílek se také objevuje jako host vysílání ČRo 2 - Praha (Jak to vidí) a ČRo 3 - Vltava.

01050612.jpeg

Ilustrativní ukázkou z Cílkova uvažování o cestování můžou být také "poutníkova pravidla", která najdete v závěru knihy Krajiny vnitřní a vnější (nakl. Dokořán):

Pravidlo domova
Člověk je doma v jedné krajině. Někteří obsáhnou dvě či tři krajiny, ale ne víc. Každá, byť malá památka místa, kde jsme doma, je důležitější než velká památka jiné krajiny. Ale přesto potřebujeme jezdit do ciziny - kvůli srovnání, kvůli poznání malosti domova i uvědomění si, kam patříme.

Pravidlo rezonance
Důležitější je malé místo, se kterým souzním, než velké poutní místo, kde jsem jen návštěvníkem.

Pravidlo nenahraditelnosti
Existují místa, která nelze nahradit žádnými jinými místy. U nás to je například Vyšehrad, Velehrad a Říp. Jsou nenahraditelná města jako Znojmo a Praha. (...)

Pravidlo různých pohledů
Někdo vnímá krásu místa, jiný mýtus či poezii, jiný rozumí náboji a prou?dům energií. Žádná z těchto cest není nad řazená jiné. Mnozí prohlašují, že vědí, kudy a jak proudí skrytá síla - ale to je často jen poznání technika, který ví, jak je "věc" udělána, kudy vedou dráty, aniž by vnímal jiné, stejně důležité (nebo důležitější) aspekty. Málokdo je ustrojen tak, aby naslouchal více múzám.

Pravidlo pokličky
Některá místa, a dokonce celé krajiny jsou otevřené a přátelské, jiné jsou kryty pokličkou - uzavřené či zraněné a trpící. Hlouběji je třebas ně?jaký pokřivený, ale přesto krásný vnitřní život. Příklad: větší části Krušných hor a Sudet obecně. Jsou také krajiny jako Český kras, jejichž bytost uniká, skrývá se v ponorných řekách a jen málokdy vystupuje k povrchu. Můžete v nich žít roky a nezahlédnout ji. Neznamená to však, že není.

Pravidlo návratu
Tak jako existuje láska na první pohled mezi lidmi, tak existuje mezi člo?věkem a místem. Většinou je však nutné se vracet, pozorovat a sžívat se. Opravdu silná místa se otevírají třeba jen na pár hodin za celý rok. Je nutné sem přicházet za různých denních a ročních dob. (...)

Zákon pomalého přibližování
Představa, že je možné přijet autem, pobýt a porozumět je na většině míst iluzorní. Některá místa jsou plachá, jiná se chovají jako generální ředitel - přijmou vás, ale budete čekat. Vím o jednom místě (určitě jich je mnoho, ale neměl jsem na ně čas), kde je nutné přibližovat se tři dny. K neznámým posvátným místům nikdy nepřicházíme přímo, je lepší jít pomalu, váhat, místo nejprve obejít a pak se přiblížit. Neznámé místo je nejenom to, které neznáme, ale také to, které nezná nás. Některá místa vyžadují velkou úctu, jinde je na překážku a úsměvem svedeme víc.

Pravidlo přátelského pošťuchování
Chceme-li poznat nějaké místo, je třeba střídat aktivní a pasivní přístup. (...)

Pravidlo posvátných her
Jsou místa či linie, kde se dějí neobvyklé věci a citliví lidé vídávají ne?obvyklé obrazy. V mnoha případech tyto jevy odkazují ke skutečným událostem a zasluhují pečlivou pozornost. Je však mnoho míst hravých či nadaných zvláštním (někdy zlomyslným) humorem, která produkují obrazy, jež nemají být vysvětlovány. (...)