VanderMeerův houbový noir a Sádlovo klábosení o krajině. Knižní tipy Radia Wave se hodí i na puťáky

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy číst - čtení

Krosna bez knížky je sice lehčí, ale taky o dost nudnější. Následující knižní tipy vám letní zážitky nepochybně zpříjemní. Dystopické povídky nobelistky Olgy Tokarczukové razantně zkrátí každou cestu vlakem, postřehy Jiřího Sádla o krajině vás donutí pozorovat své okolí úplně novýma očima. Pro milovníky lehké váhy máme i útlou knížku skvělé poezie nebo esej o klimatu. A samozřejmě nechybí Hájíček.

Jeff VanderMeer – Finch (Argo)

Dílo Jeffa VanderMeera znáte možná zatím jen přeneseně – třeba díky Netflixu a filmu Anihilace. Ten vznikl na základě Vandermeerovy románové trilogie o tajuplné Oblasti X, která se vymyká všem lidským znalostem o přírodě a trochu tak působí jako zákeřnější verze světa ze sci-fi klasiky Piknik u cesty od bratrů Strugackých. VanderMeerovy knihy v Česku už pár let vydává nakladatelství Argo, které mezi tuzemské knihkupce právě rozeslalo rozsáhlý román z roku 2009 Finch. Žánrový alchymista VanderMeer tentokrát zdatně kombinuje fantasy s noirovou detektivkou. Zapšklý vyšetřovatel John Finch musí řešit záhadnou dvojnásobnou vraždu člověka a šeďáka, člena zvláštní, houbovité rasy, která okupuje lidské obyvatele města Ambra. Finch je kniha, která všemi póry dýchá paranoiu a kde všechno lidské tlí pod nánosem plísní a hub. Tohle není steam punk, ale fungální punk. 

Jiří Sádlo – Krajina! (Kodudek)

Jiří Sádlo – Krajina!

Jestli vás zajímá vztah přírody a člověka, ale nechcete se bát zlé rasy houbovitých humanoidů, zkuste novou knihu Jiřího Sádla, nazvanou prostě Krajina! Jak neoriginální bývá Sádlo při pojmenovávání svých titulů (jedna z jeho předchozích knih se jmenovala Praha a Brno), tak intenzivní a nápaditý bývá uvnitř textů. Sádlo se zabývá rostlinnou sociologií, což mimo jiné znamená, že rád chodí na procházky pod dálniční a železniční mosty a tam s kelímkem piva zarytě vypráví historii zplanělých růží, které bují mezi pneumatikami a olejovými skvrnami. Krajinu! si vezměte s sebou na každý letní čundr, díky Sádlovým postřehům se na mírné kopce na obzoru budete koukat docela jinak. Třeba jako na smetí z kapsy kalhot. 

Jillian Tamakiová, Mariko Tamakiová – Jedno obyčejný léto (Paseka)

V letních knižních tipech přece nesmí chybět komiks. Zvlášť když se jmenuje Jedno obyčejný léto a vypráví o prázdninovém přátelství. Wendy a Rose se potkávají vždycky jednou za rok, scházejí se na pobytech u oceánu, kam jezdí se svými rodinami. Klidná hladina letních dnů se začne čeřit, obě kamarádky jsou s každým létem o něco větší a chytřejší, tedy i zranitelnější. Všechno najednou trochu bolí, všechno je trochu víc vidět. Utajované hádky rodičů, rozdíly mezi Wendy i Rose a dospělost jako přívalová vlna, která vás smete, ať chcete, nebo ne. Vůbec se neděste poznámky „od 13 let“, která asociuje, že Jedno obyčejný léto je young adult záležitost. Kdy jindy a jak jinak si připomenout citlivost dospívání a letních přátelství než za dlouhých horkých večerů. 

Olga Tokarczuková – Bizarní povídky (Host)

Olga Tokarczuková – Bizarní povídky

Bizarní povídky sice ještě svou netflixovskou adaptaci nemají, ale při jejich čtení budete mít jistě pocit, že jste narazili na knižní verzi dystopické seriálové senzace Black Mirror. Nestává se často, že Nobelovu cenu získá někdo, kdo píše knihy, u kterých zažijete binge-reading. Olga Tokarczuková je přitom nejen čtivá, ale taky v Bizarních povídkách připravuje čtenářům skvělou přehlídkou neotřelých vizí světa.

Jednou je tu Divočina, chráněné území planety, na které nesmí vkročit lidská noha – pokud tam chcete, člověkem prostě být nesmíte. Jednou svět dostane nového mesiáše, což s sebou nese i vzpomínku na to, co lidstvo provedlo svým předešlým spasitelům. Tokarczuková v souboru poetických sci-fi textů nikdy nezůstane u pesimistických představ. Jejími příběhy protéká zvláštní něha. Ideální četba pro všechny, kdo se v horkých dnech nechtějí vzdát přemýšlení. A jestli se někdo nebojí ani tlustých bichlí v krosně, může zkusit Tokarczukové opus magnum, skoro osm set stran dlouhé Knihy Jakubovy. 

Milan Děžinský – Hotel po sezóně (Host)

Jestli se chystáte na puťák, potřebujete verše ˜– nejlépe rýmované, aby to šlo do rytmu kroku. Přesně takové má laureát Magnesie Litery za poezii, Milan Děžinský. Jeho nová sbírka Hotel po sezóně jistě uchvátí i čtenáře, kteří se jinak básním vyhýbají. Děžinský v Hotelu skládá poctu prvorepublikovým klasikům Nezvalovi, Seifertovi nebo Biebelovi. Nevyhýbá se přitom  aktualizacím, a tak v jeho básních vznešeně poletují drony a básní se tu i o klimatické krizi. Děžinského poezii prostupuje subtilní humor i melancholie, člověk má chuť si jeho verše smutně opakovat do kroku: “Vrávoráme / Staneme uprostřed chůze, nevědouce, kam jsme spěli // Noční hmyz přepadá přes hranu večera / a mizí tam, kde mizí myšlenky, které jsme zapomněli.“

Jiří Hájíček – Plachetnice na vinětách (Host)

Jiří Hájíček – Plachetnice na vinětách

Nebyly by to správné knižní tipy, kdybychom nedoporučili nového Jiřího Hájíčka. Současná česká próza snad nemá úspěšnějšího a oblíbenějšího autora než je jihočeský rodák s vizáží skromného bankéře, kterého tak často vídáme v televizi, jak přebírá literární ceny. V čem ale spočívá Hájíčkův úspěch, jenž se jistě zopakuje i v aktuální Plachetnici na vinětách? Je to jeden z mála autorů, který píše o normálních lidech, aniž by sklouzával k banalitám nebo romantizování. Hájíček píše neokázale, bez patosu, zato pečlivě a přesně. Tentokrát o Marii, rozvedené čtyřicátnici z Prahy, která se vydává do Českého Krumlova, kde ze svého života tvoří pozdní bildungsroman. 

Karin Lednická – Šikmý kostel (Bílá vrána)

A ještě jeden tuzemský tip, tentokrát z Karviné. Aby mohla napsat první díl trilogie o ztraceném, poddolovaném hornickém městě poblíž Ostravy, Karin Lednická prý prodala nakladatelství. Nejspíš se to vyplatilo, protože Šikmý kostel zatím u čtenářů patří k nejvyhledávanějším románovým titulům. Vyprávění o Barce, jejích dětech, Julce a dalších obyvatelích kraje, v jehož podzemí se právě našel uhelný poklad, je v lecčem dost konzervativní. Nabízí ale velmi moderní perspektivu – na komplikovaný svět horníků se tady dívá hlavně očima jejich žen. Jako bonus si četbu doplňte ještě o letošního nominanta na Magnesii Literu, dokumentární knihu Kamily Hladké – Hornické ženy. A pro další tipy na dobré knihy o těžkém životě v podzemí si poslechněte Liberaturu

Kterou knihu si přibalit do vlaku a co vzít k listování u vody? Poslechněte si, co radí Jonáš Zbořil hlasem Antonína Tesaře.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související