Ve vlastní šťávě: Jak moc je sója „v pohodě“?

27. listopad 2015

První, co průměrného jedlíka napadne, když se vydá nelehkou cestou nekonzumace živočišných produktů, je, čím nahradí maso. Už jen tento způsob uvažování ukazuje na jistou anomálii v našem současném životním stylu – pokud jste na tom jako já, tedy jste zvyklí začít den vejci a mléčnými výrobky a oběd i večeře jsou založeny na mase. Vůbec jsem si nedokázal představit, že by to mělo být jinak. Co jiného bych přece jedl!

Zatímco tradičnější společnost – troufl bych si říci s archaickým životním stylem – přistupuje k masu a živočišným produktům méně konzumním způsobem a s větším respektem, my máme zásadní mezery ve vzdělání.

Jakmile si začneme odpírat maso, mléko a vejce, první věc, po které sáhneme, je sója a výrobky z ní. Má to háček. Vlastně ne jeden. V první řadě: připadá mi snad méně problematické z hlediska výživy jíst každý den bílé maso nebo ryby než jíst každý den sóju a prefabrikáty z modifikované sóji?

Čtěte také: Prolomit vlny s Martinem Tvrdým: Jak kazí abstinenti, nekuřáci a vegani ostatním zábavu

Nejde ani tak o to, že se jedná o výživově nevhodný stereotyp a značně nevyvážený přístup. Je to daleko horší. Podle statistik si i národy jihovýchodní Asie, kde jsou tofu nebo sójovka tradiční součástí potravy, dopřávají výrobky ze sóji jen dvakrát nebo třikrát týdně, a to v množství poměrně malém. Oproti tomu, když se do toho dají Češi se svým pověstným fortelem, tak tady lítá i kilo rozličně upravené sóji DENNĚ!

03520386.jpeg

Potravinářští mágové totiž zařadili sóju vedle pšenice, řepky a mléka mezi další výrazně zajímavé komodity, a aniž bychom to věděli, konzumujeme ji dennodenně obsaženou v rostlinném oleji a tucích, uzeninách, pečivu, různých potravinových doplňcích, jako je proteinový izolát, sójová omáčka nebo nepostradatelný sójový lecitin. A celé sójové běsnění korunujeme v domnění, jak dobře si děláme, tím, že si dopřejeme veganský párek, steak nebo pomazánku obsahující téměř vždy sóju, pšeničnou bílkovinu a problematický palmový tuk. Moji známí, kteří se z etických důvodů stali vegany, dokonce každý den zkonzumovali téměř dva litry sójového mléka na osobu!

Proč by to mělo být špatně? Jasně, že kdybych byl producentem sójových výrobků, mluvil bych tady hlavně o jejích přednostech a dělal z ní spásnou manu celé západní civilizace. Zázračná spása se podle všeho ale nekoná. Zatímco fermentované přírodní výrobky, tedy tempeh, miso nebo natto, jsou pro nás cenným (i když nahraditelným) zdrojem bílkovin, všechno ostatní, co prošlo rukama kouzelníků z potravinářské branže, už tak v pohodě není. Díky politice EU si můžeme škrtnout alespoň jednu velkou neznámou – že ve zbytku západního světa se setkáte především s geneticky modifikovanou sójou. Co to dělá nebo bude dělat, je ještě ve hvězdách, ale myslím, že nebudu čekat, až se mým dětem začnou rodit malé chobotničky, a geneticky modifikovanou sóju si prozatím odpustím.

03520385.jpeg

Další argumenty, prosím, berte s rezervou, i přesto, že se na nich většina respektovaných odborníků na výživu překvapivě shoduje. Sója a vysoké množství kyseliny phytinové v ní obsažené může omezovat vstřebatelnost vápníku, hořčíku, mědi, železa a zinku. Tato kyselina prý není neutralizována „správnými“ metodami přípravy této potraviny, tedy např. dlouhým vařením, klíčením, namáčením atd., ale pouze a jedině fermentací.

Doporučuje se tedy konzumace fermentované sójové omáčky, tempehu nebo miso pasty. Sója údajně tlumí produkci hormonů štítné žlázy, a může tak způsobovat problémy ve vývoji. Obsažené fytoestrogeny mají zvyšovat hladinu estrogenu, a mohou tak způsobovat neplodnost, rakovinu prostaty, rakovinu prsu nebo tolik obávané snižování hladiny testosteronu, tedy dělat z kluků holky. Sója prý zvyšuje potřebu příjmu vitamínu D. Syntetický a toxický vitamín D2 je tak přidáván do sójového mléka.

02948327.jpeg

Můžeme se ohánět tím, že to jsou jen dohady, ale proč tahat čerta za vousy, když existuje tolik možností, jak se pestře a vyváženě vegansky stravovat? Potom co jsem ochutnal veganské burgery, párky a steaky z pšenice a sóji, musel jsem konstatovat, že je to všechno chuťově srovnatelné s naprosto podřadnými prefabrikáty masového průmyslu, jako je lančmít nebo ty nejlacinější burgery ze stánku. Promiňte, ale to nemám zapotřebí. Oproti tomu se můžete naprosto luxusně nabaštit, když si nápaditě připravíte zeleninu, ořechy, luštěniny a obiloviny ve formě tradičních jídel.

Příště se mrkneme, jak se žije veganům odkázaným na restaurace a sváču na cestách, a potom už vlítneme na nějaké recepty!

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio