Ve skříni s Terezou Semotamovou: Bydlení ve skříni jako provizorní svoboda

Tereza Semotamová.
Tereza Semotamová.

Bezejmenná vypravěčka prózy Ve skříni Terezy Semotamové prožívá hodně velkou krizi: po nevyjasněné smrti svého partnera se vrací ze zahraničí zpátky do Prahy, kde ale nemá vůbec nic. A tak se nastěhuje do skříně, kterou si postaví do vnitrobloku.

Motiv bydlení ve skříni uprostřed Prahy Terezu Semotamovou napadl, když tu sama sháněla byt. „Mohla jsem bydlet v různých prostorách, ale nikde se mi nedařilo být. Ta bitva o vlastní prostor, který člověk musí hledat a musí mít známý nebo nějak uplatit realiťáka… To pro mě bylo nerealizovatelný, takže jsem si vymyslela skříň.“ Sama sice nezašla tak daleko, že by si spaní ve skříni vyzkoušela, nápad byl ale na světě. 

„Moje hrdinka je na tom tak, že nedokáže nijak jednat. Vlastně by mohla bydlet u rodičů nebo v kumbále u své sestry nebo u své kamarádky, ale ona se rozhodne udělat si sama svoje místečko. Odtáhne si skříň, schová se do vnitrobloku a nějak tam žije,“ říká Tereza a dodává, že ačkoliv to může znít hodně smutně nebo děsivě, pro její hrdinku je to do jisté míry úlevné. „Pro ni je to zajištění nějaké provizorní, dočasné svobody. Sice je to fyzicky nepříjemné, ale zároveň hezké, protože má svůj prostor, svý metry čtvereční.“

Samotný příběh prózy Ve skříni se ale netýká jen aktuální situace hrdinky, kdy musí řešit praktické věci, jako kam jít na záchod, kde se osprchovat nebo jak odrážet kamarády a rodinu, když se chtějí zastavit u ní „doma“. Do vyprávění organicky vsouvá vzpomínky na předchozí život, ze kterého postupně rekonstruujeme, co se vlastně přihodilo, a sny, které leckdy nejdou tak úplně odlišit od reality. 

Celý rozhovor s Terezou Semotamovou o humoru, bezejmenných postavách nebo vytěsňování problémů si poslechněte zde.