Ve vlastní šťávě: Kodex kritika

03357898.jpeg
03357898.jpeg
0:00
/
0:00

Sociální sítě i obyčejná jízda tramvají mě učí mnohé o mých blízkých, ale i o naší národní povaze. Zjišťuji totiž každý den, že jsem doslova obklopen vynikajícími politiky, kterým v náhlých zvratech k lepšímu brání jen to, že svoje vize obvykle předestírají v restauraci po desáté hodině a šesti pivech. Sociálky jsou potom plné neznámých válečných stratégů, religionistů amatérů, znalců práva, fotbalových trenérů a kritiků všeho druhu. Protože se živím vařením, ti posledně jmenovaní mě zajímají samozřejmě nejvíce.

Je to těžká věc býti v Česku dobrým a fundovaným kritikem čehokoliv. Leckdy se i kritici sami stanou terčem kritiky. Dobrý kritik je vlastně průzkumník, člověk znalý prostředí, někdo, kdo se vydá do neprobádaných krajin a na vlastní kůži zkusí to, co jiní ještě nepoznali, aby potom veřejnosti zprostředkoval tuto zkušenost a mohl buď upozornit na něco, co stojí za to zažít, slyšet, vidět nebo ochutnat, nebo naopak varovat před něčím, co by pro vás mohlo být jen vyhozenými penězi a ztrátou času. Jak sami vidíte, poslání kritika je rozhodně ospravedlnitelné, ale také náročné a pořádně nevděčné. Snad proto je u nás dobrých kritiků jako šafránu.

Protože já bych jako kritik asi nestál za nic, šel jsem si pro odpovědi za člověkem, který si svou neobyčejnou zvídavostí a neutuchajícím zájmem o všechno kolem jídla vysloužil solidní reputaci a mně je pro změnu blízký svým environmentálním smýšlením a propagací všeho nového a netradičního.

Martin Kuciel alias pan Cuketka začal jako prostý amatérský blogger. Ale protože je nadán schopností pracovat systematicky, záhy si vytyčil osobní kodex. A když se věnoval jako amatér psaní o svých návštěvách v restauracích a začal tak postupně více a více čtenářům zprostředkovávat svoje zážitky vtipnou a záživnou formou (stejně jako o chlup později Julka Kalodová nebo Michal Sänger), nechal se inspirovat profíky. Ve svém pozdějším projektu Scuk.cz, který se věnuje mapování všeho, co se u nás šustne kolem jídla, už je uplatňoval důsledně.

Jeho agentem se mohl stát kdokoliv – za předpokladu, že splňuje určité předpoklady. Mít najezeno, tj. znát většinu významnějších podniků v Praze jako bazál a jíst pravidelně i venku. Mít schopnost převést zážitek v podniku srozumitelně na papír a rozpoznat plusy/minusy a konkrétní důvody, tedy když se mi něco líbí, vím co a vím i proč. Mít znalostní minimum – člověk musí vědět, co má na talíři (za surovinu, za techniku etc.). Na celý etický kodex hodnotitele se můžete podívat přímo na Scuk.cz, podle mého názoru by mohl být velice inspirativní i pro leckterého novináře.

03357906.jpeg

Martin sám za největší zlo považuje recenze psané z promo degustací, na které autora pozval přímo podnik a které si recenzent nehradí. Pokud to v textu zatají, tak to je největší zabiják objektivity. A o tu by mělo v dobré kritice jít především.

Čtěte také