Ve vlastní šťávě: Typologie hosta

Měl jsem zase jednou příležitost seznámit se s několika typy hostů, kterým jsem už jaksi odvykl. Můj osobitý způsob práce mi vymezil skromnou obec zájemců o mé služby nebo o mou kuchyni. A tak když se ocitnu v podniku, kde o samotnou gastronomii vlastně tolik nejde a důraz se klade jinam, potkávám se s lidmi, které bych neváhal v osobním rozhovoru označit přinejmenším za zvláštní.

Například typ profesor. Pán chodil do kavárny víceméně pravidelně, několikrát za týden. Posadil se u stolku a začal se nespokojeně rozhlížet. O nějaké větší útratě nemůže být řeči, ale o to tady vlastně ani tolik nešlo. Host je host – ať si dá sodovku a párátko, nebo oběd o pěti chodech. Typ profesor však zvrhává poměr vynaloženého úsilí a výsledného efektu do něčeho zoufalého. Prstem si přivolá číšníka, dlouze si ho přeměří přes brýle na čtení a potom se zcela vážně zeptá, kde jsou koberce. Dostane požadovanou informaci o tom, že jde o repliku interiéru funkcionalistické kavárny z roku1929 ažádné koberce tam prostě nikdy nebyly a z toho vyplývá, že ani nebudou. Pan profesor odpálí číšníka lehkým pohybem špičkami prstů a začte se do novin. Za chvíli se začne ošívat a nespokojeně rozhlížet a opět přivolává číšníka, tentokrát už trochu netrpělivě. „A proč tu nejsou nějaké obrazy?“ Následuje na chlup stejná přednáška o původu a zaměření kavárny. A do třetice – po nějaké chvíli následuje poněkud mrzutý dotaz, proč se tady nesmí kouřit. Tentokrát je třeba poukázat na fakt, že do památkově chráněného objektu nemůžete navrtat ventilátory. Pana profesora odpovědi zřejmě neuspokojily, protože při odchodu poznamená: „Dneska to máte za pět.“ Na druhou stranu je od něj hezké, že nám (navzdory naší omezenosti) dával příležitost několikrát týdně.

Dalším typem je foodkritik. Kvalifikací mu budiž zhlédnutí několika dílů jakékoliv kuchařské reality show a oporou dva až tři články na libovolné téma zveřejněné v čemkoliv, co má více než tři strany. K takovému hostu se obvykle povolává kuchař, případně paní z Ukrajiny, která v podniku myje nádobí a na přípravě jídla se více či méně podílela. To si s oblibou nenechávám ujít a dlužno říct, že se s takovými milými hosty většinou spřátelím. Řeč se obvykle točí kolem sezónnosti předkládaných pokrmů, kvality humrů na Barbadosu a úpadku vinařství v jižním Tyrolsku, zvláště potom dopad toho všeho na úroveň levných kaváren v Humpolci. Na oplátku dávám k lepšímu drby z českých kuchyní.

Restaurace|foto: Fotobanka stock.xchng

V rychlosti minu stařenky, které se důkladně vyptají na denní nabídku, složení a původ pokrmů a nakonec si ve dvou objednají misku nejlevnější polévky, ale ty jsou v podstatě milé a přejdu rovnou k takzvanému moralistovi.

Host moralista má pevné zásady, vysokou etickou úroveň a smysl pro fair play. Ví přesně, co za své peníze hodlá dostat. Není milovníkem přímé konfrontace, takže své připomínky a námitky ostře nabroušené obvykle předává prostřednictvím dopisů, mailů, nově formou postu na sociální síti. Obvykle dobře skrytý pod nickem píše tak, aby budil zdání, že zastupuje celou nespokojenou obec či komunitu. Urazit ho můžete lecčím. Nedbale proneseným pozdravem, špatnou formulací, nevkusně předloženým menu a končívá to hlasitou společností, dětmi či psy v podniku nebo nevhodně zvolenou hudbou s pohoršujícím textem. Pokud je vzdělán, dodá vám překlad ze španělštiny nebo angličtiny s odkazem na to, že rodilého mluvčího by to mohlo urazit. Své připomínky podpoří faktem, že u vás už nechal dost peněz na to, abyste ho brali vážně a respektovali jeho názory. Zcela opomíjí skutečnost, že mnohem víc jiných lidí se neuráží a nechává u vás ještě víc peněz. Bývá uchlácholen pokorným chováním a několika vědry popela na vaši hlavu...

S moralistou úzce souvisí purista, který se však omezuje na původ nábytku, autentické prvorepublikové chování a oděv obsluhujícího personálu, případně zkritizuje květinu či svíčku umístěnou na stole jako nepůvodní a nadbytečnou.

Typů je samozřejmě mnohem, mnohem víc, ale o nich třeba zase někdy jindy.