Intergalaktická válka s humry. Román Jejich moře je chytrý politický sci-fi thriller

Cambiasovo jméno zatím není mezi scifisty příliš známé. Ostatně zatím se pohyboval spíš v prostředí her na hrdiny a deskovek, pro něž psal scénáře. Mimo jiné je autorem hry Bone Wars: The Game of Ruthless Paleontology inspirované tzv. „válkou o kosti“, jak se říkalo soupeření dvou věhlasných paleontologů na sklonku devatenáctého století, a hry Parasite Unleashed, jejímž námětem jsou paraziti. Jeho prvnímu románu Jejich moře docela odpovídá i Cambiasovo vzdělání – věnoval se sociologii a historii přírodních věd. V jeho knize se právě mísí objevitelský zápal přírodních vědců se zájmem o střety kultur a civilizací.

Kniha vypráví o vědecké stanici Hitode, která na oceánské planetě Ilmatar zkoumá rasu inteligentních podmořských bytostí připomínajících humry nebo kytovce. Lidstvo je v té době ale součástí meziplanetárního společenství a na jeho vědecké výpravy dohlíží vyspělejší mimozemská civilizace Šolenů. Ti zase vypadají trochu jako čtyřnohé vydry bez srsti. Šolenové přitom uznávají politiku mírumilovného soužití a nevměšování se do chodu méně vyspělých civilizací. Kvůli tomuhle přesvědčení jsou ale ochotní vyprovokovat válku s lidstvem.

Čtěte také

Mimozemšťane, nezlob se. Román Iaina M. Bankse Hráč je skvělá kosmická sci-fi o hrách a utopiích

Politika nevměšování patří ke klišé klasických dobrodružných sci-fi příběhů. Má bránit vyspělým kosmickým civilizacím kolonizovat planety, jejichž obyvatelé si ještě nevytvořili technologie k vesmírným letům. Cambias si bere právě tohle klasické téma a ukazuje, že to s ním není tak jednoduché. V příběhu o čím dál napjatějších vztazích mezi trojicí civilizací snáší argumenty pro i proti. Ve výsledku ale klade spíš otázky, než že by dával jasné odpovědi – každá ze stran tu má máslo na hlavě. Šolenové se sice tváří jako civilizace, která se řídí etickými principy, ale ve skutečnosti svou vlastní etiku povýšenecky diktují ostatním a v pozadí jejích rozhodnutí stojí třenice mocenských klik. Lidé se na jednu stranu zaklínají touhou po objevování tajů vesmíru, ale až příliš snadno se nechají strhnout k násilí a pro získání bojové výhody jsou ochotní porušit všechny protokoly. Proto také kniha střídá pohled lidí, Šolenů a Ilmatařanů.

Čtěte také

Nepitvejte příběhy, říká Jeff VanderMeer v Knize divů. Text učí tvůrčí psaní i ekologickou imaginaci

Tyhle problémy Cambias otevírá ve vyprávění, ve kterém je cítit ducha klasické kosmické sci-fi. Vychází z dnes už hodně utopických představ, že lidstvo bude schopné cestovat do dalekého vesmíru, ale samotná společnost se nijak zásadně nepromění. Také tak trochu předpokládá, že všechny mimozemské civilizace budou řešit víceméně stejné společenské problémy. Přesto se mu podařilo do románu dostat to, kvůli čemu se dodnes vyplatí spoustu starých a v lecčems naivních sci-fi románů číst – vzrušující pocit nových, nelidských zkušeností. Tady je to hlavně jeho popis Ilmatařanů, kteří se od lidí hodně dramaticky liší svou anatomií i životním prostředím, a to má vliv na celý jejich životní styl včetně komunikace. V pasážích psaných z pohledu Ilmatařanů je cítit osvěžující pocit radostného údivu z jinakosti.

Jejich moře tak stojí na příjemné hranici mezi spotřební dobrodružnou sci-fi a ambicióznější literaturou. Možná mu chybí trochu razantnější finále, které by vztahy mezi civilizacemi silněji rozehrálo. Cambias se nicméně hodlá do světa stanice Hitode vrátit ve své příští knize, kde bude konflikt lidí a Šolenů pokračovat.