Válka podle kalendáře. Sci-fi romány Yoon Ha Leeho spojují military sci-fi s matematickou dystopií

Zápletky, které romány Liščí gambit a Krkavčí lest nabízí, přitom rozhodně nijak originální nejsou. Galaktické impérium vede vleklou válku s nejrůznějšími vzbouřenci. Někteří z nich teď obsadili vesmírnou Pevnost rozsypaných jehel a imperiální armáda má za úkol ji dobýt zpět.

Yoon Ha Lee|foto:Mann, Nakladatelství Host

Velitelka Čeris se rozhodne použít riskantní strategii – povolá do boje generála Jedaa, který má pověst geniálního stratéga, ale také nelítostného šílence, který pro vítězství neváhá zdecimovat vlastní armádu. Generál se ovšem nachází ve stavu izolovaného vědomí bez těla, takže aby se mohl vydat na misi, potřebuje hostitele. Tím se má stát právě Čeris, která bude své tělo sdílet s Jedaovou myslí.

Mimořádně neobvyklý je ale svět, ve kterém se Mašinérie říše odehrává. Galaktické impérium má totiž extrémně rigidní strukturu, která je založená na kastovním principu a držení se přesných časových harmonogramů. Je to zkrátka společnost, která je postavená na extrémním, geometricky přesném řádu.

Celé impérium nese název Hexarchát podle počtu jednotlivých kast a řídí se podle unifikovaného kalendáře stvrzovaného množstvím pravidelných rituálů, který má udržet časoprostorovou jednotu říše. Rebelové se vyznačují právě tím, že se od ústředního kalendáře odlišují.

Obálka knihy Yoon Ha Leeho Liščí gambit|foto:Nakladatelství Host

Jedna z kast, Kelové sloužící jako armáda, má do svého vědomí vepsaný „formační instinkt“, který jejím členům pomáhá dodržovat předepsané bojové formace a poslouchat rozkazy nadřízených. Matematika a prostorová představivost hrají rozhodující roli i při kosmických bitvách a hlavně ve vzpouře proti Hexarchátu, v níž jde o to, jak přenastavit ústřední imperiální kalendář podle nových rovnic.

Yoon Ha Lee dokázal na precizním světě matematiky vystavět dokonale posthumanistickou, zmechaničtělou společnost, ve které jako by se zbytky lidskosti hrdinů existující uvnitř velkolepé mašinérie Hexarchátu bouřily proti tomu, zůstávat pouhými součástkami celého stroje.

Vedle toho se kniha pořád čte jako strhující vojenská sci-fi se všemi klasickými prvky, jako jsou velkolepé bitvy, intrikování a zrady, krutá rozhodnutí velitelů, při nichž často musí ve jménu vítězství obětovat vlastní vojáky, ale i pohledy do životů a myšlení samotné pěchoty, jejichž životy i smrt jsou odkázané na běh celé válečné mašinérie.

Autor sice říká, že své romány rozvrhuje jako matematické rovnice, přesto se mu obdivuhodně daří propojovat vypravěčskou mechaniku s životnými, organickými postavami a jejich problémy.

Obálka knihy Yoon Ha Leeho Krkavčí lest|foto:Nakladatelství Host

Yoon Ha Lee je sice trans osoba, která se identifikuje jako muž, nicméně podle vlastních slov ve svých knihách genderové identity příliš nerozebírá, protože je to pro něj stále obtížné a bolestivé téma. První dva díly Mašinérie říše rozhodně nemají gender jako hlavní téma, ale genderové a sexuální fluidity je v něm na válečnou sci-fi přesto docela hodně. Stačí už jen to, že hlavní hrdinka sdílí své tělo s vědomím jiného muže. Ve druhém díle také přibývá menšinových sexuálních vztahů mezi postavami, a to včetně incestního svazku mezi dvěma bratry.

Do románové trilogie Mašinérie říše se díky její komplexnosti možná hůře proniká, ale jakmile si jednou na hexarchátní kalendář zvyknete, už nebudete chtít žít podle ničeho jiného.