Ve vlastní šťávě: Bio a bude

23. září 2011

Na loňském TEDx v Brně, tedy na konferenci, kde účastníci předkládají myšlenky hodné šíření, mluvila moje maličkost – jak jinak než o skryté tváři tradice, o její promyšlenosti a logice.

Mottem mělo být: Svícen může být náboženský symbol, ale dá se s ním také svítit. Když jsem se potom setkal s účastníky – byli to vesměs chytří a zajímaví lidé – chtěli se mnou všichni mluvit o bio potravinách. A já tenkrát prohlásil něco, na čem trvám. Těším se na dobu, kdy potraviny nebudou označovány jako BIO, ale přesně naopak. Budou označovány jen ty potraviny, které nebudou v pořádku, které budou obsahovat kontroverzní chemikálie, ochucovadla, konzervanty atd. To, co je BIO, bude prostě normální. Dostupné všem. Bez diskuze a bez pochybností. Nemám rád to označení BIO. Je to zase jen prostor pro kšeftaření, pro mazáky využívající trendy, operující s obavami lidí o jejich zdraví, s lidmi, kteří nakupují ne podle rozumu, ale podle značky a loga s garancí, která pro mě garancí není.

Před několika lety jsem se pokoušel dát dohromady bio menu. Protože to bylo trendy. Bylo tehdy téměř nemožné dostat na talíř jídlo, které by bylo celé čistě bio. Jeho cena byla ve srovnání s obyčejným negarantovaným jídlem nepřiměřeně vysoká. O něco dříve jsem podobně válčil s košer vařením. Ale to bylo o něco snazší a překvapivě levnější za předpokladu, že jste se vyhnuli drahým nebo těžko dostupným surovinám. Princip je stejný - razítko, které nám garantuje kontrolovaný původ. Když jsem vařil v hotelu v Severní Africe, šéfkuchař mi neustále koukal pod ruce a všechno, co jsem v kuchyni chtěl použít, muselo projít kontrolou. Všechno muselo být halal – tedy čisté podle zákona. Trvalo dlouho, než jsem si svou prací a přístupem získal důvěru, a moje jídlo smělo figurovat na jejich iftárové tabuli. Jenže zatímco se u muslimů a židů předpokládá, že věřící člověk nedá prostě na talíř svým bratřím ve víře nic zapovězeného, u bio potravin se bohužel na tuhle solidaritu moc spoléhat nedá.

Cením si všech lidí, kteří navzdory námaze a těžkým podmínkám pracují na něčem dobrém a poctivém. A vždycky je budu podporovat. A ten zbytek, co si z toho jen dělá byznys... Ten je mi fuk.

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio